Cyklon Idai: Situace v Mosambiku se stabilizuje, Lékaři bez hranic uzavírají krizovou sbírku

Během noci ze 14. na 15. března se přes mosambické přístavní město Beira a okolí přehnal cyklon Idai. Silné záplavy připravily o život nejméně 602 lidí. Mnoho dalších bylo zraněno, tisíce domovů, škol a zdravotních zařízení zničeno. Řada rodin zůstala bez střechy nad hlavou, čisté vody, elektřiny i jídla.

Čeští dárci přispěli na pomoc obětem částkou 806 509 Kč. Naše týmy mohly i díky tomu asistovat například při očkování 750 000 lidí proti choleře, stavbě specializovaných zdravotnických center, nebo distribuci hygienických balíčků pro více než 5 000 rodin. Nyní se situace dostala do stavu, kdy lze do jisté míry uvolnit kapacity na poskytování krizové péče a začít s komplexní obnovou poničených oblastí. Přečtěte si, jak se celá situace po úderu cyklonu Idai vyvíjela.

Začátek 

Když začal cyklon Idai nad oceánem nabírat na síle, tým Lékařů bez hranic v Beiře se už připravoval na nejhorší. Léky uložil vysoko na police, aby je voda nemohla poškodit. Pytle s pískem rozmístil kolem kontejnerů se zásobami, aby zůstaly v suchu. Pro všechny případy zabezpečil lékárnu, sklad, kanceláře i ubytovací prostory.

„Naše místní spolupracovníky jsme požádali, ať provedou stejná opatření i doma, uloží si své věci někam vysoko, zabezpečí okna a připraví si plán na evakuaci. Nikdo z nás si ale nedovedl představit, co ještě přijde,“ říká Gabriele Santi, projektový koordinátor Lékařů bez hranic v Beiře.

Mezinárodní tým jsme ještě před bouří evakuovali z Beiry do města Chimoio, vzdáleného asi 200 km. Teprve po pár dnech, když se podařilo obnovit mobilní signál, začaly přicházet zprávy o míře devastace, kterou přírodní katastrofa způsobila. Jeden z našich mosambických zaměstnanců strávil se svou rodinou noc na plastovém stole, zatímco se mu domovem hnala voda. Jinému vítr odnesl střechu. Další se z hlavního města Maputa vůbec nedostal domů. Musel tam přečkat v obavách, zda vůbec jeho rodina bouři přežije.

Letiště v Beiře se podařilo otevřít 16. března, a my mohli vyslat krizový tým z Maputa. Měl za úkol zjistit, jak je na tom náš lokální personál, vyhodnotit potřeby širší komunity a vyžádat si další kvalifikované zdravotníky a logistiky spolu s potřebným materiálem z Bruselu a Dubaje.

Obava z šíření cholery

Cholera sužuje obyvatele Beiry vždy, když končí období dešťů. Vzhledem ke stavu vodovodního systému a masovým záplavám bylo její propuknutí v podstatě nevyhnutelné. Proto jsme rychle zahájili spolupráci s ministerstvem zdravotnictví. Pacienty s podezřením na toto infekční průjmové onemocnění je vždy potřeba obratem izolovat a poskytnout jim odpovídající péči. Hned 21. března naše týmy ve městě otevřely dvě specializovaná zdravotnická centra.

„Nejdříve jsme pečovali o zhruba 200 pacientů denně,“ vzpomíná Quezia Monteiro, specialistka na infekční choroby, která má normálně na starosti kliniku zaměřenou na péči o HIV pozitivní pacienty v Munhavě.

„V těch prvních dnech byly prostory pro „triage“ (vstupní třídění pacientů podle závažnosti stavu) neustále přeplněné. Lidé kolabovali kvůli dehydrataci, naše zdravotní sestry pracovaly bez přestávky a ujišťovaly se, že každý pacient dostal rehydratační roztok. Mezi nejvíce postižené patřili jako obvykle ti nezranitelnější: děti, těhotné ženy a starší lidí. Hodně špatně na tom byli také HIV pozitivní pacienti. Ty potřebovali léčbu obou nemocí naráz.“

Dne 27. března, kdy bylo propuknutí cholery v Beiře oficiálně ohlášeno, už Lékaři bez hranic s ministerstvem zdravotnictví připravovali další tři speciálně zaměřená léčebná centra s kombinovanou kapacitou 350 lůžek. Menší jednotky následně vznikly i ve vzdálenějším Buzi, stejně jako ve městech Dondo, Mafambisse, Matua a Tica. Všechny centra byla navržena tak, aby obsloužila nejen stávající pacienty, ale zároveň dokázala razantně navýšit kapacity.

„Cholera je vysoce infekční onemocnění a v přeplněných městských oblastech se může šířit neuvěřitelně rychle,“ říká Anja Wolz, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic v Beiře. „Společně s ministerstvem zdravotnictví jsme plánovali mít k dispozici minimálně 350 lůžek s možností rozšíření na 1 000 lůžek. Člověk se musí připravit a my věděli, že pokud uděláme vše správně a ve spolupráci s komunitou, můžeme předejít nejhoršímu.“

Čistá voda: klíč ke zdraví

Úřady v Beiře svou pozornost rychle zaměřily na obnovení dodávek čisté vody, což zachránilo bezpočet životů. Nicméně ke všem obyvatelům se zásoby nedostaly. Abychom pomohli s řešením situace, instalovali jsme zařízení na úpravu vody v distriktu Chingussura na severním předměstí města. To místnímu zdravotnímu středisku a lidem zajistilo 7 500 litru čisté vody za hodinu.

