Brodím se bažinami, abych dodržela slib

Dětská zdravotní sestra Vera Schmitz se spolu se svým týmem prodírá na motorkách bažinami a neprůchodným pralesem. Spěchají očkovat děti proti probíhající smrtelné epidemii spalniček v Demokratické republice (D. R.) Kongo.

„Oswa kitonga?“
„Už vás očkovali?“

Moje úroveň lingaly – jazyka, kterým se mluví na severozápadě D. R. Kongo – je pořád hodně špatná, ale většinu nejdůležitějších slov už znám.

Děti mi pyšně ukazují své nehty, které mají nalakované na černo, což značí, že už byly očkované. Jak jdu dál, stále na mě volají:

„Mundele, mundele!“

Takhle mě vítají v poslední době všude. „Mundele“ znamená v lingale „bílý“. Přeci jen se nestává příliš často, aby mundele zavítal do tohoto kouta hlubokého konžského pralesa.

Závažná epidemie spalniček řádí v D. R. Kongo od počátku roku 2019. K březnu 2020 se nakazilo celkem 334 578 lidí a 6 338 jich zemřelo. Počet nenahlášených případů je ale pravděpodobně mnohem vyšší.

Smrtelné onemocnění

Lékaři bez hranic bojují proti spalničkám – nemoci, které se dá lehko předejít očkováním – v několika oblastech země, včetně Boende v provincii Tshuapa.

Místní tým od loňského listopadu léčí nemocné děti – spalničky, podvýživa, malárie a další.

Spalničky jsou nebezpečné a potencionálně smrtelné onemocnění, a to nejen v akutní fázi. Virus oslabuje imunitní systém takovým způsobem, že relativně neškodná infekce může potom způsobit závažné komplikace a vést i k úmrtí. Obzvlášť pokud je lékařská péče těžko dostupná.

Hromadné očkování

Lékaři bez hranic chtějí zastavit v regionu probíhající epidemii, proto v polovině února začali s novou vlnou očkování.

Cílem je naočkovat všechny děti od věku šesti měsíců do 14 let, které žijí v oblastech stále těžce zasažených spalničkami. To je přibližně 23 000 lidí.

Mým úkolem je spolu se zbytkem týmu naplánovat a zorganizovat celé očkování.

Prales a bažiny

O chvíli později se nacházím uprostřed pralesa. Na sobě mám gumáky, oblečení na motorku a stojím na okraji malého mostu vyrobeného z kmenů stromů.

Jsem vzhůru od pěti hodin ráno a na motorce už skoro sedm hodin – potom, co jsme se hned brzy zrána poprvé dostali přes řeku Tshuapa v lodi zvané piroga (vydlabané z jednoho kusu stromu).

Jsme v pralese plném bažin, malých potoků a přítoků velké řeky Tshuapa. Stezka je úzká a klikatí se. Trčící větve a rostliny mě škrábou na pažích a bouchají do nohou a helmy. Čas od času narazíme i na celý kmen stromu, který blokuje cestu. Nebo právě tak jako zde přijedeme k mostu z kmenů, který musí každá motorka neboli „moto“ přejet zvlášť.

Slib

Zatímco čekáme na přejezd posledních motorek, přijde k nám žena z vedlejší vesnice.

Když slyší o naší očkovací misi, začne plakat. Vypráví o svých pěti dětech, které na spalničky umřely. Prosí nás, abychom očkovali její zbývající děti.

Hluboce se mě to dotkne a slibuji, že naočkujeme všechny její děti.

Krátce potom jedeme dál… ale na tu ženu budu myslet ještě několik příštích dní.

Kontrola tzv. chladového řetězce

Náš konvoj se skládá z 23 motorek.

Některé vezou vakcíny ve velkých chladících boxech, zatímco jiné jsou naložené zmrzlými balíky ledu. Tzv. chladový řetězec (doprava a uchovávání léků citlivých na teplotu) musí být naplánovaný pečlivě a do posledního detailu, aby se předešlo jakémukoli přerušení.

Ostatní motorky převážejí další zásoby: injekční stříkačky, náhradní benzín, stany na přenocování, všechny ostatní potřebné věci a samozřejmě i členy našeho týmu.

Alespoň tady ještě pořád můžeme jet na motorkách. Některé vesnice jsou přístupné pouze lodí piroga nebo pěšky.

Následující den půjde jeden z týmů pět hodin pěšky, aby naočkoval 20 dětí. Další tým bude na pochodu několik dní v kuse a cestou bude očkovat.

Přesné vzdálenosti a počty obyvatel v tak těžce dostupných oblastí většinou nejsou k dispozici, což nám plánování moc neulehčuje. Ale jsou to právě tyto děti, ke kterým se chceme a potřebujeme dostat. Protože čím je pro nás složitější dostat se k nim, tím těžší pro ně musí být dostat se ke zdravotní péči. A to nejen kvůli očkování, ale hlavně když někdo onemocní.

Vzpomínka

Za 12 dnů dostalo vakcínu 10 000 dětí.

Po krátké přestávce k oddechu pokračujeme do další oblasti, kde budeme zhruba stejný počet dní.

Opět nás bude čekat mnoho překážek. Jeden tým popluje několik dní na lodi, ostatní mají před sebou několik dní chůze.

Ale vždy když jsem na pochybách, vzpomenu si na ženu, kterou jsme na cestě potkali a jejích pět dětí, pro které naše vakcíny přišly moc pozdě.

Pak jsou bolavá chodidla, noci strávené ve stanu, horko a vše ostatní nepodstatné. Očkujeme, abychom zachránili životy.

Vera a její tým úspěšně očkovali proti spalničkám už celkem 17 888 dětí.