Darienská proluka: Uprchlická trasa mezi Kolumbií a Panamou představuje nebezpečnou past
„Ani se neodvažujte to projít. Jinak vám hrozí znásilnění, únos a okradení. Riskujete svůj život,“ říká 40letá Venezuelanka Gabriela. Obětí Darienské proluky jsou už tisíce a situace se nelepší. Jde totiž o jedinou průchozí cestu skrze deštný prales na hranici Kolumbie a Panamy.
Lékaři bez hranic poskytují pomoc uprchlíkům v přijímacím centru v San Vincente. Denně tam přichází okolo 300 lidí. Na místě ale není adekvátní prostor pro nocleh, čistá voda ani místními úřady zajištěná zdravotní péče.
„Podmínky pro přijímaní uprchlíků vůbec neodpovídají jejich potřebám,“ říká Rabia Ben Ali, koordinátorka projektu Lékařů bez hranic v Panamě. „Do vesnice Canaán Membrillo – první, na kterou narazí po přechodu Darienskou prolukou – přichází denně stovky lidí. Žádné lékařské péče se tady ale nedočkají. Lodí se pak tříhodinovou plavbou dostanou do San Vincente. Služby nejsou ani tam dostatečné, sotva odpovídají mezinárodním standardům,“ dodává.
Ozbrojené gangy často lidi na útěku okrádají či sexuálně napadají. Od dubna do prosince roku 2021 ošetřili Lékaři bez hranic 328 pacientů, kteří zažili během cesty Darienskou džunglí sexuální násilí. Jen za první čtyři měsíce roku 2022 jich bylo 89. „V džungli mě okradli a znásilnili,“ vypověděla pracovníkům Lékařů bez hranic v únoru roku 2022 47letá Mexičanka Mariela. „Po cestě vidíte mrtvá těla s utnutými hlavami. Když jsem se dostala do centra v Lajas Blancas, nahlásila jsem to. Tady jsem už 9 měsíců, zbavena své svobody. Vážně jsem onemocněla. Nikdo mi nevysvětlil, proč mě tady drží tak dlouho.“
Pro přeživší sexuálního násilí nebo pacienty trpící vážnými zdravotními problémy zde není k dispozici žádná péče. Než se dostanou do San Vincente, jejich zdravotní stav se často zhorší. Pro některé je příliš pozdě, aby obdrželi preventivní léčbu, a nejde tak například zabránit infekci HIV či těhotenství podáním nouzové antikoncepce. Obojí by mělo být pacientce poskytnuto do 72 hodin od znásilnění, což v tomto případě nelze.
Počet osob, kterým se nedostalo výše zmíněné včasné péče po aktu sexuálního násilí, se v posledních týdnech zvýšil. Panamské úřady by měly v rychlosti zavést mechanismus pro odhalování případů takového druhu násilí. Lékaři bez hranic je upozorňují na nutnost zvýšení bezpečnosti na trase mezi Kolumbií a Panamou. Jedině tím se dá obdobným útokům předejít.
„Podmínky v zařízení San Vincente se musí zlepšit,“ zdůrazňuje projektová koordinátorka Lékařů bez hranic Ben Ali. „Není dost přístřešků, děti a těhotné ženy spí na zemi. Špatné jsou také hygienické podmínky.“
Do tohoto zařízení se také dostal 25letý Joseph se svou manželkou. Pocházejí z Venezuely. V Ekvádoru se jim narodil syn, nyní mu je 15 měsíců. Snaží se dostat do Spojených států amerických, kde doufají, že si najdou práci. „Několik dní v kuse už tady prší. Syn onemocněl a hodně kašle. Spíme ve stanu a dostala se tam voda. (…) Pravda je taková, že tohle není místo k životu,“ dodává.
Týmy Lékařů bez hranic ošetřily v dubnu denně v průměru 78 pacientů. Většina trpěla na kožní onemocnění a jiné bolesti. Až 20 % se potýkalo s průjmy, infekcí dýchacích cest a zažívacími potíži.
Těžká situace a trauma, které lidi při pokusu projít Darienskou proluku zažili, se negativně odrážejí i na jejich duševním zdraví. Pracovníci organizace přijímají denně v průměru 6 pacientů s akutní reakcí na stres, depresemi nebo úzkostmi. Někteří se také vyrovnávají se ztrátou blízkých, kteří po cestě zemřeli.
Počet lidí přecházejících tuto proluku se na začátku roku snížil, v březnu a dubnu ale opět navýšil. Ať už je člověk uprchlíkem či nikoli, měl by mít přístup k základním potřebám a zdravotní péči. Proto Lékaři bez hranic opakovaně volají po vzniku bezpečnější cesty a zlepšení podmínek v přijímacích zařízeních, jako je to v San Vincente.