Mexiko: Když vám mizí blízcí

Mexiko se v posledních letech řadí  mezi země s největším počtem násilných zmizení. Od roku 2007 do současnosti je evidováno více než 37 000 případů. Tato mizení mají obrovský dopad na psychiku lidí. Je to jako otevřená rána, kterou je potřeba nejdříve zacelit, než se bude moci úplně zahojit, popisují Juan Carlos Areaga, koordinátor psychologické pomoci v Mexiku a Hondurasu, a Nora Valdivia, klinická psycholožka Lékařů bez hranic v Reynose, v severním Mexiku.

Gladys chodila pomalu, mluvila tiše a vypadala nemocně. V jejím obličeji byla vidět únava, smutek a odevzdanost. Občas se v ní probudila naděje, že najde svá vnoučata, jindy zas propadala beznaději nad jejich zmizením a zmizením svého syna a jeho ženy. Od té doby, co se dozvěděla, že zmizeli, pořádně nejí a nepije. Je to už pět let. Bezvýsledné hledání ji úplně vyčerpalo.

Gladys je jen jedním z mnoha lidí, kterým se naši spolupracovníci v Reynose, v mexickém státě Tamaulipas na severu země, věnují. Většinu pacientů tvoří ženy. V projektu se zaměřujeme na oběti násilných a sexuálních činů v oblasti s jedním z nejvyšších počtů násilných zmizení. Podporujeme model komplexní péče zahrnující zdravotní, psychologickou i sociální pomoc.

„Vysoký počet zmizelých je zapříčiněn pohraničními střety mezi jednotlivými kartely a armádou,“ říká Juan Carlos Arteaga, koordinátor psychologické pomoci v Mexiku a Hondurasu.

„Když se situace v oblasti zhoršila, rozhodli jsme se zasáhnout a pomoci. Na konci roku 2016 jsme zahájili projekt, který se specificky zaměřuje na poskytování psychologické pomoci. A to především proto, že lidé byli každodenně vystaveni násilí, které na nich zanechalo hluboké psychické jizvy,“ vysvětluje Arteaga.

„Naše psychologické týmy v Reynose pravidelně pomáhají lidem, jako je Gladys, kterým zmizel někdo z rodiny,“ říká Nora Valdivia, klinická psycholožka Lékařů bez hranic.

Pacienti se často dostanou do stavu, kdy se už nedokážou se ztrátou vyrovnat sami a potřebují si o své bolesti s někým promluvit. Zároveň mají strach mluvit o tom, co se stalo, protože se bojí, že dojde k dalším únosům jejich blízkých, nebo že se jim někdo pomstí. Jednou z hlavních výzev pro Lékaře bez hranic je tak najít ty, kteří potřebují pomoc.

Nedostatek spánku, nechutenství, pocity beznaděje a hluboký smutek, patří nejčastější symptomy, se kterými se psycholožka Valdivia setkává. „Je to jako zanícená rána. Každodenní utrpení způsobené tím, že nevědí, co se s jejich milovanými stalo, jestli ještě žijí, nebo v jakém jsou stavu – to jsou myšlenky a otázky, které se jim stále vrací.“

„Se zmizením příbuzných, jako by zmizeli i oni sami. Jako kdyby jejich vlastní život pohasl,“ popisuje Valvidia. Pacienti se začínají uzdravovat již od první terapie, díky níž se zlepšuje jejich spánek i chuť k jídlu. Pomalu opadává stres a s ním i další symptomy a jejich kvalita života se pomalu zlepšuje.

Násilí v Reynose zhoršuje přístup tamních obyvatel k psychologické pomoci. Celou situaci navíc komplikuje stigmatizace psychických nemocí. „Lidé nevědí, čím se psychologie opravdu zabývá a jak je důležité se vyrovnat s emocionálními situacemi, které nám ubližují,“ říká Valdivia.

Právě proto působí naši spolupracovníci v komunitách v Reynose, kde šíří povědomí o psychologické pomoci a organizují vzdělávací aktivity. Od ledna 2018, naše týmy oslovily více než 32 800 obyvatel, poskytly 1 732 terapeutických konzultací a 1 347 lékařských vyšetření.