Jižní Súdán: Ultrazvuk zachraňuje životy

Stephen z Jižního Súdánu pracuje jako porodní asistent Lékařů bez hranic v Táboře pro ochranu civilistů OSN v Malakalu. V táboře žijí lidé, kteří museli utéct před násilným konfliktem v zemi. Stephen ve svém blogu vypráví o tom, jak zavedení ultrazvuku proměnilo péči o pacientky s komplikovaným těhotenstvím.

Jmenuji se Obulejo Stephen Melebi, je mi 27 let a pracuji jako porodní asistent pro Lékaře bez hranic. Pro někoho může být překvapivé, že je porodním asistentem muž. Mě inspirovala moje sestra, která si vybrala tuto práci už dřív. V Jižním Súdánu je velký nedostatek zdravotnického personálu, takže každý se zdravotnickými zkušenostmi je potřebný, včetně mě –  porodního asistenta. Jen velmi zřídka se setkávám se zděšením, že na této pozici pracuje muž.

Je to motivující, když vidíte, jak přicházejí na svět děti po celé zemi. Pracoval jsem ve státních službách ve městech Kajo Keji a Torit v provincii Equatoria a poslední tři roky pracuji s Lékaři bez hranic v dalších oblastech, například ve státě Gorial a teď v Malakalu.

Výhody ultrazvuku

Svou kariéru porodníka jsem zahájil Kajo Keji v Národním institutu pro výcvik v oblasti zdraví. Právě tam mě vyškolili nejen v asistování u běžných porodů, ale také v řešení  komplikovaných porodů. Zasahuji v případě komplikací a často rozhoduji, jestli je nutné ženu převézt jinam. Díky tomu, že jsme tady v Malakalu začali používat ultrazvuk, se řešení komplikovaných porodů výrazně zlepšilo.

Dříve, když jsme ultrazvuk ještě neměli, jsme pacientky s podezřením na komplikace převáželi do vzdálených zařízení na vyšetření. Když jsem například pracoval v Gogrialu, těhotné ženy musely jet na vyšetření často v náročných podmínkách například do Aweilu nebo do Agoku, což znamená i 6 hodin cesty. Je to dlouhá cesta a ještě delší je v období dešťů, kdy jsou cesty bahnité.

Mimo zařízení Lékařů bez hranic existují místa, kde mají ultrazvuk, ta jsou ale pro běžné lidi nedostupná, neboť se tam za vyšetření musí platit.

Vzpomínky na minulost

Když jsem začal používat ultrazvuk v nemocnici Lékařů bez hranic, přemítal jsem o časech bez tohoto přístroje, kdy jsme porodním komplikacím a úmrtím matky nebo plodu nedokázali předcházet. I tady v Malakalu nastávaly bez ultrazvuku tragédie.

Jednou jsem přijímal matku, která čekala dvojčata. To jsme ale nevěděli. Poté, co se narodilo první dítě, se placenta bez problémů odloučila jako při běžném porodu. Měli jsme za to, že porod skončil. Děloha matky byla stále větší než obvykle, ale u některých žen může po porodu nastat takzvaný polyhydramnion, kdy se zmnoží plodová voda v amniovém vaku a děloha je tím pádem větší. Bohužel, druhé dítě zemřelo. Je to zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu a budu jí navždy litovat. Pokud bychom v té době měli ultrazvuk, nemuselo se to stát.

Převratná změna

Nyní používáme v Malakalu utrazvuk běžně – a znamená to pro nás velkou změnu. Osobně se mohu mnohem lépe rozhodovat. Když mám informace o pacientce, historii jejího těhotenství a fyzické vyšetření, tak mám-li nějaké pochybnosti, mohu je ověřit pomocí ultrazvuku. Získám tak přesnější diagnózu, aniž bych musel vyhledat doktora.

Zjednodušeně bychom mohli přirovnat zavedení ultrazvuku k používání rychlých diagnostických testů na malárii. Dříve bylo pro potvrzení malárie nutné odebrat krevní vzorky a zkoumat je pod mikroskopem, což může trvat hodiny. Teď máme k dispozici rychlé testy, které odhalí malárii během pár minut.

Nejmladší africká země

Naše práce v Jižním Súdánu je nyní důležitější než kdy jindy. V této nejmladší africké zemi je míra dětské úmrtnosti jedna z nejvyšších na světě. Podle statistiky OSN z roku 2017 zemře 96 dětí z 1000 narozených. To je téměř 10 % všech dětí mladších pěti let. Kromě toho stávající konflikt narušil fungování nemocnic a také výuku v oblasti medicíny, kterou jsem prošel například já ještě před tím, než vypukly boje.

Navzdory problémům a nejistotám, které jsou před námi, vím jednu věc jistě: práce porodního asistenta je velmi naplňující. Není nic lepšího, než vidět matku opouštět nemocnici v Malakalu se svým dítětem v náručí. Některé maminky, kterým se narodil chlapec, mu dokonce daly jméno „Steve“ – podle mě. A některé novorozené holčičky dostaly jméno po mé milované matce: „Queen“. 

Pokud se vám někdy stane, že se budete procházet ulicemi v Malakalu a potkáte chlapce se jménem Steve nebo děvče, které se jmenuje Queen, možná si vzpomenete na tento příběh.