Na novorozeneckém oddělení v etiopské Gambele

Harriet se přesně před měsícem vydala na svou první misi s Lékaři bez hranic. Pracuje v rušné nemocnici v Etiopii, kde je jejím úkolem zajistit, aby malí novorozenci měli co nejlepší start do života. Ve svém blogu popisuje svých prvních 28 dní…

K téměř polovině úmrtí dětí mladších pěti let celosvětově dochází v prvních 28 dnech života, v takzvaném novorozeneckém období. Etiopie patří mezi země s nejvyšší novorozeneckou úmrtností v subsaharské Africe, a to i přes velké zlepšení od roku 1990.

Nedávno jsem přijela do nemocnice Lékařů bez hranic v Gambele na západě země.

Nemocnice je velice přetížená. Byla vybudovaná pro 100 tisíc lidí a teď slouží 800 tisícům lidí, z čehož polovinu tvoří uprchlíci ze sousedního Jižního Súdánu.

A proto tady působí Lékaři bez hranic. Zajišťujeme zde infrastrukturu, vybavení, školení a podporu místní nemocnici s cílem snížit počet úmrtí a zlepšit zdravotní situaci v oblasti. Nejvíce ohroženi chybějící kvalitní zdravotní péčí jsou ti nejmenší. Péče, kterou potřebují novorozenci, je vysoce specializovaná. To ale neznamená, že je k ní potřeba vyspělá technologie.

Specializovaná péče

U nejčastějších problémů můžeme zachránit mnoho dětských životů tím, že novorozencům poskytneme vysoce kvalitní péči. To zahrnuje výživu dětí s nízkou porodní váhou, léčbu infekcí, stabilizaci hladiny cukrů a tělesné teploty. Dalšími zásadními kroky jsou pak prevence infekčních nemocí pomocí očkování, správná kontrolní opatření infekcí a preventivní léčba dětí narozených matkám s HIV či žloutenkou.

„Jsem obklopena lidmi, kteří ode mě čekají to nejlepší a zároveň mi v tom pomáhají.“

A do takového prostředí jsem přijela. Mým úkolem je řídit novorozenecké oddělení, což zahrnuje (a s Lékaři bez hranic to samozřejmě není kompletní výčet) podporu a rozvoj sester v poskytování péče v souladu s národními směrnicemi a směrnicemi Lékařů bez hranic, péči o lidské zdroje a vypracování rozpisu služeb a spravování léků a zásob, které používáme.

Miminka se připravují na příchod na svět devět měsíců (někteří z mých pacientů o mnoho týdnů méně). Moje cesta ale byla delší.

Příjezd

O práci pro Lékaře bez hranic jsem snila 15 let, vlastně od chvíle, kdy jsem se o nich dozvěděla. Přizpůsobila jsem tomu svoji kariéru – studovala jsem problematiku veřejného zdraví a tropických nemocí, rozvíjela jsem své lektorské, řídicí a klinické schopnosti, získávala jsem zkušenosti v zařízeních s omezenými zdroji a učila jsem se francouzsky. To poslední jsem tady zatím moc nevyužila….

I přes důkladnou přípravu může být začátek hodně překvapivý. Čekala jsem, že to bude hodně složité, ale opravdu jsem nepočítala s tím, že hned první den budu na operačním sále připravená asistovat u resuscitace dítěte.

Matka musela kvůli vysokému srdečnímu tepu dítěte, podstoupit akutní císařský řez. Když jsem se rozhlížela po operačním sále po vybavení, které možná budu potřebovat, a po lidech okolo mě, cítila jsem, jak ze mě vyprchává všechno, co jsem se při přípravě na misi naučila.

Čas běžel a chirurgové pracovali rychle. Za několik minut bylo miminko na světě.

Místnost ztichla. Bezvládné tělíčko dítěte přenesli na resuscitační stůl. Porodní asistentka rychle dítě osušila a stimulovala ho, aby začalo dýchat. Pak se holčička konečně nadechla a její kůže zrůžověla. Velká úleva.

Usmála jsem se na matku a ukázala jí palec nahoru. Přemýšlela jsem, jestli je tohle gesto opravdu univerzální. Žena se na mě unaveně, ale šťastně usmála. Vzkaz pochopila.

Novorozená holčička byla úplně zdravá, a tak jsme ji nemuseli umístit na naše oddělení. Spolu s matkou budou na pozorování jen na porodnickém oddělení. Převlékla jsem se zpátky do trička Lékařů bez hranic, které jsem ráno poprvé s takovým vzrušením oblékla. Jako kdyby od té doby uběhlo už několik dní. Pak jsem se vrátila na oddělení.

Začátek

Co tedy rozhoduje o tom, jak na tom miminko bude v novorozeneckém období? Jsou to hlavně lidé okolo a jejich schopnosti. 

Pro děti je dobré, když sestry podporují matky v kojení a v klokánkování. Klokánkování umožňuje být dětem v těsném kontaktu s matkou, což se pozitivně projevuje v různých směrech, zejména s ohledem na možné infekce a přibírání váhy.

Co se týče mě, jsem tady obklopena lidmi, kteří ode mě čekají to nejlepší, ale zároveň mě v tom podporují. Spolupráce s místními i mezinárodními zaměstnanci je úžasná a je pro mě velkou ctí být její součástí. Výměna názorů a zkušeností je jedna z nejlepších věcí na práci pro Lékaře bez hranic a je určitě jednou z největších předností naší organizace.

Přizpůsobování a učení

Čas tady ubíhá úplně jinak. Každý den mi připadá tak dlouhý, protože se stane tolik různých věcí během krátké doby. Já se musím všem těm situacím rychle přizpůsobit, určit priority a reagovat.

Pochopila jsem, jak naše organizace spolupracuje s ostatními odděleními a s místní nemocnicí. Zjistila jsem, jak vypadá novorozenecká péče v těchto zařízeních. A naučila jsem se v amharštině pozdravit a počítat (příští měsíc to budou lékařské termíny!).

Byla jsem nadšená z mého druhého pokusu vyrobit dětské čepičky z bandáží a provázků… Musím přiznat, že ty první čepičky byly moc malé a z hlavy padaly. Při druhém pokusu zůstalo na konci čepiček trochu moc látky. Dvojčátka pak vypadala spíš jako trpaslíci než jako miminka.

A měsíc uplynul jak voda. Musíme se tady řídit dvěma kalendáři. Ten etiopský je o pár let pozadu oproti zbytku světa, takže 11. září tady přivítali teprve rok 2011. Když čtu zdravotnickou dokumentaci pacientů, musím neustále přecházet z jednoho kalendáře do druhého.

Nový den začíná v 6 hodin ráno, ale dopoledne a odpoledne jsou stejné jako v gregoriánském kalendáři. Už se mi podařilo vás zmást?

V prvních několika minutách po porodu hodnotíme, jak se dětem daří adaptovat se na vnější svět. Na konci mého novorozeneckého období, tedy po uplynutí prvních 28 dnů na misi Lékařů bez hranic, přemýšlím nad tím, jak dlouho mně trvalo přizpůsobit se tomuto výjimečnému životu.