Moje první autotransfúze v terénu

U pacientky, která těžce krvácela, musel náš finský anesteziolog Kariantti se svým týmem jednat rychle. Svůj blog posílá z Banguí ze Středoafrické republiky.​

Už jste někdy dělali autotransfúzi v terénu?

Já také ne.

Teoreticky je autotransfúze skvělý nápad. Pokud pacient těžce krvácí a vy nemáte přístup k darované krvi, prostě odeberete maximum ztrácené krve, přefiltrujete ji a vrátíte ji pacientovi.

Jednoduché, že?

Omyl!

Je asi milion věcí, které se přitom můžou pokazit, když nemáte vhodné vybavení. Jedním z rizik je, že pokud nejste dostatečně opatrní, krev se může začít srážet příliš brzy. A zůstane vám něco, co už se pro pacienta nedá použít.

Nebo, a to je ještě horší, pokud krev nepřefiltrujete dostatečně dobře a neodstraníte vše, co ji může kontaminovat, můžete pacienta dokonce ohrozit na životě. Ani nebudu začínat s riziky infekce…

Dnes jsme ale neměli na výběr. Museli jsme jednat hlavně rychle.

Život ohrožující podmínky

Žena před třicítkou měla mimoděložní těhotenství a vnitřně krvácela do břicha. Její krevní skupina byla nula s negativním Rh faktorem, a tu jsme v nemocnici neměli. Laboratoř prověřila další nemocnice v okolí, ale nikde v Banguí nebyla nula negativní k dispozici.

Mezitím pacientka stále krvácela. S gynekologem jsme se rozhodli, že ji vezmeme na sál a začneme operovat. Náš plán byl udělat autotransfúzi za použití pacientčiny krve, která se shromažďovala v břiše.  

Prováděl jsem autotransfúze v univerzitní nemocnici v Helsinkách. Když máte k dispozici fajnové vybavení jako u nás ve Finsku, není to nic složitého. Ale v místních podmínkách jsem nikdy nic podobného nedělal. Ale v dané situaci to byla pro pacientku nejlepší a jediná možnost.

Podle lékařského protokolu Lékařů bez hranic jsme z laboratoře dostali prázdní krevní sáčky, odebrali jsme pomocí injekční stříkačky z dutiny břišní tolik krve, kolik bylo možné. Krev jsme přefiltrovali, dali ji do sáčků a nitrožilně jsme ji vraceli zpátky do těla. K našemu překvapení běželo všechno velice hladce.

Rychlá rekonvalescence

Už po prvním sáčku krve se pacientčin stav začal stabilizovat.

Chirurgové dokončili operaci a pacientku jsme přesunuli na pooperační pokoj. Byla na tom o mnoho lépe, i když stále slabá a její hodnota hemoglobinu byla pořád nízká. Dodávali jsme jí další dávky její vlastní krve a dohlíželi jsme na její stav na pooperačním pokoji..

Pozdě večer jsme ji mohli převést na oddělení.

Nakonec pozdě v noci našli mí kolegové dárce s negativní skupinou nula, to už by asi bylo příliš pozdě. Říkáte si, co by se stalo, kdyby nebylo autotransfúze.

Pořád jsem se obával, jak se z této procedury zotaví a jestli nebude mít nějakou reakci. Naštěstí jsme v nejbližších dnech viděli, že se jí daří dobře.

To bylo jedno z několika pozitivních překvapení, které jsem tady během pobytu zažil. A také takové, které jsem, myslím, opravdu potřeboval. Ten moment, kdy se strach přemění v radost, když vidíte pacienta….nemůžete dělat nic jiného, než se usmívat a vydechnout úlevou. A abych to ještě vylepšil, byla to také parádní práce celého týmu.

Děláte to nejlepší, co umíte, se zdroji, které máte, často ve velice náročných podmínkách a občas to prostě funguje!

Myslím, že všechno se jednou stane poprvé.