Čas běží: závod o záchranu životů po cyklonu Idai

Doktorka Marthe Frieden pracovala v zimbabwské provincii Manica v projektu Lékařů bez hranic zaměřeném primárně na péči o pacienty s cukrovkou. Toto jsou zápisky z jejího deníku šest dní poté, co tam cyklon Idai způsobil ničivé záplavy a sesuvy půdy.

Původně jsme se věnovali hlavně léčbě nepřenositelných chorob typu cukrovka, vysoký krevní tlak, astma a epilepsie. Naším největším každodenním problémem byly nespolehlivé dodávky léků, často způsobené složitou hospodářskou situací v zemi.

Pak přišel Idai. Vyvrátil stromy a poklidné říčky přeměnil na prudké řeky. Mosty a důležité silnice se pod nimi rozpadly, stejně jako domy a přístřešky pro zvířata. Sesuvy půdy z hor s sebou strhly ohromné kusy skal. Slovy jednoho z místních to vypadalo „jako burácející náklaďáky valící se z kopce bez brzd.” Celé rodiny a domovy zmizely pod nánosy bahna. Když se země přestala hýbat, zbylo jen hromadné pohřebiště.

Den první (sobota 16. března) 

Byla jsem na krizovém koordinačním setkání svolaném místními úřady. Jak vycházel najevo rozsah škod a to, že zničené oblasti jsou odříznuty od světa, narůstal postupně pocit zoufalství a bezmoci.

Uvědomujeme si potřebu začít pracovat v krizovém režimu. Styl řízení se proto mění. Naše ležérní fotbalová trička vyměňujeme za oficiální vesty Lékařů bez hranic, zkracujeme tradiční průběh přátelské konverzace a jdeme rovnou na věc.

Den druhý (neděle 17. března) 

Tým MSF vyjíždí z Mutare s cílem dopravit zdravotní potřeby do nemocnice v Matambara v chimanimanském regionu.

Po celém dni motání se v labyrintu zničených mostů a cest blokovaných bahnem a kameny zjišťujeme, že dvě normální silnice ani náhradní prašná cesta nejsou průjezdné. Oblast je zcela odříznuta od světa. Začínáme proto přemýšlet, jak dál.

Den třetí (pondělí 18. března)

Navazujeme kontakt se zimbabwskou armádou a získáváme povolení vztyčit tři stany jako součást stabilizačního centra (od teď mu říkáme ‚Skyline‘) s výhledem na postiženou chimanimanskou oblast. Žádáme armádu o pomoc s dodávkami nejpotřebnějšího vybavení do odříznutých nemocnic.

Místní se seskupují a diskutují strategie, jak zachránit životy svých známých a rodinných příslušníků uvízlých v údolí. Tempo pomocných operací je pro ně frustrující. Ohlášeny byly již desítky mrtvých a přicházejí další zprávy o pohřešovaných osobách. Čas běží.

Den čtvrtý (úterý 19. března)

Přijíždí krizový koordinátor Lékařů bez hranic, setkáváme se ve Skyline. Odnikud se vynořil i tým mladých a vysoce odborných zimbabwských lékařů-dobrovolníků. Obsadil naše stany. Jeho členové patří k aktivní síti zdejších kostelů, nemocnic a univerzit. Někteří už předtím přiletěli do oblasti vrtulníkem.

Tinokugamuchirai mose, voláme. Znamená to “Vítáme vás!”

Objevují se další humanitární organizace a spolupráce mezi námi probíhá podle aktuálních potřeb, ale současně synergicky. Společně s ministerstvem zdravotnictví a ostatními nastavujeme koordinační systém, největší část komunikace se odehrává v aplikaci What’sApp pod názvem “Lékařská skupina Cyklon Idai”.

První pacienti přicházejí dříve, než jsou pro ně připravená lůžka. Někteří mají zanícené rány, ale zatím nemáme ani vodu na mytí rukou.

Ranění leží na plastových fóliích na zemi, doktoři a sestry je vyšetřují a stabilizují. Jak se obloha vyjasňuje, přivážejí vrtulníky do Skyline stále více lidí se zlomeninami nebo tržnými ranami. Privátní sanitky odvážejí pacienty do nemocnice, Lékaři bez hranic přesouvají lidi s lehčími zraněními do nemocnice v Chipinge vzdálené asi 50 km.

