Muž s odvážným srdcem

16. března 2024, kolem 22:00, uprostřed Středozemního moře.

Výkřiky a volání o pomoc byly děsivé. Té noci se nám před očima převrátila loď plná dospělých i dětí: chaos, hysterie a zvuky lidí bojujících o život. Naše týmy na dvou rychlých záchranných člunech, nafukovacích s pevným trupem, byly nesmírně soustředěné a plné adrenalinu. Snažily se zachránit všechny, kteří byli vrženi do chladných, temných vod Středozemního moře. Idriss byl jedním z nich.

„Byl tam jeden muž, přítel, který mi řekl, že chce zaplatit svatbu své dcery. Neumí ale plavat. Pak jsem viděl všechny ty děti... To byly chvíle, kdy jsem cítil obrovské emoce. Lidé na lodi se hodně báli,“ vzpomíná na okamžiky před převrácením přeplněného plavidla čtyřicetiletý stavební dělník Idriss z Maroka.

Poté, co byl Idriss spolu s asi tuctem dalších lidí zachráněn z vody, jsem ho viděl, jak sedí na okraji člunu a pomáhá nám vyzvednout další přeživší – chytal je a vytahoval na loď. Všechny ujišťoval, že jsou teď v dobrých rukou a že je nenecháme vlnám napospas.

Najednou Idriss skočil přes palubu. Uprostřed noci a křiku plaval v oblečení ve studeném moři bez záchranné vesty. Vypadal jako malá šedomodrá tečka, která si razí cestu někam – nebo k někomu.

„Když jsem byl na záchranném člunu Lékařů bez hranic, cítil jsem, že mi zbylo trochu energie a odvahy,“ řekl Idriss.

„Zaslechl jsem své jméno. Byl to můj přítel, ten, který chce uspořádat svatbu své dcery. Volal mě. Neuměl plavat. Chtěl jsem mu pomoct.“ Idriss doplaval zpět ke člunu, ale ne sám. Táhl svého přítele s sebou. Potom mu pomohl dostat se na loď. To je mnohem obtížnější, než se zdá. Člověk ve vodě je výrazně těžší kvůli mokrému oblečení. Přesto Idriss svého přítele vytlačil nahoru a také jemu samotnému se podařilo nastoupit zpátky do člunu. Když se ujistil, že je jeho přítel v bezpečí, pokračoval v pomoci.

Z člunu jsme viděli mladou ženu, která z temné vody volala o pomoc. Nikdy nezapomenu na její zoufalý křik, na její tvář a široce rozevřené oči. Její dítě bylo jedním z 25 lidí, kteří byli zachráněni z lodi před jejím převrácením. Dokážu si představit, jak se tato žena trápila, když bojovala o život a možná přemýšlela o tom, že její dítě může strávit zbytek života bez matky. Přestože byla ve vodě sama, měl jsem pocit, že tato matka bojuje o dva životy. Až ji nakonec Idrissova silná ruka vytáhla z vody do bezpečí.

„Jen jsem plnil svou povinnost,“ odpověděl Idriss, když jsem se jej ptal na jeho odvážný čin.

Po několika stresujících hodinách se nám podařilo najít a vyzvednout všechny lidi z vody. Mladá matka a její dítě se brzy poté opět setkaly na palubě lodi Geo Barents.

Mnoho ze 150 přeživších, kteří již byli na palubě ze dvou předchozích záchranných akcí, nám pomáhalo při péči o lidi z převrácené lodi. Někteří z nich trpěli podchlazením nebo těžkým šokem a byli ve vážném stavu.

Druhý den ráno, když nad mořem opět vysvitlo slunce, se již všichni cítili lépe a postupně se zotavovali z této traumatické události. 

Během oné temné noci ve Středozemním moři nebyly solidarita a empatie jen prázdnými slovy.

Blog Stefana Pejoviće, manažera komunikace v terénu na palubě Geo Barents

Pozadí události:

Dne 16. března 2024 zachránily naše týmy na palubě pátrací a záchranné lodi Geo Barents 249 lidí v nouzi ze tří člunů v centrální části Středozemního moře. Po první záchraně 28 osob ze sklolaminátové lodi začal náš tým zachraňovat 146 osob v nouzi z dřevěné lodi. Během této záchranné operace nebezpečně zasáhla libyjská pobřežní stráž a zdržela dokončení záchranné akce o několik hodin. Nakonec se podařilo všechny z dřevěné lodi zachránit a přivítat je na Geo Barents. Později v noci naše týmy zachránily 75 lidí z jiné sklolaminátové lodi, včetně 45 osob, které spadly do vody, když se člun převrátil. Všech 249 přeživších, včetně mnoha dětí, se vylodilo 20. března v Marině Di Carrara na severu Itálie.