„Viděl jsem rány způsobené mačetou, které si téměř vyžádaly amputaci.“

Eldoret, Keňa, 14. leden 2008. Chirurg Gary Myers z organizace Lékaři bez hranic pracuje od počátku roku v keňském městě Eldoretu, kde se po vypuknutí násilností na konci minulého roku shromáždilo mnoho uprchlíků a zraněných.

„Co na mě nejvíce zapůsobilo, byla intenzita násilí, ke kterému tu docházelo. Přinejmenším u třech pacientů jsem viděl rány způsobené mačetou, které byly tak vážné, že si téměř vyžádaly amputaci. Při své práci pro Lékaře bez hranic se jen málokdy setkávám s frakturami, které by byly způsobeny sečnou zbraní. Téměř polovina pacientů, které jsem tu viděl, byla tímto způsobem zraněna, a hodně z nich by bez chirurgického zákroku o zraněnou končetinu nejspíš přišlo.

Nemocnice v Eldoretu je vybavená velmi dobře, má 600 lůžek, sedm chirurgů, několik dalších specialistů, anesteziologů a zdravotních sester a při maximálním provozu tu fungují čtyři operační sály. Současné násilí ale nemocnici přetížilo, protože se orientuje především na výuku a na tolik zraněných nebyla připravená. V prvních dnech byl také značný nedostatek personálu. Mnoho zaměstnanců, především sester, nežije v centru města a tak se sem přes blokády na silnicích vůbec nebyli schopni dostat.

Jedním z prvních úkolů Lékařů bez hranic bylo zjistit stav zásob v nemocnici a doplnit je. A když se ukázalo, že chirurgickému oddělení by pomohla i personální podpora, organizace mě sem vyslala. Moje role tady je ale hlavně podpůrná – zdejší personál je velmi zkušený a kvalifikovaný.

Dnes, dva týdny po tom nejhorším násilí, je většina život zachraňujících operací už za námi, takže se teď zabýváme následnou péčí a komplikovanějšími případy, kde bude potřeba dalších operací. Staráme se o 110 až 120 pacientů, 10 až 15 z nich jsou pacienti s popáleninami a zbytek tvoří pacienti se střelným zraněním či s frakturami od mačet.

Část mé práce tvoří operace fraktur kostí při použití metody externí fixace. Externí fixace je způsob, jak znehybnit kost a umožnit hojení zlomeniny. Cílem je ošetřit zranění, redukovat bolest a obnovit funkci končetiny. Jednou z hlavních výhod této techniky je, že se při ní na minimum snižuje riziko infekce, která by jinak mohla způsobit vážné problémy. Při samotném zákroku se do kosti po obou stranách zlomeniny zavádějí hřeby a šrouby, svorky a tyče pak vytvoří tzv. vnější rám. I když je kost znehybněná, pacient stále může končetinu používat, což při sádrovém obvazu možné není.

Moji keňští kolegové tu měli nějaké zásoby šroubů a hřebů potřebných pro tento druh zákroku, ale když jsem sem přijel, zjistil jsem, že při počtu zranění, se kterými bylo třeba se vyrovnat, by nám vystačit nemusely. Proto jsem objednal nové a organizace nám je během 24 hodin dodala. Zatím používáme stávající vybavení a až dojde, měli bychom být dík těmto novým zásobám schopni ošetřit dalších asi 20 pacientů. To by mělo za současné situace stačit, vzhledem k tomu, že ne každý pacient tento zákrok potřebuje.

Externí fixaci jsem zatím provedl u 6 pacientů. Jedním z mých dnešních pacientů byl 29letý muž, který byl dvakrát postřelen na noze. Potom co ho sem před týdnem přivezli, byl hned operován. Protože šlo ale o komplikovanou zlomeninu stehenní kosti, rozhodli jsme se ho operovat znovu. Zákrok trval asi hodinu a půl a byl velmi úspěšný. Během několika dní by pacient měl být schopen odtud o berlích odejít. Vracet se bude už jen kvůli výměně obvazů a rehabilitaci.

Je mi jasné, že po vypuknutí násilností byla tato nemocnice přetížená a pomoc, kterou Lékaři bez hranic poskytli, velmi ulehčila péči o tyto pacienty. Pokud se ale situace uklidní, vrátí se vše rychle k normálu i zde a podpora organizace už nebude potřebná.“