“Vraky lodí se stále objevují a počty obětí narůstají”

Itálie přijme každé léto tisíce migrantů, kteří připlouvají na lodích z Afriky. Lampedusa je malý ostrůvek jižně od Sicílie, na němž se ročně vylodí více než 18 000 imigrantů. Lékaři bez hranic zajišťují lékařskou péči hned v přístavu, kde lodě skončí svou nebezpečnou cestu přes Středozemní moře. Během uplynulých týdnů byla na sicilském kanálu zaznamenána dramatická vylodění lidí, kteří připluli ve velmi špatném stavu.

Kdo jsou migranti a v jakém zdravotním stavu připlouvají do Lampedusy?

Migranti, kteří se vylodí v Lampeduse, pochází hlavně ze zemí severní, střední a východní Afriky, ale jsou mezi nimi i lidé opouštějící Pakistán a Kašmír. Převažují velmi mladí muži, starší lidé, děti a ženy jsou v menšině.

Cesta migrantů, která je má dovést až do Itálie, mnohdy trvá několik měsíců či jeden až dva roky. Migranti zastavují v zemích, které jsou při cestě, aby tam pracovali a vydělali si nějaké peníze na další cestu. Do italského přístaviště se pak obykle doplaví vyčerpaní, žízniví, někdy až dehydrovaní. Mají kožní ekzémy ze slunce a slané mořské vody, jsou popáleni od benzínu, který požívají jako palivo do malých člunů, velmi často trpí dýchacími obtížemi. A co víc, mnozí z nich už psychicky rezignovali, jsou slabí a bez energie. 

Jakou zdravotnickou pomoc v přístavu nabízejí Lékaři bez hranic?

Náš tým tvoří dva lékaři, sestra a kulturní mediátor. Když nám pobřežní hlídka nebo Revenue Guard Corps nahlásí další vylodění, okamžitě se s mobilní klinikou  přesouváme do přístavu. Klinika je už dopředu vybavená léky první pomoci, zdravotnickým materiálem a některými nejnutnějšími potravinami jako je voda, čaj a sušenky.

Lékaři bez hranic řídí první lékařská ošetření pro nově příchozí imigranty v přístavu i na ostatních částech ostrova. Uprchlíky dělíme na ty, kteří potřebují bezprostřední lékařskou pomoc a na ty, co jsou v relativně dobrém stavu. Akutní případy, pokud to okolnosti umožní, ošetřujeme v mobilní klinice nebo dále posíláme do ambulancí v místní nemocnici.

Během uplynulých týdnů jste na sicilském kanálu viděl několik dramatických vylodění,  mnoho lidí utonulo. Vy jste lékař a také psychoterapeut, můžete pohovořit o tom, v jakém duševním stavu migranti přijíždějí?

Malé čluny se bohužel objevují čím dál častěji a počet obětí narůstá. Migranti přeplouvají sicilský kanál za velmi nebezpečných podmínek, na vratkých loďkách a v přeplněných lodích s málem jídla a vody. Zůstávají na moři po mnoho dní a nocí, vystaveni slunci a extrémnímu chladu, napospas větru a vlnám. Je tam ohromné riziko převrácení lodi, lidé někdy bývají zachráněni těsně před nebo po jejím potopení. Tyto životu nebezpečné situace způsobují traumata doprovázená  pocity bezmoce a hrůzy, což se může okamžitě projevit jako akutní syndrom strachu (třas), nebo jako deprese z totální izolace od okolního prostředí.

Po několika týdech nebo měsících diagnostikujeme u lidí posttraumatickou stresovou poruchu, která na lidské psychice zanechá extrémně hluboké stopy. Při této poruše se znovu vrací vzpomínky na strašné události a noční můry vyvolávající hrůzné zážitky. Epizody se samy vracejí v podobě sklíčenosti a upevnění traumatu. 

Obecně řečeno, migranti, kteří prožili dlouhou a složitou cestu, jsou přetížení, odtažití, lhostejní ke svému okolní. Někteří se distancují ze svého vlastního prostředí a o samotě pláčou.

Zažil jste nějaký složitý moment během vaší mise?

Ani ne z profesionálního ale spíš z lidského hlediska se mi vybavuje jedna výjimečná situace. Stalo se to během vylodění skupiny migrantů ze západní Afriky, kteří byli zachráněni ve chvíli, kdy se jejich loď potápěla. Dva uprchlíci se však utopili. Ostatní ze skupiny, jenž jim byli nejblíž, leželi na zádech na hrázi, oči zavřené a zdánlivě si neuvědomovali, co se kolem nich děje. Pocit, že nemůžu mnoho udělat a jak marná byla moje přítomnost v porovnání s obrovským utrpením, ve mně zůstal ještě hodně dlouho.