Inovace: Mobilní chirurgická jednotka v kamionu

V konfliktních zónách se naše týmy musejí pohybovat rychle, aby mohly provádět život zachraňující chirurgické zákroky pacientům zraněným během bojů nebo explozí. Postavit operační sál ale vyžaduje čas a dodržet sterilní podmínky může být výzva. Logistik Piotr ve svém blogu píše o vývoji nového přístupu.

Poslední den v Iráku se mě ptají, co si myslím o projektu, na kterém právě pracuji. Bez rozmýšlení s nadšením říkám – úžasný!! Jak to jen popsat jednou větou? Uvědomuji si, že popsat jednou větou to, co jsme v rámci tohoto projektu dokázali, je nemožné. Protože projekt MUST je z profesionálního hlediska a i podle mého osobního názoru ta nejlepší věc, kterou jsem kdy v životě udělal. Protože jsem měl možnost být tam po celou dobu trvání projektu: od stavby po rozhodování, kam ho poslat dál a kam jej umístit. Protože ta rozhodnutí byla správná díky úžasným týmům a lidem, se kterými jsem pracoval. A konečně také díky pacientům, se kterými jsme v rámci tohoto projektu úzce spolupracovali.  

U Lékařů bez hranic musíme být flexibilní. Na konci října 2016 byl na poslední chvíli zrušen můj odjezd na misi.

Pracuju jako logistik, což znamená, že jsem zodpovědný za technickou část projektů. Zrušení mise znamenalo, že budu muset několik následujících týdnů chladné části roku strávit doma. Ale o několik dní později mi zavolali, že jeden z pohotovostních týmů Lékařů bez hranic začíná se stavbou MUSTu (Mobile Unit Surgical Trailer) – mobilní chirurgickou jednotkou, kterou lze převézt na návěsu kamionu, a že bych se k nim mohl připojit, zatímco budu čekat na novou misi. Takže o pouhé tři dny později jsem se připojil k týmu ve výrobně našeho partnera v Nizozemí, abych začal pracovat na MUSTu.

Montáž MUSTu v Nizozemí. Foto: Piotr Hleb-Koszański

V konfliktních zónách může být potřeba chirurgických zákroků obrovská, ale frontové linie se rychle posouvají. Naše týmy se musí pohybovat dostatečně blízko, aby mohly pacienty ošetřit včas. Zároveň však musíme zajistit bezpečí našim zaměstnancům i pacientům, což může znamenat evakuaci v momentě, kdy se boje přiblíží příliš. Stavět budovy pro naše chirurgy není pokaždé možné a v dočasných přístřešcích jako ve stanech se obtížně udržuje sterilní prostředí. Cílem projektu MUST je mít okamžité řešení – zařízení, které bude připravené vyrazit do akce, kdykoli to bude potřeba, natolik odolné, aby obstálo v těžkých podmínkách v terénu, a sterilní, aby se zamezilo infekcím.

Cíle: vybudovat kompletní, nezávislou, mobilní chirurgickou kliniku na bázi pěti kontejnerů upevněných na kamionech. Nezávislou otevírací dobu kliniky: minimálně 24 hodin. To znamená dostatek vody, elektřiny a zdravotnického materiálu na deset operací denně. Doba potřebná k sestavení: 2 hodiny. A to nejdůležitější – doba dodání: 16 dnů. Ano, jen 16!! Zní to bláznivě? Ano, trochu, ale pochopil jsem důvod – v Iráku začala bitva o Mosul a válka nepočká. Klinika pojede tam.

„V Iráku začala bitva o Mosul a válka nepočká. Klinika pojede tam.“

Už po prvních pár dnech projektu jsem pochopil, že mám štěstí. Tým, se kterým pracuji, je velmi zkušený, vybavený všemi technickými a medicínskými znalostmi, které jsou potřeba. Plán už je hotový: jádro tvoří kontejner o výšce 40 stop upravený jako operační sál. Pak další kontejner sloužící jako jednotka intenzivní péče, třetí na sterilizaci, čtvrtý slouží jako lékárna a pátý jako logistický sklad.

Kontejnery byly předpřipraveny naší partnerskou společností. Jsou sterilní, vybavené systémem pro rozvod vody se dvěma nádržemi – jedna na čistou a druhá na tzv. šedou vodu, klimatizací, antibakteriálními podlahami a osvětlením. My musíme stanovit,  jaké krizové sady Lékařů bez hranic použijeme, aby byla nemocnice plně funkční. Tyto sady obsahují předpřipravené sety plné materiálu potřebného k řešení nejrůznějších logistických problémů.

