Zvláštní briefing OSN k ebole v západní Africe

7. Duben 2015

Video
Epidemie a nemoci
Domů

Zvláštní briefing OSN k ebole v západní Africe

Zobrazit menu

"Pane zástupce generálního tajemníka, pane generální podtajemníku, paní generální ředitelko, pane zvláštní koordinátore, vážení delegáti, dámy a pánové.

Děkuji za tuto příležitost informovat členské státy o epidemii eboly v západní Africe.

Šest měsíců od začátku nejhorší epidemie eboly v historii svět prohrává svůj boj ve snaze ji potlačit. Světoví vůdci nedokázali reagovat na tuto nadnárodní hrozbu.

Záznam proslovu před OSN z 2. září 2014 (anglicky)

 

V západní Africe hromadně přibývá nových případů onemocnění a úmrtí, propukají nepokoje, izolační centra jsou přetížená. Zdravotníci v přední linii jsou infikováni a podléhají nákaze v šokujících počtech. Další uprchli ze strachu o život a nechali za sebou lidi bez potřebné péče, včetně běžných nemocí. Celé zdravotnické systémy se rozpadají.

Centra pro léčbu eboly se změnila na místa, kam lidé odcházejí umírat o samotě a kde často nedostávají o moc více, než jen paliativní péči. Není v lidských silách držet krok s obrovskými počty pacientů proudících do léčebných center. V Sierra Leone se na ulicích rozkládají vysoce infekční mrtvá těla.

V Libérii spíše než abychom budovali nová léčebná centra, jsme nuceni budovat krematoria.

Minulý týden Světová zdravotnická organizace (WHO) odhadla, že by epidemie mohla během tří měsíců postihnout až 20.000 lidí v Libérii, Sierra Leone a Guinei.

Jsme nyní v nezmapovaných vodách. Přenos nemoci dosahuje nebývalé úrovně a virus se rychle šíří liberijským hlavním městem Monrovií.

Stojím tu dnes před Vámi jako prezidentka zdravotnické humanitární organizace bojující v přední linii s epidemií od jejího vzniku. Moji kolegové pečovali o více než dvě třetiny oficiálně potvrzených infikovaných pacientů. I když jsme za poslední měsíc zdvojnásobili počet našich spolupracovníků na místě, mohu Vám říci, že jsme naprosto přetíženi.

Lékaři bez hranic už řadu měsíců bijí na poplach, ale dosavadní reakce je velmi omezená a pomalá. Epidemie začala před šesti měsíci, ale za „zdravotní krizi mezinárodního významu“ byla prohlášena teprve 8. srpna.

Jakkoli oznámení o nových zdrojích financování, podrobném plánu a objevech nových vakcín či léků vítáme, nic z toho epidemii ještě dnes nezastaví.

Už šest měsíců v boji s ebolou prohráváme. V těch příštích třech musíme vyhrát.

A vyhrát můžeme.

Mnoho z členských států, které jsou tu dnes zastoupeny, rozsáhle investovalo do svých kapacit pro reakci na biologické hrozby. Vy máte politickou a humanitární odpovědnost tyto kapacity okamžitě využít v zemích zasažených ebolou.

Abychom epidemii zkrotili, je zásadní, aby státy okamžitě rozmístily civilní i vojenská zařízení na zamezení šíření biologické hrozby. Vyzývám Vás, abyste ve spolupráci s postiženými zeměmi vyslali své krizové týmy plně podpořené Vašimi logistickými kapacitami.

Bez tohoto nasazení epidemii nedostaneme nikdy pod kontrolu.

Zejména je třeba se zaměřit na následující:

  • navýšení počtu izolačních center;
  • rozmístění mobilních laboratoří pro zlepšení diagnostických kapacit;
  • ustavení vyhrazených leteckých mostů pro transport personálu i vybavení do západní Afriky a po ní;
  • vytvoření regionální sítě polních nemocnic pro infikované zdravotníky či zdravotníky s podezřením na nákazu.

Zatímco tyto týmy biologické ochrany pomohou okamžitě podpořit reakci přímo v terénu, Světová zdravotnická organizace a další veřejné zdravotnické agentury musí začít realizovat podrobný plán pro potlačení eboly.

Musíme rovněž reagovat na kolaps státní infrastruktury. Zdravotnictví v Libérii se zhroutilo. Těhotné ženy s komplikacemi nemají kam jít. Malárie či průjmová onemocnění, jimž je možné jednoduše předcházet a jež je možné snadno léčit, zabíjejí lidi. Nemocnice je třeba znovu otevřít.

A nakonec je třeba změnit myšlenkový přístup k zásahu proti této epidemii.

Donucovací opatření, jako jsou například zákony kriminalizující nenahlášení podezřelých případů či vynucené karantény ženou lidi do podzemí, vedou je k zatajování onemocnění a vytlačují nemocné mimo zdravotní systémy. Tato opatření spíše než aby potlačila virus, pouze zesílila strach a vyprovokovala nepokoje.

Členské státy OSN se nemohou zaměřovat pouze na ochranu svých vlastních hranic. Epidemii můžeme zastavit jen tehdy, budeme-li bojovat s jejími kořeny.

Toto je nadnárodní krize se sociálními, ekonomickými a bezpečnostními důsledky pro africký kontinent.

Máte historickou odpovědnost jednat.

Nemůžeme odříznout postižené země a doufat, že epidemie se sama vyčerpá. Abychom uhasili tento požár, musíme se vydat do jeho středu.

Děkuji Vám.”