Pracovní procesy a formality se obcházejí, když okolnosti vyžadují rychlou koordinaci mezi piloty vrtulníků a zdravotnickým personálem pro přesuny do zařízení, která jsou po zemi nepřístupná. Zodpovědnost se stává otázkou svědomí. Neustále je třeba bleskově vyhodnocovat rizika a příležitosti.

Den pátý (středa 20. března) 

Zatímco se distribuuje první humanitární pomoc, potkáváme dav lidí, kteří míří nahoru na kopec pozdravit zimbabwského prezidenta. Ten má dnes na místo přijet. Dobře známá společnost, která vyrábí nealkoholické nápoje, si získala můj respekt, když přivezla stovky balení vody na místo, kde je čistá voda zoufale potřebná. Ropná firma poskytla těžké stroje, aby pomohla zpřístupnit silnice. Objevují se mobilní toalety a národní pojišťovací společnosti poskytují vybavení jako lůžka apod.

Zřizujeme lékárnu, ale stany jsou vyrvány ze země větrem. Způsobil ho vrtulník letící nebezpečně blízko. Proč proboha?

I tak pokračuje záchrana raněných, jejich stabilizace a převoz do nemocnic. Děláme si starosti o ty, ke kterým se nemůžeme dostat. Vydat se do údolí zatím není možné. Armáda se spolu s ostatními snaží zprovoznit cestu, která tam vede. Dostaneme se tam alespoň zítra?

Den šestý (čtvrtek 21. března)

Konečně doráží do Skyline cisterna s vodou. Počet pacientů přicházejících s úrazy se snižuje – od úderu cyklonu je to dnes už šestý den. Ale to neznamená, že nemáme plné ruce práce. Lidé často chodí pěšky, potřebují léky na HIV, cukrovku, vysoký krevní tlak a astma. Někteří při povodních o léky přišli, jiní se nemohou dostat ke svým lékařům. Musíme jim pomoci – z našeho stabilizačního zařízení se stává jednotka primární zdravotní péče.

Dnes se otevírá silnice do nejpostiženějších oblastí a naše mobilní týmy mohou vyrazit, pokud ovšem přestane pršet. Pokračuje krizová pomoc, pohřbívání mrtvých, podpora přeživších, infrastruktura se vzpamatovává. Je mi jasné, že je nutné vytvořit určitý “most” mezi krizovou pomocí a péčí o chronicky nemocné – od HIV po cukrovku. Lidé s úrazy – ať už zlomeninami nebo těžkými zraněními – budou potřebovat středně až dlouhodobou péči, zvláště v případě úrazu páteře.

Lidem, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchu, hrozí, že se svými psychickými potížemi zůstanou bez pomoci. Pro pacienty, kteří mají v Zimbabwe problémy v oblasti duševního zdraví, jsou zdravotní služby a léky složitě dostupné i za normálních okolností.

Cyklon vyostřil již tak existující společensko-hospodářskou krizi v regionu. Důsledkem je mnohovrstvá katastrofa: ochromující ekonomická krize, skrytá epidemie HIV, narůstající rozsah nepřenosných nemocí a nyní devastace způsobená pravděpodobně nejhorším cyklonem v historii země. Pokud má dojít ve střednědobém a dlouhodobém horizontu ke zlepšení, bude potřebná komplexní podpora. V nejbližším období zůstanou Lékaři bez hranic po boku Ministerstva zdravotnictví a dalších organizací a budou pomáhat tak, jak to jen půjde.

Lékaři bez hranic jsou nezávislá, neutrální a nestranná mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace. Z 96 procent je financována soukromými dárci, česká kancelář organizace je financována dokonce ze sta procent příspěvky ze soukromých zdrojů. To znamená, že nevyužívá žádné vládní granty. Soukromí dárci Lékařům bez hranic umožňují rychle reagovat na krizové události, zmírňovat utrpení a zachraňovat životy při přírodních a humanitárních katastrofách.