Nainstalujeme operační stoly a světla, umístíme přístroj na anestezii a další lékařské vybavení, aby se dalo prakticky a snadno použít v terénu. Nainstalujeme a otestujeme autokláv na sterilizaci, nemocniční lůžka a zdroje elektřiny pro nepřerušované napájení (jako zálohu pro operační sály) a krevní banku. Na zvedání pacientů používáme standardní elektrické zvedáky.

Interiér operačního sálu MUST. Foto: Piotr Hleb-Koszański

Elektrickým srdcem MUSTu je 41kilowattový generátor. Máme jeden navíc v záloze. Instalují se v klecích na čelní část kontejnerů společně s pevnými dieselovými nádržemi, každé s kapacitou 330 litrů, které zajistí celkem 3,5 dne nezávislého fungování elektřiny. Izolovali jsme je od hluku a vibrací, takže by měly perfektně fungovat v terénu.

Skutečným oříškem je vměstnat veškeré doplňkové vybavení do pátého kontejneru. Musíme vzít čtyři stany včetně jednoho nafukovacího s kompletním vybavením.

Nafukovací stany lze postavit velmi rychle – s pomocí generátoru a elektrického nafukovadla to zabere 10 minut.

Cílem je poskytnout zdravotnickému týmu stan určený pro triáž (třídění pacientů), stan pro pacienty s lehčími zraněními (tomu se říká rizikový stan nebo také stan pro „zelené případy“), stan pro chirurgickou triáž a stan pro pacienty určené k převozu. Všechny tyto skupiny musí mít uvnitř další místo – na elektřinu, vodu a sanitaci, IT a pár věcí k zajištění důstojného týmového života. Dáváme všechno tohle vybavení a základní nářadí do oddělených krabic spolu se seznamy, kde je sepsáno, co obsahují, abychom usnadnili hledání potřebného při vybalování. Poté jsou uskladněny na policích připevněných uvnitř kontejneru.

Plně vybavený logistický sklad. Foto: Piotr Hleb-Koszański / Lékaři bez hranic

Pracujeme 11 až 12 hodin denně, nonstop. A hádejte co? Dokážeme to – zvládneme základní konstrukci včetně zabalení za 16 dní.

Je čas vrátit se do kanceláře a začít pracovat na přepravě a vytvoření manuálu pro MUST. Kluci to dokončí během několika týdnů a je to ten nejlepší manuál, jaký jsem kdy u Lékařů bez hranic viděl. Po jeho přečtení by byl kterýkoli logistik Lékařů bez hranic schopný sestavit MUST v terénu, krok za krokem, bez předchozího tréninku. A dokázali by najít řešení většiny potenciálních technických problémů. Ohromující.

Den po návratu domů mi volají z centrály, zda bych měl  zájem o misi v Iráku jako manažer technické logistiky pro projekt MUST. Bez jakýchkoli pochyb nebo váhání říkám ano. Opravdu chci vidět, jak to funguje v terénu.

„Lidé postřelení snipery, oběti bombardování, oběti intenzivních bojů, které planou o několik kilometrů dál: to jsou naše případy.“

Takže, o tři týdny později jsem v Iráku. MUST posíláme po silnici do Kurdistánu. To znamená, že já už jsem na místě, když všechno dorazí. Turecká přepravní společnost odvedla skvělou práci a kontejnery jsou v perfektním stavu, nic nechybí. Je čas rozhodnout se kde a kdy začneme se sestavováním. Nejsou to snadná rozhodnutí, protože situace v Mosulu se mění velmi rychle. Koaliční síly převzaly kontrolu nad východní částí Mosulu v polovině ledna 2017 a chystají útok na západním břehu řeky Tigris. Ve skutečnosti by boj o západní Mosul měl začít až za měsíc, ale zatím to ještě nevíme.

V naší koordinační kanceláři v Kurdistánu se seznamuji se svým novým týmem a ukazuje se, že mám zase štěstí. Nesmírně zkušení lidé bez předsudků, kteří milují práci pro Lékaře bez hranic. Právě pracujeme na kontrole veškerého vybavení, najímáme a školíme zaměstnance, dokupujeme poslední chybějící položky. Se svým logistickým partnerem organizujeme zkušební sestavení MUSTu v Kurdistánu jako součást tréninku pro zaměstnance.

A konečně můžeme rozhodnout – MUST sestavíme pouhé 4 kilometry od frontové linie, jižně od Mosulu. Rozhodnutí padlo po týdnech konzultací a strategického plánování. MUST bude zjevně nejbližší nemocnicí specializovanou na válečnou chirurgii na cestě jižně od Mosulu. A jak se brzy ukáže, bude plně vytížená.

Projektový koordinátor nám ukáže místo a řekne: „Tady“.

