Womens Campaign - o ženách, se kterými se život nemazlí

Clothilde je zdravotní sestra. Má 19-letou dceru a vnučku. Několik let pracovala ve zdravotním středisku, kde podávala injekce séropozitivním pacientům. Jednoho dne se poranila…

„Tehdy jsme nic nevěděli o možných rizicích. Já sama jsem rok bojovala se sexuálně přenosnou nemocí. Poslali mě kvůli léčbě do střediska v Matongu. Když mi udělali test na HIV/AIDS a výsledek byl pozitivní, byla jsem v šoku. Vrátila jsem se domů a nikomu jsem nic neřekla. Léčila jsem lidi s touto nemocí a teď jsem jí měla sama.

O dva roky později jsem začala být nemocná. Léčili mě ’v práci‘, ale kolegové se mě stranili. Divili se, proč hubnu a vypadám tak nemocná. Nakonec jsem se tak styděla, že jsem zůstala doma. Brzy jsem zjistila, že už nejsem schopná platit za svůj dům a tak jsem se musela vrátit ke svým rodičům. Ale pak mě začala odmítat i moje rodina. Říkali, že jsem čarodějnice a že je chci zabít. Celé město se k nám chodilo dívat na ’tu Clothildu, která má AIDS.‘

Vážila jsem 39 kg. Nabídli mi antiretrovirové léky, které stály 50$ za měsíc. Něco takového jsem si nemohla dovolit. Můj stav se tak stále zhoršoval, dokud mi lidé neřekli o Centru ambulantní léčby Lékařů bez hranic. Šla jsem tam a začala jsem se léčit.

Měla jsem stále velké finanční potíže. Nemohla jsem už platit studia své dcery a navíc ona tehdy také otěhotněla. Byla to pro nás moc těžké! V březnu 2006 se narodila moje vnučka. V dubnu jsem pak v Centru ambulantní léčby uviděla nabídku práce pro někoho s HIV. Je to vůbec možné, říkala jsem si?! Přihlásila jsem se a tu práci jsem dostala. Teď žiju se svou malou rodinu v malém domě a jsem skutečně šťastná.“