Darujte pomoc
Kam se utíká z Jižního Súdánu?
Od chvíle, kdy se v červenci 2016 znovu rozhořelo násilí v Jižním Súdánu, utíká z této země stovky tisíc lidí do severní Ugandy. Celkem v této oblasti žije více než 900 000 uprchlíků a žadatelů o azyl. To z Ugandy dělá zemi, která hostí nejvíc uprchlíků ze všech Afrických zemí. A také zemi, kam prchá nejvíce lidí z Jižního Súdánu. Přibližně 86 % uprchlíků jsou ženy a děti do 18 let.
Lékaři bez hranic začali zasahovat v této krizi už v červenci 2016 v Adjumani. V současné době pracuje organizace ve čtyřech uprchlických táborech – v Bidi Bidi, Imvepi, Palorinya a Rhino. Týmy humanitární organizace tam poskytují ambulantní i nemocniční lékařskou péči, starají se o těhotné a podvyživené, provádějí zdravotní dohled a zajišťují také o vodu a sanitaci.
Jen v dubnu 2017 poskytli Lékaři bez hranic 25 775 ambulantních konzultací, léčili 3 307 případů malárie a vyprodukovali více než 50 milionů litrů vody.
Vstupní brána
Most v Busii je klíčovým místem na hranici mezi Jižním Súdánem a Ugandou. Uprchlíci ho přecházejí brzy ráno a pak se obvykle vracejí, aby si vzali zavazadla ukrytá poblíž hranice na druhé straně.
Přetížená přijímací centra
Na různých vstupních místech na hranici mezi Ugandou a Jižním Súdánem. Uprchlíci přicházející z Jižního Súdánu obdrží něco k jídlu a co nejrychleji jsou autobusem odvezeni do přijímacího centra v táboře Imvepi.
Pro ugandskou vládu je stále těžší udržet krok s rychlostí, jakou narůstá uprchlická populace. Úřady zvládají registrovat zhruba 1 500 lidí denně a nevyřízené žádosti se hromadí. To znamená, že přijímací centra bývají často přeplněná lidmi, kteří čekají na přesídlení.
Zařízení pro uprchlíky v Imvepi
Zařízení pro uprchlíky v Imvepi bylo zřízeno v únoru 2017 a v současné době hostí 107 330 lidí*. Většina nově příchozích je přeposílána právě sem.
Do přijímacího centra přicházelo v květnu denně 700 - 800 lidí. Lékaři bez hranic očkují všechny nové obyvatele a zkoumají, jak vypadá cesta uprchlíků. Pomáhá to lépe pochopit osobní historii pacientů i porozumět míře násilí, kterou zažívají po cestě do Ugandy. Lékaři bez hranic také v přijímacím centru otevřeli kliniku pro sexuálně motivované násilí.
* informace k 12. červnu 2017
Pracovníci úřadu předsedy vlády identifikují příchozí rodiny, aby mimo jiné také vyloučili ugandské obyvatele. Ti nemohou získat uprchlickou pomoc, neboť nemohou být „uprchlíky ve vlastní zemi“.
Progresivní přístup
Zákon o uprchlících, který Uganda přijala v roce 2006, přiznává uprchlíkům množství práv - mimo jiné svobodu volně se pohybovat, pracovat a koupit si půdu. Je to progresivní přístup, který dává uprchlíkům možnost být soběstační. Teď, když do Ugandy proudí vlna uprchlíků, která podle všeho jen tak nepoleví, však prochází koncept zkouškou.
Zařízení pro uprchlíky v Imvepi, které bylo otevřeno v únoru 2017, naplní svou kapacitu v následujících týdnech. Nové zařízení, rozšíření toho stávajícího v oblasti Rhino, by se do té doby mělo otevřít.
