Otevřený dopis prezidentky Lékařů bez hranic evropským lídrům: Evropské vlády přiživují libyjský obchod s utrpením

Níže přikládáme otevřený dopis prezidentky Lékařů bez hranic Joanne Liu adresovaný představitelům evropských vlád o situaci lidí na útěku v Libyi, v tamních detenčních zařízeních a podílu evropské politiky na jejich utrpení.

Česká kancelář dnes tento dopis zaslala také českému premiérovi Bohuslavovi Sobotkovi.

„Lékaři bez hranic se rozhodli oslovit vedoucí představitele EU a jejích členských států formou otevřeného dopisu, jelikož přímo v Libyi a jejích detenčních centrech působíme a jsme každý den svědky násilí a strašlivých životních podmínek, ve kterých musejí lidé přežívat. Někdo možná může oslavovat částečné uzavření středomořské migrační cesty, ale my jako humanitární a zdravotnická organizace nemůžeme mlčet k lidskému utrpení, které je toho důsledkem,“ vysvětluje Pavel Gruber, ředitel české kanceláře Lékařů bez hranic.

Lidé na útěku v Libyi čelí násilí a zneužívání – ať už únosům kvůli výkupnému, nucené práci, sexuálnímu násilí či vynucené prostituci. Mnozí jsou drženi v zajetí, přičemž nevědí na jak dlouho. Přežívají v otřesných podmínkách bez možnosti dožadovat se svých práv, bez kontaktu s vnějším světem.

„S lidmi je zacházeno jako s pouhým zbožím určeným k vykořisťování. Jsou vměstnáni do tmavých, špinavých, nevětraných místností a žijí jeden na druhém. Muži nám vyprávěli, jak jsou ve skupinách nuceni běhat nazí po dvoře, dokud nezkolabují vyčerpáním. Ženy jsou znásilňovány a poté nuceny volat svým rodinám s žádostí o zaslání peněz, aby si zaplatily propuštění,“ popisuje v dopise Joanne Liu.

Mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic dále upozorňuje, že evropské financování, v zaslepené jednostranné snaze udržet lidi mimo Evropu, pomáhá bránit lodím s uprchlíky vyplouvat z libyjských vod. Tato politika však zároveň pomáhá přiživovat zločinecký systém zneužívání lidí.

„Namísto toho, aby konfrontovali začarovaný kruh, který vytváří jejich vlastní politika, se politici skrývají za nepodložená obvinění nevládních organizací a jednotlivců, již se pokoušejí pomáhat lidem v zoufalých situacích. Na Lékaře bez hranic během pátracích a záchranných operací na moři střílela libyjská pobřežní hlídka financovaná Evropou a opakovaně bývají obviňováni ze spolupráce s pašeráky. Kdo se tady ale spolčil s kriminálníky? Ti, kdo zachraňují lidské životy, nebo ti, již umožňují, aby lidé byli považováni za zboží určené k obchodování?“ dodává.

Plné znění otevřeného dopisu zaslaného českému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi:

Vážený pane premiére,

to, co prožívají migranti a uprchlíci v Libyi, by mělo šokovat kolektivní svědomí občanů Evropy a jimi zvolených lídrů.

Evropské financování, v zaslepené jednostranné snaze udržet lidi mimo Evropu, pomáhá bránit lodím vyplouvat z libyjských vod. Tato politika však zároveň pomáhá přiživovat zločinecký systém zneužívání lidí.

Podstata zadržování migrantů a uprchlíků v Libyi je prohnilá do morku kosti. Musí být pojmenována pravým jménem: je to prosperující podnikání s únosy, mučením a vydíráním. Evropské vlády se rozhodly v této situaci sevřít lidi. Lidé ale nemohou být posláni zpět do Libye, ani tam být zadržováni.

Lékaři bez hranic pomáhají lidem v libyjských detenčních centrech v Tripolisu už přes rok. Byli přitom přímými svědky svévolného zadržování, vydírání, fyzického zneužívání a odpírání základních služeb. Tím vším muži, ženy a děti v těchto centrech trpí.

