Bangladéš: Lidé fungují v režimu přežití

Mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic Dr. Joanne Liu  popisuje svou nedávnou návštěvu Cox's Bazar v Bangladéši, kde po obnovení násilí v Rakhinském státu v Myanmaru vypukla uprchlická krize.

„Téměř 600 tisíc Rohingů v posledních dvou měsících vyhledalobezpečí v  Bangladéši. Nezdá se, že by se jejich množství mělo snižovat – 40 tisíc lidí překročilo hranice Myanmaru v posledních dvou týdnech kvůli pokračujícímu násilí v Rakhinském státu.

Je těžké pochopit vážnost krize, dokud ji nevidíte na vlastní oči. Provizorní přístřešky uprchlíků jsou velmi nebezpečné. Jsou vyrobené z bláta a plastových fólií zpevněných bambusem a jsou rozptýlené po malých kopcích.

Když se zastavíte u hlavního vchodu provizorního tábora Kutupalong, který byl domovem několika tisíc Rohingů již před tímto nejnovějším přílivem, vypadá poměrně organizovaně. Pokud se ale dostanete hlouběji do tábora, do lesů a oblastí bez silnic, je to jiný příběh. Nejsou tam téměř žádné služby a životní podmínky, v nichž lidé žijí,  jsou otřesné. Celé rodiny žijí pod plastovou fólií v bahnitém terénu, kde jsou časté záplavy. Vlastní toho velmi málo, mohou se stát cílem útoku slonů a nemají přístup k čisté vodě, latrínám, jídlu nebo zdravotní péči.

Je to velmi čerstvá situace a lidé fungují v režimu přežití, který můžete jasně vypozorovat z řeči těla každého z nich. Berou každý den tak, jak přijde, a snaží se zajistit si základní potřeby pro přežití. V současné době je humanitární reakce poměrně rozptýlená: plastové fólie jsou rozdávány na jednom místě, zatímco zásoby rýže nebo vody jsou distribuovány jinde.

V Kutupalongu, kde Lékaři bez hranic provozují zdravotnické zařízení od roku 2009, jsme zvýšili kapacitu naší lůžkové péče z 50 lůžek na 70 lůžek a každý den vídáme mezi 800 až 1000 pacienty. Naše týmy se zabývají problémy, se kterými bychom se za normálních okolností neměli vůbec setkávat – jako jsou například dospělí, kteří se zhroutí nebo umírají na dehydrataci kvůli snadno léčitelnému vodnatému průjmu. V Cox’s Bazar jsme otevřeli nové projekty zabývající se lékařskou péčí a vodou a sanitací, abychom lépe reagovali na exponenciální nárůst potřeby zdravotní péče. Ale stále je potřeba dělat mnohem více. Tábor představuje pro veřejné zdraví časovanou bombu.

Nezapomeňme také na hlavní příčinu vysídlování Rohingů, kterou je pokračující krize v Myanmaru. Lidé neopouštějí své domovy bez rozumného důvodu. Odcházejí, protože jejich životy jsou ohroženy a nemají jinou možnost. Stovky tisíc z nich nadále zůstávají uvězněni v Myanmaru, stále zažívají teror a nyní jsou odříznuti od humanitární pomoci.

To, že Bangladéš za dva měsíce přijal více než půl milionu lidí, je od tohoto státu obrovský a mimořádně štědrý čin. Jsou s ním ale spojeny neuvěřitelné problémy. Žádná země na světě se s takovými potřebami nemůže vypořádat sama. Vyzýváme vládu Bangladéše, aby ponechala své hranice otevřené, a mezinárodní společenství, aby podpořilo toto odvážné gesto.

Je povinností všech zainteresovaných stran pomoci předejít katastrofě v oblasti veřejného zdraví. Toho můžeme docílit jen tím, že zajistíme životně důležité potřeby lidem, kteří čelili násilí, znásilňování a mučení. Potřebujeme, aby na místě více organizací stavělo latríny, instalovalo vodní čerpadla, poskytovalo zdravotní péči a distribuovalo potraviny. To se může stát, pouze pokud vláda Bangladéše usnadní poskytování pomoci a umožní přítomnost humanitárních organizací.“

O Lékařích bez hranic v Cox's Bazar

Lékaři bez hranic působí v Bangladéši od roku 1985, ale krize v Cox's Bazar nás nutí masivně navyšovat naši kapacitu. Lékařskou péči jsme od počátku krize poskytli více než 30 tisícům lidí, což je pětkrát více, než loni ve stejném období. V červenci naši spolupracovníci ošetřovali přibližně 200 pacientů denně; nyní léčí více než dva tisíce pacientů každý den v rámci různých projektů. Lékaři bez hranic rozšířili svou kapacitu v největším zdravotnickém zařízení v regionu Kutupalong z 50 na 70 lůžek a otevřeli nová oddělení a izolační jednotky pro infekční nemoci.

Lékaři bez hranic také začali stavět další dočasná zdravotnická zařízení (Balukhali, Mainnerghona) a mobilní kliniky, aby uspokojili potřeby nově příchozích. Kromě zdravotní péče Lékaři bez hranic zajišťují vodu a sanitaci v neformálních táborech a snaží se zamezit šíření nemocí. Naše týmy vybudovaly 200 latrín, udělaly 25 vrtů a vytvořily systém gravitačního zásobování vodou, přičemž denně do táborů dopravují vodu nákladními vozy. V nejvíce postižených oblastech je plánována výstavba latrín a vodních ploch  v koordinaci s bangladéšským Ministerstvem veřejného zdravotnictví a životního prostředí a dalšími subjekty.

Do konce prosince Lékaři bez hranic plánují nainstalovat dalších 100 hloubkových, 300 povrchových studní a 1 000 latrín v provizorních táborech Balukhali a Kutupalong.

Zobrazit větší mapu