Zařízení pro uprchlíky v Bidi Bidi
V srpnu 2016 bylo otevřeno zařízení pro uprchlíky v Bidi Bidi, v okrese Yumbe. Do 12. června 2017 do něj přišlo 272 206 lidí. V současné době už nepřijímá další obyvatele, aby nedošlo k přeplnění. Noví uprchlíci jsou proto přesídlováni jinam, například do Imvepi.
Když přijde uprchlík do Ugandy a registruje se, mohou se volně pohybovat po celém státě, pracovat a vlastnit 30 metrů čtverečních půdy, na které můžou postavit dům, pěstovat zeleninu a podobně.
V Bidi Bidi, kde lidé žijí už více než rok, se jen těžko dá rozeznat mezi domy uprchlíků a místních. Objevily se také nové školy a kostely, v místě otevřely nové obchody.
Uprchlíci...
Vlevo: Otec Lutor Francis, 58 let, s jedinými věcmi, které si mohl vzít z Jižního Súdánu. Těmi je jeho Bible a modlitební knížka.
Vpravo: Monica Aba, 60 let, ve své malé chatrči v Bidi Bidi. Přišla z Jižního Súdánu, oblečená do bílého oděvu, který si bere při bohoslužbách v katolickém kostele. V den, kdy musela odejít, byla právě v kostele a bylo příliš nebezpečné vracet se domů pro věci.
...a ti, kdo jim pomáhají
Vlevo: Augustin Guya, který u sebe doma učí angličtinu.
Vpravo: Muž z Ugandy, který se rozhodl věnovat část své půdy, aby bylo možné rozšířit uprchlický tábor Bidi Bidi.
Potravinová pomoc
Jídlo se stává stále větší starostí pro domácí populaci i pro uprchlíky. Světový potravinový program (WFP) omezil z důvodu nedostatků ve vlastním financování dodávky jídla o 50 %. Pokračující sucho přitom dopadá na ceny jídla v celé severní Ugandě. V několika zařízeních pro uprchlíky stoupá v důsledku nedostatku jídla napětí. A někteří uprchlíci se z tohoto důvodu vracejí zpátky do Jižního Súdánu.
Zdravotní péče a lékařský dohled
Lékaři bez hranic poskytují zdravotní ambulantní i nemocniční lékařskou péči, starají se o těhotné a novorozence, sledují míru podvýživy a sexuálně motivované násilí.
V důsledku dešťů zaznamenávají Lékaři bez hranic stoupající počty případů malárie, což vede k setrvalému nárůstu v celkovém počtu poskytnutých vyšetření. V Bidi Bidi spustili Lékaři bez hranic podomní testování malárie a úvodní vyšetření, zaměřené na děti do pěti let.
Týmy pro zdravotnický dohled se pohybují mezi lidmi v osadách a sbírají údaje o úmrtnosti, důvodech úmrtí a výživových podmínkách.
Zajištění vody a sanitace
Například v oblastech Ofua v Rhinu dostávali lidé v květnu průměrně jen 7 litrů vody na osobu na den. Minimální standard je přitom 20 litrů na osobu na den. Pro obyvatele v severní Ugandě jsou jen dvě čističky vody a v žádném táboře není dost vrtů.
Přístup k vodě je obecně jednou z největších výzev v uprchlických táborech. Lékaři bez hranic proto rozšiřují své aktivity zaměřené na vodu. V důsledku období dešťů je ale přístup k pitné vodě ještě problematičtější kvůli špatnému stavu silnic. V zóně Ofua v táboře Rhino dostávali lidé v dubnu přibližně 4,6 litru na osobu a den. V táboře Palorinya dodávají Lékaři bez hranic v průměru 2 miliony litrů vody za den z řeky Nil, a tím pomáhají více než 100 000 lidí.
Lékaři bez hranic zajišťují ve všech centrech přístup k bezpečné vodě, ale kromě toho dělají osvětu v komunitě o potřebnosti hygienických návyků.
Autor všech fotografií: Frédéric Noy / COSMOS