V minulém týdnu jsem navštívila několik oficiálních detenčních center a je jasné, že jsou pouhou špičkou ledovce.

S lidmi je zacházeno jako s pouhým zbožím určeným k vykořisťování. Jsou vměstnáni do tmavých, špinavých, nevětraných místností a žijí jeden na druhém. Muži nám vyprávěli, jak jsou ve skupinách nuceni běhat nazí po dvoře, dokud nezkolabují vyčerpáním. Ženy jsou znásilňovány a poté nuceny volat svým rodinám s žádostí o zaslání peněz, aby si zaplatily propuštění. Všichni lidé, které jsem potkala, měli slzy v očích a neustále žádali, aby se dostali ven. Jejich zoufalství je zdrcující.

Někteří velebí nižší počet lidí, již vyplouvají z libyjských břehů, jako úspěch v prevenci tonutí lidí na moři a rozbíjení pašeráckých sítí.

Se znalostí toho, co se děje v Libyi, je ovšem označování tohoto vývoje úspěchem čisté pokrytectví. V nejlepším případě. V nejhorším případě představuje cynickou spoluúčast na organizovaném obchodu, ve kterém se z lidí stává prodejní zboží v rukou pašeráků.

Lidé uvěznění v těchto hrůzostrašných podmínkách v Libyi, které jsou velmi dobře zdokumentovány, potřebují mít možnost dostat se ven. Mají mít přístup k ochraně, azylu a lepší přístup k procesu dobrovolného návratu domů. Mají mít možnost utéct do bezpečí prostřednictvím bezpečných a legálních cest, ke kterým měl doposud přístup pouze zlomek lidí.

Strašlivé násilí, které je na nich pácháno, musí skončit. Je třeba respektovat jejich lidská práva, včetně přístupu k dostatečnému množství potravin, vody a zdravotní péče.

Navzdory prohlášením vlád o nutnosti zlepšení životních podmínek těchto lidí, se to neděje.

Namísto toho, aby konfrontovali začarovaný kruh, který vytváří jejich vlastní politika, se politici skrývají za nepodložená obvinění nevládních organizací a jednotlivců, již se pokoušejí pomáhat lidem v zoufalých situacích. Na Lékaře bez hranic během pátracích a záchranných operací na moři střílela libyjská pobřežní hlídka financovaná Evropou a opakovaně bývají obviňováni ze spolupráce s pašeráky. Kdo se tady ale spolčil s kriminálníky? Ti, kdo zachraňují lidské životy, nebo ti, již umožňují, aby lidé byli považováni za zboží určené k obchodování?

Libye je jen poslední a extrémní příklad evropské migrační politiky, která sahá několik let zpátky, a jejímž primárním cílem je vytlačit lidi z dohledu. Dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem z roku 2016, situace v Řecku, ve Francii a na Balkáně i za jeho hranicemi, jsou důkazy trendu uzavírání hranic a zatlačování lidí za ně.

Důsledkem je, že lidé usilující o bezpečné a legální způsoby příchodu do Evropy, nemají volby. Což je vhání do pašeráckých sítí, o jejichž zlikvidování evropští vůdci podle svých slov usilují. Bezpečné a legální cesty překračování hranic jsou jediným způsobem, jak eliminovat zvrácené pobídky, které umožňují pašerákům a převaděčům prosperovat, a zároveň to pomůže kontrolovat hranice.

Nemůžeme říci, že jsme nevěděli, co se děje. Využívání bídy a strašné utrpení těch, kdož jsou v zajetí, musí skončit.

Jsou evropské vlády ochotny, ve snaze zastavit proud lidí, zaplatit cenu v podobě umožnění zatlačování lidí tam, kde budou prostřednictvím kriminálních aktivit znásilňováni, mučeni a podrobeni otroctví?

Dr. Joanne Liu Mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic / Médecins Sans Frontières

Dopis je adresován všem představitelům evropských vlád