Bojuji proti šíření eboly

Tři roky po ukončení největší epidemie eboly v západní Africe byl 1. srpna ohlášen její další výskyt v Demokratické republice Kongo. Prozatím se nepodařilo dostat šíření nemoci pod kontrolu a stávající epidemie se stala dosud největší epidemií eboly v zemi. Lékaři bez hranic se mohou spolehnout na zkušený personál, který pomáhá místním v boji proti této smrtelné nemoci. Jedním ze zkušených pracovníků je Alpha Diallo, který pochází z Guiney a pracuje jako specialista na vodu a sanitaci (WATSAN).

„S Lékaři bez hranic jsem začal pracovat v roce 2011, dávno před epidemií. Pracoval jsem v nemocnici pro matku a dítě v Konakry.  Když byla v březnu 2014 oficiálně vyhlášena epidemie eboly, začal jsem pracovat v ebolovém projektu v Macentě. To bylo úplně na začátku epidemie. Využil jsem příležitosti, abych se seznámil s protokoly a ochrannými opatřeními, které je nezbytné dodržovat při práci v ebolových centrech,“ říká Alpha Diallo.

Jsem „WATSAN”

WATSANi jsou specialisté na vodu a sanitaci a v ebolovém projektu mají velmi důležitou roli. Jako WATSANi jsme nezbytnou podporou lékařských týmů. Zodpovídáme za prevenci a kontrolu infekce a musíme proto zajistit, aby cokoliv, co vstupuje do ebolového centra, a především pak vše, co z něj vychází, nebylo kontaminované. Pokud tento krok neprovedeme dostatečně pečlivě, může se ebolové centrum lehce stát novým zdrojem šíření epidemie. Mým úkolem je narušit řetězce přenosu infekce. Zajistit, že nikdo nebude infikován. Často bohužel musíme dekontaminovat také zesnulé, kteří svůj boj s ebolou prohráli.

OOPP považuji za svou druhou kůži

Vzpomínám si na to, jak jsem poprvé vstupoval do vysoce rizikové zóny ebolového centra. Strašně jsem se bál. V ebolovém centru jsem už nějakou dobu pracoval, ale snažil jsem se tak trochu oddálit vstup do této zóny. Po dlouhém dni si jeden logistik všiml, že jsem nervózní z toho, že s ním mám jít do vysoce rizikové zóny vyměnit žárovku a řekl mi: „Když tu žárovku nevyměníme, pacienty v noci nikdo nebude moct ošetřit a můžou zemřít.“ Tehdy jsem si uvědomil, že musím překonat svůj počáteční strach. Vešel jsem tam a okamžitě mě přešel. Dnes považuji osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP, v ebolových projektech obvykle žluté a bílé ochranné oblečení) za téměř druhou kůži.

Denně společně s kolegy v Mangině školím a zajišťuji, aby všechny postupy odpovídaly stávajícím normám. Moje práce zde skončí, až budou všichni informovaní, pozorní a vše stoprocentně bezpečné. 

Když máte na jedné straně rovnice ebolu, nemůžete si dovolit žádnou chybu

Tady si nemůžeme dovolit poslat omluvný dopis, když se nám něco nepovede. Jsem přímý a přísný a někdy to může být pro některé lidi nepříjemné. Ale když máte na jedné straně rovnice ebolu, nemůžete si dovolit chybu. Pokud nepostupujete podle předpisů nebo nejste dost opatrní, můžete vytvořit další epicentrum epidemie.

Současná epidemie zdaleka není u konce. Lidé jsou i teď zdrženliví, co se týče opatření proti ebole. Myslím, že je to normální. Tato neochota a nedůvěra byla i v Guiney a přetrvávala až do konce epidemie, nicméně na všech veřejných místech a u soukromých přepravců byly k dispozici kohoutky s vodou na mytí rukou. Také taxi vozy byly vybaveny hydro-alkoholickými prostředky na mytí rukou. Lidé si uvědomili potřebu preventivních opatření a tato změna v chování jasně ukazuje, že rozumí, jak je nemoc nebezpečná.

Pokud jde o mě, vždycky jsem ochoten pomáhat tam, kde je moje pomoc potřebná. Proto jsem tady. Pomáhám ostatním zachraňovat životy. 

Situace v DRC k 21.listopadu 2018:*

• 339 potvrzených případů eboly
• 113 vyléčených pacientů
• 219 úmrtí

* Dle konžského ministerstva zdravotnictví.