Blog z D. R. Kongo: Akutní případ! Stav ohrožení!

Lanice je rodinná lékařka z Kanady. Právě teď je na své čtvrté misi s Lékaři bez hranic. Pracuje v projektu zaměřeném na péči o matku a dítě v Demokratické republice Kongo. Ve svém blogu popisuje dramatický boj svého týmu o záchranu novorozence po komplikovaném porodu.

„Můžeš vyšetřit tuto ženu? Něco se mi nezdá,” zavolala na mě jedna ze zdravotních sester. V tu chvíli jsme měli za sebou polovinu sobotní směny. V té době jsem za sebou měla už dva měsíce práce jako supervizorka porodních asistentek ve městě Mweso v Demokratické republice Kongo.

Rychle jsem si umyla ruce a sestra mi přitom odvyprávěla anamnézu pacientky:„Je to její dvanáctý porod v termínu, všechno normální vaginální porody. Sedm dětí je naživu, čtyři zemřely, ale ne jako novorozenci. Žádný císařský řez. Poslední porod byl před dvěma lety.”

Pohmatem ženina břicha jsem zjistila, že dítě má normální velikost i polohu. Nandala jsem si sterilní rukavici a vyšetřila děložní hrdlo. Hlavička byla vysoko, děložní hrdlo nebylo úplně otevřené…a pak jsem ucítila něco neobvyklého.  Nahmatala jsem kluzkou malou šňůru a na svých prstech jsem ucítila tepání.

„Akutní případ!” zakřičela jsem. „Výhřez pupečníku!”

Pupečník

Když má žena za sebou hodně porodů, zůstává její děloha rozvolněná a roztažená. Zvyšuje se tím riziko, že se hlavička dítěte pevně nenatlačí do porodních cest a pupeční šňůra sklouzne pod hlavičku. A pak, jak dítě sestupuje hlavičkou porodními cestami, může skřípnout pupečník, a tím zastavit zásobování kyslíkem a živinami. To může ohrozit život dítěte nebo dokonce způsobit jeho úmrtí.          

Tým se začal připravovat a já jsem pořád rukou tlačila proti hlavičce dítěte, aby tak nestlačovala pupeční šňůru.

Tresor, supervizor místních zaměstnanců, rádiem přivolal chirurga a informoval operační sál a laboratoř, aby se všichni rychle připravili na císařský řez. Zbytek týmu zajistil lehátko, takže jsme pak mohli ženu přetočit na kolena a ruce, hlavou dolů – aby dítě sklouzlo trochu nahoru do dělohy a zmírnil se tak tlak na pupečník.

Běh na operační sál

Pacientka klečela na lehátku a já jsem se pořád snažila tlačit na hlavičku v děloze.  Přitom jsem si ale musela za ženu zezadu kleknout. Zjistila jsem totiž, že kdybych běžela vedle lehátka, nevešla bych se do dveří operačního sálu, které jsou příliš úzké. Takže jediná možnost, jak udržovat tlak proti hlavičce dítěte a zabránit tak přerušení přívodu krve přes pupečník, byla vyskočit na lehátko a klečet za pacientkou.

Zvedli jsme postranní bočnice a vyrazili jsme! Ven z porodnického oddělení a dál venkovní chodbou. Kodrcali jsme se chodbou a okolo stojící zdravotníci a pacienti nás pozorovali a snažili se potlačovat úsměvy, když viděli srandovní „muzungu” (bělošku) v netradičním tandemu klečícím na lehátku.

Na operačním sále jsme pacientku rychle přetočili na bok. Zdravotní sestra ženě píchla spinální anestezii a připravila ji na operaci. A já jsem pořád rukou, už celou zdřevěnělou, intenzivně tlačila proti hlavičce dítěte.

Perioperační sestra mi nasadila operační čepici a ochrannou roušku. Na zem dala papírové prostěradlo, abych si na něj klekla. Mezitím ostatní dokončili sterilizaci a nad břicho pacientky umístili plentu.

Dřepla jsem si vedle operačního stolu, okolo mě samé chirurgické roušky a gázy. Ve chvilce klidu před operací jsem si uvědomila, že pořád na konečcích svých prstů cítím tep pupečníku, což znamenalo, že je dítě naživu. Ale pulz nižší než 110 byl varovným znamením…

Porodní asistentka mezitím připravovala vyhřívané lůžko a postel pro případ resuscitace. Počítala totiž s tím, že by novorozeně mohlo kvůli skříplému pupečníku potřebovat v prvních minutách po porodu pomoc s dýcháním.

Jak jsem se tiskla na chirurgické gázy a přitom tlačila proti hlavičce dítěte, ucítila jsem pohyb proti své ruce… byla to ruka chirurga, která se otřela o mé prsty, když se snažil nahmatat hlavičku a vytáhnout dítě ven z dělohy.

Uvolnila jsem tlak své ruky a vymanila jsem se zpoza všech těch gáz a roušek. Bezvládné tělíčko novorozeněte přenesli do vyhřívaného lůžka. Neplakalo.

Konečně pláč

Spolu s porodní asistentkou Filemonou jsme rychle dítě osušily a stimulovaly ho. Pak jsme jeho hlavičku daly do „čichací pozice”, aby se otevřely jeho dýchací cesty… ale dítě pořád nedýchalo. 

Okamžitě jsme dítěti nasadili masku a použili jsme ambuvak – malý balónek, který používáme k podpoře dýchání u novorozenců, když jsou po porodu v šoku a nemohou se nadechnout. „Hrudník se nezvedá,” řekla Filemona potichu francouzsky. Rychle jsem upravila masku, otevřela jsem dýchací cesty dítěte zvednutím brady do masky a jemným mačkáním jsem se pokoušela nahnat vzduch do jeho plic.

A najednou se ozval hlasitý pláč! Byl to ten nejkrásnější zvuk na světě!

Trvalo to sice jen pár vteřin, ale byla jsem úplně zpocená a nervózní. Věděli jsme, že už to trvá dlouho. Jestli se mu nezačne zvedat hrudník, nezvládne to….

„Guedel!” zakřičela jsem a popadla jsem malou trubičku, kterou bylo třeba zavést pro zprůchodnění dýchacích cest miminka.

Zavedla jsem trubici, sundala jsem masku a vydechla jsem si. Hrudník dítěte se začal zvedat a klesat a já francouzsky počítala: „Jeden, dva, nádech. Jeden, dva, nádech.”

Filemona si miminko poslechla stetoskopem a zjistila, že se srdeční tep zrychluje. Během první minuty chlapeček jen lapal po dechu. Ale do dvou minut od zahájení podpory dýchání jsme uslyšeli ten nejkrásnější zvuk na světě - jeho hlasitý pláč!

Lanice se ženou a jejím novorozeným dítětem. ©  Lanice Jones / Lékaři bez hranic

Miminko jsme pak sledovali a poskytli mu běžnou péči. Chlapeček to zvládnul a matce se taky dařilo dobře, takže nálada na operačním sále se zlepšila a byla cítit úleva.

„Tak to byl pohled k nezaplacení,” okomentoval to Juan Diaz, chirurg Lékařů bez hranic, když uklízel gázy. Viděla jsem jeho oči a bylo mi jasné, že se pod operační rouškou směje. 

„Slyšel jsem, že volají chirurga, tak jsem běžel na sál… a narazil jsem na zadek porodní asistentky klečící na lehátku!”

Všichni jsme se tomu zasmáli a já jsem si pomyslela: „Zapamatuj si, že příště je potřeba udělat širší dveře na operační sál!”