Lidem zadrženým na moři a odeslaným zpět do Libye se může přihodit cokoli

Situace v Libyi je strašlivá, popisuje jeden z našich lékařů:

Pracuji tu už rok a nikdy jsem v detenčních zařízeních v Misurátě a Khomsu neviděl tolik lidí. Mačkají se v místnostech, kde musí spát na zemi, téměř bez světla a bez možnosti vyvětrat, teploty tam přesahují 40° C.

Pacienti, které jsem ošetřoval, trpěli popáleninami druhého stupně, svrabem, respiračními onemocněními a dehydratací. Když jsme tam přijeli, většina lidí byla nahých. O oblečení přišli během cesty přes moře. Měli jen ručníky, co jim dali Lékaři bez hranic.

Jsou v příšerném stavu, vyděšení, s projevy posttraumatické stresové poruchy.

K tomu se přidávají obavy z nejisté budoucnosti: nemají tušení, co s nimi bude, neustále se mě vyptávají, kdy dorazí někdo z Úřadu Výsokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), jak dlouho tu budou muset zůstat. A my jim na to nemáme co říct.

Anne Bury, zdravotnická koordinátorka Lékařů bez hranic v Libyi, k tomu dodává:

Kvůli stoupajícímu počtu uprchlíků zadržených na moři libyjskou pobřežní stráží s podporou EU bylo letos do Libye navráceno zhruba tisíc lidí.

Naše týmy operující na pevnině zaznamenaly další nárůst počtu uprchlíků a migrantů zadržovaných v detenčních zařízeních podél libyjského pobřeží, kde Lékaři bez hranic působí. Naposledy jsem byla v Khomsu. V detenčním zařízení s maximální kapacitou 120 lidí se jich tísnilo na 300. Mezi nimi bylo minimálně 24 dětí, polovina z nich mladší čtyř let, lidé s vážnými zdravotními problémy a těhotné a kojící ženy.

V extrémním vedru, které na místě panuje, měli jen velmi omezený přístup k vodě, která byla navíc slaná a kontaminovaná splašky. V jediné cele bylo namačkáno 150 lidí, zavřených nepřetržitě 24 hodin, sedm dní v týdnu. Je jasné, že situace je nadále neudržitelná: dochází ke konfliktům, uprchlíci jsou vystaveni nejrůznějším formám zneužívání, bez záruky bezpečí. Zaznamenali jsme tržné rány i zlomeniny.

Detenční zařízení uzavřená minulý rok se nyní znovu otevírají. Máme zprávy o lidech, kteří se odtud pokusili uprchnout, jiní zahájili protestní hladovku.

Po vylodění jsou všichni pasažéři, včetně dětí bez doprovodu a lidí s vážnými zdravotními potížemi, deportováni do detenčních zařízení, kde se jejich zdravotní stav ještě zhoršuje. Lidem zadrženým na moři a odesílaným zpět do Libye se může přihodit cokoli. Neexistuje záruka, že se jen tak „neztratí“ během vyloďování, převozu nebo v detenčním zařízení. Kdokoli z nich se může velmi brzy znovu ocitnout ve spárech překupníků s lidmi.

Lidé navrácení do Libye jsou de facto v pasti: jediná perspektiva, kterou mají, je uvěznění nebo případná repatriace, přestože pro mnohé z nich není návrat do zemí, odkud uprchli, aby vyhledali azyl, možný. Jedinou možností, jak mohou pokračovat v cestě za bezpečím a lepším životem, je vydat se napospas kriminální síti překupníků. Tyto sítě, které se v Evropě údajně daří potlačovat, mají monopol na přesuny extrémně ohrožených lidí, kteří nemají žádnou jinou alternativu.