Svědectví ze Sýrie: „Cesta sem byla cestou smrti“

Svědectví šedesátileté Syřanky Um Sultány z Ras El Ein v provinci Idlíb v Sýrii.

12. ledna 2018

„Z Ras El Ein jsme uprchli, protože jsme se kvůli bombardování báli o své životy. Máme hodně dětí – osm synů, tři dcery a okolo dvaceti vnoučat. Cestovali jsme na sever do vesnice Hazano v provincii Idlíb.

Usadili jsme se tady, protože nemáme kam jinam jít. To co se stalo, nás šokovalo. Nečekali jsme to. Nyní si pronajímáme tenhle kus země za 75 000 syrských liber (zhruba 3340 Kč) za měsíc. Postavili jsme si stan z toho,  co máme.

Cesta sem byla cestou smrti. Silnice byly plné aut. Všude kolem nás byla válečná letadla, která prováděla nálety.  Syn se cestou vyboural, protože ze strachu jel moc rychle.

Nedostali jsme žádnou pomoc. Žijeme na tomto bahnitém poli bez vody, hygienických potřeb či toalet. Bez opravdického stanu. Dostávali jsme pitnou vodu od sousedů z vodní nádrže, ta je teď ale prázdná.

Omar Haj Kadour-MSF

Stovky tisíc nově vysídelných ze severozápadní Sýrie žije v provizorních přístřešcích, které si sami postavili z toho, co měli či našli. Často tyto příbytky sdílí více rodin.

Synové prodávají nábytek, který jsme si vzali s sebou. Za utržené peníze nakoupíme materiál na stavbu přístřešku. Jsme v hrozné situaci. Bez toalet musíme chodit za stromy nebo za kopce. Nekoupali jsme se od našeho příjezdu sem.

Nejvíc potřebujeme koupelny s toaletami, pitnou vodu a oblečení hlavně pro děti. Máme pouze to oblečení, ve kterém jsme odjeli, a to je zabahněné. Když pereme, děti jsou v té zimě nahé, dokud oblečení neuschne.

Doufám, že se brzy budeme moc vrátit domů. Naše rodina opustila dvanáct domů. Není nic lepšího než návrat domů."