Kompletně sestavený MUST. Foto: Piotr Hleb-Koszański / Lékaři bez hranic

Na tohle jsme celé ty dva měsíce čekali – najít vhodné místo a dostat pokyn k montáži. Od téhle chvíle všechno jede dvojnásobnou rychlostí. Dáváme se do práce, abychom přichystali terén – je potřeba jej srovnat a najmout dodavatele na stavbu zdí a bran. Ve stejnou dobu se připravuje systém hospodaření s vodou a sanitace (tzv. WATSAN), najímáme zaměstnance, zavádíme bezpečnostní pravidla, pronajímáme domy pro kanceláře a týmový život… všechno, co je potřeba pro zahájení nového projektu.

„Vidíme vesnice srovnané se zemí, domy zničené raketovými střelami, boji a drancováním.“

Na začátku musíme do nemocnice jezdit z naší základny 40 kilometrů a večer zase zpátky. Později, když projekt trochu pokročí, zůstáváme v nemocnici přes noc. Ale na začátku trávíme pokaždé hodinu na cestě autem po zemi kompletně zničené tzv. Islámským státem, ustupujícím před blížícími se koaličními silami. Vídáme vesnice srovnané se zemí, domy zničené raketovými střelami, boji a drancováním. Dokonce i silnice jsou zničené, aby je nikdo nemohl použít. Mě nejvíc zasáhl pohled na hořící ropná pole. Hoří podél cest a pokrývají všechno popelem a prachem. Jsou vidět ze vzdálenosti 100 kilometrů, ale nejimpozantněji a zároveň nejdepresivněji působí, když je míjíte ze vzdálenosti jen pár set metrů.

Hořící ropná pole. Foto: Piotr Hleb-Koszański / Lékaři bez hranic

Jsme připravení. Kontejnery jsou na svých místech, ukotvené a spojené, kompletně vybavené stany stojí, elektřina zajištěna, voda a sanitace zařízena, personál najatý… Na jeden den jsme šťastní a nadšení. Protože další den začíná ofenziva a nám rychle dojde, proč jsme tady. Země se chvěje, jak se bitva přibližuje k Mosulu; zvuk bombardování a výbuchů s námi zůstane příštích několik týdnů. Je čas ukázat, k čemu byl MUST postaven.

Příštích několik týdnů přijímáme každý den množství případů. Houkání sanitek nás nutí vybíhat k hlavní bráně, protože každá ruka navíc je potřeba. Kromě logistických povinností pomáháme s transportem pacientů ze sanitek na pohotovost na klinice. Každá sanitka přiveze pět až sedm pacientů, takže naše nemocnice je brzy plná.

„Pracujeme nepřetržitě 16 hodin téměř denně.“

Lidé postřelení snipery, oběti bombardování, oběti intenzivních bojů, které planou o několik kilometrů dál: to jsou naše případy, protože provádíme jen život zachraňující chirurgické zákroky. Přestože všechny případy mimo ohrožení života odesíláme jinam, nemocnice funguje na plný výkon. Téměř každý den pracujeme nepřetržitě 16 hodin. Operace probíhají 24 hodin denně a lékaři se střídají se ve službách. Po zákroku tu pacienti zůstávají maximálně 24 hodin a poté jsou převezeni do jiné nemocnice. Lůžka jsou potřeba pro další pacienty. Nepamatuji si přesné číslo pacientů ani operací, které proběhly během mé mise. Ale vybavuji si spoustu obličejů lidí, které jsme zachránili.

Piotrova vesta Lékařů bez hranic na konci jeho mise v Iráku. Foto: Piotr Hleb-Koszanski / Lékaři bez hranic

A jak se projektu MUST daří dál? Velmi dobře. Všechno výborně funguje, přesně podle plánu, jen s několika drobnostmi, které je každý den potřeba zařídit. Největším problémem je omezený prostor operačního sálu. To je klíčový faktor pro budoucí plánování projektu MUST 2, ale to už je jiný příběh. Momentálně stavíme druhý nafukovací stan, abychom zajistili další operační sál a navýšili tak operační kapacitu. Máme tu dva chirurgy – mezinárodní spolupracovníky, kteří pracují po boku iráckých chirurgů. Oba týmy velmi dobře spolupracují a všichni si vzájemně pomáhají. Týmový duch žene nemocnici každý den neuvěřitelně dopředu. Z Iráku jsem se vrátil s několika přáteli, kteří se rozprchli do celého světa, ale spojuje nás vědomí tamní dobře odvedené práce. 

Protože jednoho dne si uvědomím, že je čas vyrazit domů. Byl tenhle projekt vyčerpávající? Ano. Plný emocí? Velmi. Šel bych do toho znovu? Jednoznačně. Protože přes všechno to úsilí, rychlost, emoce a únavu mi práce na MUSTu přinesla tolik pracovního uspokojení a bude velmi těžké to ještě někdy zopakovat.