Život na hraně: Zatímco v Myanmaru bojují pacienti s HIV a tuberkulózou, dárci snižují své rozpočty

„Věřím, že anitiretrovirová terapie (ART) mi může zajistit normální život. Sním o tom, že budu zase zdravý a zařídím si dílnu na výrobu sandálů. Nevím, co se stane, když se nebudu moci dostat k ART. Nevím, co budu dělat,” říká 38letý Maung Myint, zatímco upíjí vodu smíchanou s rehydratační solí. Sedí v ordinaci rušné kliniky Lékařů bez hranic v Myanmaru (Barmě).

„Dřív jsem vyráběl sandály tak, jak jsem se to naučil od svých rodičů. Byli to odborníci na výrobu sandálů a kopaček. Pak jsem ale dostal průjem a horečku. Ve veřejné nemocnici mi provedli testy na HIV a zjistili, že jsem HIV pozitivní,“ popisuje svůj příběh.

Maung Myint má zároveň tuberkulózu, což je častá infekce doprovázející HIV a nejčastější příčina úmrtí HIV pozitivních lidí. Výskyt tuberkulózy je v Myanmaru třikrát vyšší, než je globální průměr, a země patří mezi 27 států s nejvyšším výskytem multirezistentní formy tuberkulózy.

„Lékaři bez hranic mi teď nemohou poskytnout ART, a proto beru jen léky proti tuberkulóze. To však nestačí. Když jsem byl zdravý, rád jsem běhal a sportoval, ale teď nemůžu dělat vůbec nic.“

V Myanmaru žije přibližně 120.000 lidí nakažených HIV/AIDS , kteří potřebují život zachraňující ART. Podle národních statistik však mělo v roce 2010 k léčbě přístup jen 30.000 pacientů. Lékaři bez hranic jsou největším poskytovatelem ART v zemi. V současnosti léčí 23.000 lidí žijících s HIV.  V roce 2012 by však mělo přibýt 6.000 dalších, a proto se ocitají na hranici svých možností.

„Když jsem zjistil, že jsem HIV pozitivní, byl jsem velmi smutný a rozhněvaný. Myslel jsem, že proti HIV neexistuje léčba a že do druhého dne zemřu,“ říká Maung Myint.

Tváří v tvář obrovskému množství pacientů a omezeným možnostem léčby jsou Lékaři bez hranic nuceni dělat těžká rozhodnutí o tom, koho lze léčit a koho nikoliv. V některých oblastech musí personál odmítat pacienty, kteří by již mohli podstoupit léčbu, ale ještě nejsou dostatečně závažně nemocní.  Léčba je vyhrazena jen pro ty nejpotřebnější.

„Moc mě mrzí, že nemůžu vyrábět sandály. Jde mi to od ruky a mohl bych si vydělat hodně peněz, ale teď už to nemůžu dělat. Musím žádat ostatní o výpomoc, i když nechci.  Nenávidím situaci, ve které jsem se ocitl.“

I multirezistentní tuberkulóza je závažná a rostoucí hrozba. Přenáší se vzduchem stejně jako běžná tuberkulóza, ale mnohem hůře se léčí. Léčba pacienta nakaženého běžnou variantou nemoci trvá šest měsíců, kdežto multirezistentní forma se léčí až dva roky. Pacienti přitom musí brát velké množství léků se závažnými vedlejšími účinky. Stejně jako normální formou, i multirezistentní tuberkulózou se mohou snadno nakazit dosud zcela zdraví lidé.

„Musela jsem nechat své děti v mém domovském městě. Cesta sem mě přišla na 50.000 kyatů (73 dolarů). Poslední rok byl hrozný, byla jsem na nepřetržité osmiměsíční léčbě – vedlejší účinky léků byly velmi bolestivé,“ popisuje 28letá Ma Moe Moe, která musela cestovat dva dny jen k samotnému vyšetření na multirezistentní tuberkulózu.
22. února 2012 vydali Lékaři bez hranic „Život na hraně“, zprávu popisující situaci lidí nakažených HIV a multirezistentní tuberkulózou, se speciálním zaměřením na současnou situaci v Myanmaru. Zpráva volá po urgentním zabezpečení potřebných financí a pomoci mezinárodní dárcovské komunity, která by pomohla Myanmaru snížit hrozivý nepoměr mezi počtem nemocných a počtem těch, kteří se nakonec dostanou k léčbě.
Ma Moe Moe je jedna z těch šťastných – každý rok se v Myanmaru multirezistentní tuberkulózou nakazí 9.300 lidí a jen něco přes 300 jich může podstoupit léčbu. Teď už je z nejhorší fáze léčby venku.

„Osm měsíců injekcí už mám konečně za sebou. Teď jsem zase šťastná a moje děti jsou se mnou,“ raduje se Ma Moe Moe.

V listopadu 2011 zrušil Globální fond pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií z důvodu nedostatku financí zatím poslední grantové kolo, v němž měl rozdělit prostředky na nové léčebné programy a rozšiřování těch stávajících. Ztráta očekávaných prostředků na léčbu HIV a tuberkulózy je pro Myanmar těžkou ránou. Je to nejméně rozvinutá země v jihovýchodní Asii a přitom také nejmenší světový příjemce rozvojové pomoci. Očekávané prostředky by umožnily pořídit ART léčbu pro dalších 46.500 pacientů, odstartovat novou vlnu boje se zdravotní krizí a zvýšit množství léčených HIV pozitivních pacientů do roku 2018 až na 100.000.

Bez potřebného financování se životy desetitisíců lidí, jako je Maung Myint, ocitají na hraně. Rozhodnutí, která teď dárci učiní, znamenají pro tyto lidi rozdíl mezi životem a smrtí.

*Jména pacientů byla změněna.