Severovýchodní Nigérie: „Stydím se, že jsme závislí na pomoci ostatních, ale nemůžeme se vrátit domů”

Lékař Silas Adamou-Moussa, zástupce vedoucího projektu v Nigérii, popisuje situaci ve státě Borno, kde uvázli vysídlení lidé a bojují o život.

Právě teď jsem ve státě Borno v severovýchodní Nigérii. V naší nemocnici ve Ngale potkávám Jakuru Fatamu, matku šesti dětí, která odešla ze svého domova a dva dny šla pěšky do Ngaly za bezpečím. „Nemám dům, nemám jídlo ani na čem vařit nebo v čem nosit vodu,” říká mi a dodává: „Stydím se, že jsme závislí na pomoci ostatních, ale nemůžeme se vrátit domů. Když se vrátíme, všechny nás popraví, i malé děti.“

Tady ve státě Borno potkávám mnoho pacientů jako je Jakura, kteří museli kvůli násilí opustit své domovy. Vypráví mi o tom, jak se snaží přežít a jak se chtějí vrátit domů a vydělávat si, aby mohli podporovat své rodiny. Jsou závislí na pomoci, ale dostávají jen to nejzákladnější. Mnoho z nich žije v táborech kontrolovaných armádou, kde je volnost pohybu velmi omezená. Musejí tam ale zůstat, protože návrat domů není bezpečný.

Humanitární potřeby v odlehlých částech státu Borno jsou stále obrovské. Jsem zoufalý z toho, jak málo pomoci se dostává k těm, kteří ji nejvíce potřebují. Lidé tu stále trpí, i když humanitární organizace navýšily svoji pomoc. Chybí jim týmy se zkušenými zaměstnanci, které by v odlehlých oblastech dlouhodobě zůstávaly. To brzdí poskytování efektivní humanitární pomoci.

Další překážkou pro poskytování pomoci v těchto odlehlých oblastech je nestálá bezpečnostní situace. Musíme vždy zvažovat potřeby lidí i bezpečnost našich týmů. Můžeme navíc pouze do těch oblastí, kam nám armáda umožní přístup. Nevíme, co se děje mimo tyto oblasti a jestli tam lidé nepotřebují lékařskou péči. Z těchto míst k nám přichází málo lidí, ale přicházejí každý týden.

Například odlehlé město Rann bylo během období dešťů v podstatě odříznuté od zbytku světa, protože příjezdové cesty zcela zaplavila voda. Do města nebylo možné dopravit jídlo ani jiné zásoby. Čtyřicet tisíc lidí zůstalo několik měsíců zcela bez pomoci.

Během období dešťů jsme v Rannu měli mobilní týmy, které zajišťovaly prevenci malárie u dětí mladších pěti let, protože malárie je v tomto období hlavní příčinou úmrtí. Od září na místě působí stálý tým. Naši pacienti trpí především nemocemi spojenými se špatnými životními podmínkami a nedostatkem čisté vody. Déšť mnohým z nich zaplavil domy. Nejčastějšími problémy jsou proto dýchací obtíže a průjem. Od srpna se v Rannu také začala šířit hepatitida E. Míra podvýživy je v oblasti celkem stabilní, ale i tak stále ošetřujeme mnoho dětí.

V mnoha oblastech ve státě Borno, kde pracujeme, je aktuální stav velmi vážný. Lidé zde uvázli a potřebují pomoc. Jejich situace se v blízké budoucnosti pravděpodobně nezlepší.