Teď je z něho výrobce hraček a tvoří repliky různých vozidel. Když byl malý, jeho rodiče si nemohli dovolit kupovat nové hračky, tak byl zvyklý si je sám stavět z plechovek a krabiček, které našel v odpadcích.
„Když jsem přišel do tábora, neměl jsem, co na práci. Tak jsem si řekl, že když jsem starší, určitě vytvořím ještě lepší repliky, než když jsem byl malý kluk. Začal jsem je vyrábět a fotil je na Facebook. Lidé se mě začali vyptávat, jestli jsem ochotný je prodat a já souhlasil. Stala se z toho moje práce,“ popisuje. Mohammed vydělané peníze používá k zaplacení svých běžných potřeb, a navíc i připojení k internetu. Tam si hledá fotky vozidel, aby je mohl přetvořit v další ze svých malých replik.
Jasim z Al-Miqdadadiyah

Ze svého domova uprchl v červnu 2014, jeho cesta ho zavedla až do tábora Alwand 1. „Doma jsme žili dobře. Měli jsme farmu a dobytek. Produkty z našeho hospodářství jsme prodávali na okolních trzích,“ vypráví Jasim.
„Žít tady je jako žít ve vězení. Není to doma, nemůžeme jít na naši farmu, navštívit přátele a rodinu. Finančně na tom také nejsme dobře, nemáme tady práci. Všichni mí synové jsou dospělí a nemůžou najít zaměstnání. Kvůli konfliktu v Al-Muqdadiyah jsou naše domovy i farmy zničené a vypálené a teď se odtud nemůžeme hnout,“ říká. Jeho starší syn vydělal nějaké peníze ve stavebnictví, díky kterým mohli začít skupovat zboží a otevřít si tento malý obchod s věcmi z druhé ruky. Příjem z prodeje živí tři rodiny.
Wisam, 34 let, z oblasti Al-Sadiya
