Humanitární organizace stále nemají přístup do Rakhinského státu

Dne 11. srpna 2017 – dva týdny před útokem Arakanské armády za spásu Rohingů (ARSA) a následnými „odklízecími operacemi“ myanmarské armády – přišli Lékaři bez hranic o vládní povolení k poskytování zdravotnické pomoci v severním Rakhinském státě. Povolení nemá organizace dodnes.  Stejně tak nemají přístup ke zranitelným skupinám další nezávislé humanitární organizace. Máme velké obavy, že reakce na zdravotní a humanitární potřeby tamních obyvatel není dostatečná.  

„Protože situaci v severním Rakhinském státě nikdo kontinuálně a nezávisle nevyhodnocuje, nikdo nemá komplexní představu o tom, jaké jsou tamní zdravotní a humanitární potřeby,“ říká vedoucí operací Lékařů bez hranic v Myanmaru Benoit De Gryse. „Lékaři bez hranic vládu opět žádají, aby poskytla přístup do severního Rakhinského státu všem nezávislým a nestranným humanitárním organizacím, aby mohly vyhodnotit zdravotní potřeby tamní populace a reagovat na ně,“ dodává De Gryse.

Lékaři bez hranic poskytovali péči všem komunitám v severním Rakhinském státě od roku 1994 až do 11. srpna 2017, kdy byla činnost organizace v oblasti přerušena. Naši spolupracovníci předtím poskytovali přes 11 tisíc konzultací primární a těhotenské péče měsíčně a zajišťovali krizový transport a pomoc pacientům, u kterých byla nezbytná hospitalizace. V Rakhinském státě jsme provozovali čtyři kliniky primární zdravotní péče – tři z nich byly následně vypáleny.

Od 25. srpna minulého roku uteklo před násilím v severním Rakhinském  státě více než 700 tisíc Rohingů . Mnoho oblastí je zcela vysídlených. Přesto žije napříč Rakhinským státem na 600 tisíc Rohingů bez státní příslušnosti.

„Zdravotní potřeby zbývající populace Rohingů v severní části Rakhinského státu, stejně jako etnických obyvatel a dalších menšin, je třeba důkladně a nezávisle vyhodnotit.“

– Benoit De Gryse, vedoucí operací Lékařů bez hranic v Myanmaru

Lékaři bez hranic nadále mají své spolupracovníky v Maungdawu i přes to, že tam nemohou provozovat lékařské aktivity. Naše týmy se od komunity Rohingů kontinuálně dozvídají o problematickém přístupu ke zdravotní péči, se kterým se musejí vypořádávat. Muslimští pacienti jsou navíc omezování na svobodě pohybu a musejí platit lékařské poplatky, které si nemohou dovolit.

Jeden člověk* vyprávěl o tom, jak musel v posledních měsících hledat lékařskou péči pro svou matku v Bangladéši, kde nakonec zemřela. „Nemáme přístup do Sittwe nebo do Jangúnu, takže jedinou možností je překročit hranici s Bangladéšem,“ popsal Lékařům bez hranic. „Je to velmi riskantní cesta. Kdyby bylo možné vzít tělo matky zpátky do vesnice, aby mohla být pohřbena vedle otce, byl bych šťastný. To se ale kvůli situaci v zemi nestane. Kdybychom zde měli odborníka, nemuseli bychom jít do Bangladéše.“

Podle myanmarské vlády jsou zdravotní potřeby v oblasti pokryty dostatečně. Závažná omezení humanitárního přístupu do severního Rakhinského státu ale podtrhují nedostatek nezávislých informací o tamních podmínkách. „Humanitární přístup je klíčem k pochopení situace v terénu. Bez věrohodných informací neexistuje způsob, jak vyhodnotit podmínky pro návrat lidí na útěku,“ řekl De Gryse.

* Identitu jsme na žádost utajili.

Lékaři bez hranic nadále poskytují primární péči a krizový příjem v okrese Sittwe ve středním Rakhinském státě. Zdravotnické projekty má organizace také ve státě Šan, Kačinském státě a Rangúnu. Její týmy působí rovněž v autonomní zóně Naga a v regionu Tanintharyi.