Od stanů k porodnímu sálu: Syřanky v iráckém Domízu mohou bezpečně rodit

Porodní asistentka Abla Alí si zoufale kleká na zem ve stanu. Miminko se zaseklo rameny a matka rodí už celé hodiny. Abla nemá k dispozici potřebné vybavení a podporu, pouze své ruce. Sbírá tedy všechnu sílu… Nakonec přivádí dítě na svět.

Je rok 2013 a Abla zrovna dorazila do uprchlického tábora Domíz v severním Iráku. Uprchla tam se svou rodinou ze Sýrie. Rozhodli se tak poté, co v jejich městě vypukly boje a sousedův dům se stal terčem bombardování a zřítil se. Všichni, co v něm v tu chvíli byli, zemřeli. Abla říká, že je velké štěstí, že její rodina žije, ale také vzpomíná, jak těžký byl tehdy život v táboře.

„V táboře nebyly základní služby – chyběly tam toalety, voda. Byla zima, pršelo. Věděli jsme, že musíme zůstat ve stanu, ale bylo pro nás těžké to přijmout. Snažili jsme se s tím nějak srovnat. Jedna z mých sester ale proplakala celý měsíc, protože se s tím nemohla vyrovnat. Chtěla se vrátit domů, i když to v tu chvíli znamenalo, že by v Damašku zemřela,“ vzpomíná dnes Abla.

Abla se stala porodní asistentkou už v Sýrii, když přišla do Domízu, začala svou profesi vykonávat prakticky okamžitě. Pomáhala ženám rodit v jejich stanech, protože do nejbližší nemocnice to bylo příliš daleko. Porody se jí i v těchto podmínkách dařilo zvládat. Šlo to ale jen do chvíle, než se ocitla u komplikovaného porodu.

„Vždy jsem měla obrovské obavy, když měla nějaká žena u porodu obtíže. Třeba, když se dítě zaseklo rameny. Nezbývalo mi než udělat, co bylo v mých silách, a doufat, že dítě přežije. Někdy jsem byla po porodu tak vyčerpaná, že jsem nemohla hýbat rukama,“ přibližuje.

Od té doby se v uprchlickém táboře Domíz mnoho změnilo. Život v táboře je pro více než třicet tisíc syrských uprchlíků stále těžký, ale podmínky se zlepšily. Stany nahradily jednoduché betonové domy  a vznikly tam například improvizované kavárny, ve kterých servírují syrská jídla.

Ženy už také nerodí na zemi ve stanech. Lékaři bez hranic v táboře vybudovali porodnici, kde mohou ženy přivádět děti na svět bezpečně a kde se jim dostane předporodní i poporodní péče.

První ženou, která porodila na klinice, je devětadvacetiletá Šoraš. Porodní asistentky, které jí pomáhaly, poctila tím, že je nechala vybrat jméno pro svoji holčičku. Pojmenovali ji Isla. Šoraš později na klinice ještě porodila své další dítě: Šifu.

„O klinice jsem se dozvěděla od sousedů. Někdo z Lékařů bez hranic k nám také přišel a řekl, že tady bude nová porodnice,” vypráví Šoraš. „Služby jsou tady opravdu dobré, starají se o nás. Dohlíželi na mě a testovali mě před porodem, během porodu i po něm. Bylo to pro mě důležité, protože jsem chtěla vědět, že je dítě v pořádku. Nejdůležitější je, že je pro nás v této porodnici všechno zadarmo,” dodává.

Za poslední čtyři roky asistovali Lékaři bez hranic u 3 400 porodů, poskytli více než 27 400 gynekologických konzultací.

MSF-Sacha Myers

Abla začala pracovat na klinice jako porodní asistentka, později se z ní stala poradkyně pro reprodukční zdraví. Sama na klinice také nedávno porodila.

„Ženám zajišťujeme dobrou péči – komplexní péči, od počátku těhotenství až po poporodní péči. Rodičky se tady cítí komfortně, protože zaměstnanci jsou z tábora a jsou to Syřané. Dobrá je také spolupráce s ředitelstvím pro zdraví v Dohúku, které na klinice zajišťuje očkování,“ popisuje Abla.

„Trošku jsem se tady styděla porodit své vlastní dítě. Ale je tady čisto, věřím místním zaměstnancům a vím, že je to bezpečné,“ usmívá se Abla a dodává: „Nejlepší na práci porodní asistentky je ocenění od matek. Zastavují mě v táboře a říkají svým dětem: Tohle je Abla, je to dobrá porodní asistentka a přivedla tě na svět.”

Lékaři bez hranic otevřeli v Domízu projekt zaměřený na reprodukční zdraví a těhotenství v roce 2013. Nejprve zajišťovali předporodní péči, poporodní péči a služby související s plánovaným rodičovstvím. V roce 2014 aktivity rozšířili – zprovoznili porodnici s porodním sálem fungujícím 24 hodin denně, začali poskytovat gynekologické konzultace a prováděli triáž pacientek (třídění podle závažnosti zdravotních problémů).  V listopadu 2017 porodnici předali ředitelství pro zdraví v Dohúku.

Lékaři bez hranic nadále poskytují zdravotní péči napříč Irákem. Aktuálně pomáhají v guvernorátech Erbíl, Diála, Ninive, Kirkúk, Salaheddin, Anbár a Bagdád.

Lékaři bez hranic poskytují nestrannou a neutrální zdravotní péči bez ohledu na původ, náboženství, pohlaví a politickou příslušnost. Aby mohli poskytovat zdravotní péči v Iráku zcela nezávisle, nepřijímají pro financování projektů v této zemi peníze od žádné vlády či jiných mezinárodních aktérů. Pomoc tam financují pouze z darů od soukromých dárců.