Týmy Lékařů bez hranic zaměřené na sanitační aktivity se v zaplavených oblastech soustředily také na čistění vody z mělkých studní a dezinfikování ostatních zamořených zdrojů. Zároveň ověřovaly, že nejohroženější lidé mají k dispozici chlór k dezinfekci vody na pití.

Měsíc po cyklonu

Nyní, více než měsíc po úderu cyklonu, se život v Beiře v mnoha směrech vrací do normálních kolejí. Na ulicích je živo, všude jsou stánky se studenými nápoji, oblečením a potravinami. Jsou čtvrtě, kde nedávnou katastrofu připomíná akorát pár nepřipevněných střešních tašek a stromy zbavené listů. Jiná – zejména neformální osídlení – jsou na tom ale pořád špatně. Jejich obyvatelé mají problémy sehnat jídlo i přístřeší, nemají přístup ke zdravotní péči a dalším službám.

Poslední týden pečovala čtyři cholerová centra Lékařů bez hranic a ministerstva zdravotnictví dohromady o zhruba 100 nových pacientů denně. Mnoho jich je HIV pozitivních, imunitní systém mají oslabený a léčba je proto zdlouhavější. Díky poklesu počtu pacientů jsme ale snížili počet potřebných lůžek z 350 na přibližně 150.

„Nemůžeme říct, že jsme choleru porazili, protože noví pacienti stále přicházejí,“ vysvětluje Anja Wolz. „Ale podle toho, co vidíme, se situace ubírá dobrým směrem. Věříme, že nemoc bude brzy pod kontrolou.“

Nové případy cholery se objevují v omezené míře. Mimo Beiru pečují Lékaři bez hranic o pacienty v dvacetilůžkovém zařízení ve městech Dondo a Tica a ve dvanáctilůžkové klinice v Buzi. Pro případ nákazy jsou připravené také dvě jednotky v Matua a Mafambisse.

Logistickou, technickou a organizační podporu jsme poskytovali rovněž při očkovací kampani ministerstva zdravotnictví v Beiře, Dondu a oblastech Nhamatanda a Buzi. Naše týmy pomáhaly se správným skladováním a převozem vakcín. Dosud bylo naočkováno téměř 750 000 lidí.

Pomoc zaměřená na komunitu

Při každé nákaze je nezbytná práce s komunitou – mluvit o nemoci a vysvětlit rodinám, jak se mohou chránit. Osvětové týmy v Beiře používaly pouliční divadelní skupiny, obcházejí všechny domy a předávají informace o prevenci a co dělat, pokud někdo onemocní.

„Při katastrofě tohoto rozsahu to patří nejen k dobré strategii, ale také k dobrým mravům,“ říká Gabriele Santi. „Chtěli jsme, aby lidé věděli, že jsme tady a hledáme způsoby, jak jim pomoci.“

Náš lékařský a osvětový tým současně zřizoval napříč celou Beirou místa, kde obyvatelům poskytoval orální roztoky pro odvrácení vážné dehydratace. Lidé, kteří stále potřebují hospitalizaci, převážíme do cholerového centra pomocí naší sítě sanitek koordinovaných call-centrem. V neformálních osídleních vzdálených od zdravotních center provozujeme mobilní kliniky.

Osvětové týmy také využívají kontaktu s komunitou a monitorují případy malárie a podvýživy. Obojí může v příštích týdnech a měsících vzhledem k velkým plochám stojaté vody a obrovským škodám na obilí vyvstat jako vážný problém. Zvýšený počet pacientů s malárií už hlásili v oblasti Nhamatanda. Proto Lékaři bez hranic vyhodnocují dostupnost potravin a začínají distribuovat sítě proti komárům a hygienické balíčky do vesnic i měst, které jsou obtížně dostupné.

Destrukce nejen Beiry

Pobřežní vesnice a města v sousedních provinciích Manica a Sofala (ta zahrnuje také Beiru) silně zasáhly již záplavy a větry, které předcházely cyklonu Idai.

Město Buzi jižně od Beiry zaplavilo více než sedm metrů vysoká voda. Mnozí obyvatelé přišli o všechno. Abychom pomohli obnově, zřídili jsme jednotku pro léčbu cholery a pomáháme s obnovou místního zdravotního střediska. Zaměřujeme se na péči pro matky a děti a na ambulantní péči.

Naše týmy doteď distribuovali základní hygienické pomůcky do cca 5 000 rodin v Buzi s cílem předcházet šíření nemocí přenášených vodou, jako je cholera, a také poskytovali členům komunity informace, aby pochopili, jak je může cyklon ovlivňovat i po psychologické stránce.

Na západě od Beiry v Dondo, kde také provozujeme cholerové centrum, ochromila nemoc celé rodiny. Je to celkem typické, protože cholera se šíří kontaminovanou vodou a jídlem. To ukazuje, že je stále potřeba pracovat s komunitou a vysvětlovat rodinám důležitost hygieny.

„Rodiny, které společně jí, se společně i nakazí,“ vysvětluje Esperanza Santos, projektová koordinátorka Lékařů bez hranic v Dondo. „Naše týmy specializované na sanitaci už proto hledají způsoby, jak zabezpečit vodní zdroje. ”

Pro Lékaře bez hranic aktuálně v Mosambiku pracuje více než 185 mezinárodních a 800 místních pracovníků. Vedle zásashu po úderu cyklonu Idai se zde naše týmy věnují také boji proti viru HIV.