Boj s podvýživou v Indii: „Byla jsem dospívající matka se stejným příběhem“

V Džhárkhandu, indickém státě známém svými rozličnými kmenovými komunitami, je míra podvýživy trvale vyšší než celonárodní průměr. Od června 2017 Lékaři bez hranic léčí těžkou akutní podvýživu ve městě Čakradharpur v Džhárkhandu za pomoci osvěty v místních komunitách. Subašini Deb Mahto pracuje pro Lékaře bez hranic jako komunitní zdravotní pedagožka. Pověděla nám o své práci a její zkušenosti s podvýživou.

„Můj den začíná před východem slunce. Jakmile mám vše připravené, navařené a děti jsou na cestě do školy, tak si uvařím Lal cha (černý čaj) a připravím vše do práce. V 8:30 už jsem v kanceláři, která je vzdálená 3 km.

U Lékařů bez hranic pracuji od roku 2017, kdy tu otevřeli projekt zaměřený na léčbu podvýživy. Byla jsem zaměstnána jako komunitní zdravotní pracovnice. Identifikovali jsme podvyživené děti, které potřebují naléhavou péči, a přesvědčovali jsme rodiče, aby je odvezli do zdravotního střediska Lékařů bez hranic. Teď pracuji jako komunitní zdravotní pedagožka. Poskytuji poradenství matkám, které navštěvují naše zdravotní střediska, a organizuji osvětové aktivity v okolních vesnicích.

NIKHIL ROSHAN

Téma podvýživy je mi blízké. Když mluvím k matkám ve vesnici tak vím, jak se cítí. Také jsem byla dospívající matkou, která zažila stejný příběh. Dceru jsem měla velmi brzy po svatbě. Bylo mi 17 let a netušila jsem, jak se o své dítě postarat. Když se dcera narodila, vážila pouhé 2 kila. V naší komunitě existují kulturní přesvědčení a mylné představy o těhotenství, které omezují to, co budoucí matky a jejich děti mohou jíst. To může vést k podvýživě u obou - matky i dítěte. Říká se, že bohatá strava pro těhotné ženy způsobí, že jejich nenarozené dítě bude velmi tlusté a povede ke komplikovanému porodu. Po porodu smí ženy jíst pouze jednou denně. Přesto mi manžel občas tajně dal najíst. V některých případech děti nedostávají maso nebo mléko, dokud sami nechodí. Moje dcera měla velmi omezenou stravu - pouze na čočkovou polévku (dal) a rýži. Vejce a maso nesměla jíst několik let.

Ženy musí pracovat na polích a zastat všechny domácí práce, a proto jim zbyde velmi málo času na sblížení s vlastními dětmi. Byla jsem jediná, kdo obstarával domácnost, a v nikom jsem neměla při výchově dítěte oporu. Když se mi narodilo druhé dítě, tak jsem se musela naučit pečovat lépe o sebe i mé děti. Našla jsem si práci v ženské nevládní organizaci pro reprodukční zdraví a později jsem se připojila k Lékařům bez hranic.

NIKHIL ROSHAN

Mnoho lidí nechápe, že podvýživa vyžaduje lékařskou péči. Příznaky podvýživy jsou připisovány špatným duchům nebo špatným znamením. Proto se většina rodin obrací na místní léčitele, kteří předepisují bylinky nebo provádí zaříkávání na odehnání zlých duchů. Musíme ukázat členům komunity, jak je důležité včas identifikovat podvýživu a vyhledat lékařskou pomoc. V místních lesích není nedostatek potravin. Musíme jen poučit mladé matky a jejich rodiny o důležitosti a správných technikách kojení, nezbytnosti rozmanité a výživné stravy a udržování správné hygieny.

Na počátku bylo nesmírně těžké přesvědčit matky a jejich rodiny o příčinách podvýživy a nutnosti vyhledat léčbu. Některé kmenové komunity žijí hluboko v lesích, kde není veřejná doprava. Matky chodí se svými dětmi přes kopcovitý terén více než 2-4 kilometry, než se dostanou do nejbližšího zdravotního zařízení. Starší sourozenci často přivádějí nemocné děti do zdravotnického centra Lékařů bez hranic po škole. Minulý měsíc byla naše klinika několik dní prázdná, protože bylo období sklizně a všichni rodiče byli v práci.

Po měsících tvrdé práce jsme dosáhli v komunitě důvěry. Někdy jsou naše zdravotnická střediska tak přeplněná, že není čas na odpočinek. V těchto chvílích cítím, že tu děláme důležitou práci. Vidět chřadnou své dítě je pro matku nejbolestnější věc. Během mé návštěvy mě jedna z matek chytla za ruku a řekla mi, že naše zdravotní středisko Pusalota doporučila dalším! Vyléčili jsme více jak 600 dětí z těchto komunit. I když tu je ještě mnoho práce, zažíváme radost rodin, kterým se jejich děti vrátí zdravé a šťastné.“

Lékaři bez hranic působí v Indii od roku 1999. Zajišťují zdravotní péči tisícům obyvatel ve státech Ándhrapradéš, Bihár, Čhattísgarh, Dilí, Džammú a Kašmír, Džhárkhand, Maháráštra, Manípur, Telangána, Uttarpradéš, Západní Bengálsko