Tři roky dohody mezi EU a Tureckem: 12 tisíc lidí je zadržovaných v mizérii

Atény/Praha, 20. března 2019 – Už tři roky platí dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem o migraci. Za tu dobu uvěznila tisíce mužů, žen a dětí v přeplněných, nehygienických, nebezpečných a ponižujících podmínkách s minimálním přístupem k základní lékařské péči. Zdravotní stav těchto lidí na útěku se zhoršil, žijí v mizérii, upozorňují Lékaři bez hranic.

„Řecko se stalo skládkou mužů, žen a dětí, které Evropská unie nedokázala ochránit. Co bylo jednou označováno za „uprchlickou krizi“, umetlo cestu neomluvitelné míře lidského utrpení na řeckých ostrovech i pevnině. EU a řecké úřady nadále okrádají zranitelné lidi o jejich důstojnost a zdraví, v domnělé snaze odradit ostatní, aby přicházeli. Tato politika je krutá, nelidská, plná cynismu a musí skončit,“ uvedl Emmanuel Goué, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Řecku.

V důsledku dohody mezi EU a Tureckem je v současné době zadržováno na 12 000 mužů, žen a dětí v zoufalých podmínkách pěti „hotspotů“ na řeckých ostrovech. Podmínky v táboře Vathy (na ostrově Samos) se kvůli přeplnění v posledních měsících drasticky zhoršily. Lékaři bez hranic proto znovu poslali na ostrov svůj lékařský tým.

V táboře se momentálně nachází více než 4 100 lidí, přitom původně byl určen jen pro 648 lidí. Tisíce jich tak přežívají bez pomoci a v katastrofálních podmínkách mimo oficiální tábor. Je mezi nimi nejméně 79 osamocených dětí, těhotné ženy, starší lidé, nemocní s chronickými chorobami, lidé s akutními psychickými onemocněními jako jsou psychózy, či přeživší mučení nebo sexuálního násilí.

Týmy Lékařů bez hranic působí také na ostrovech Lesbos a Chios, rovněž tam jsou tábory přeplněné. V táboře Moria na Lesbu se tísní 5 225 lidí v prostoru pro 3 100 osob, v táboře Vial na Chiosu žije 1 316 lidí v prostoru určeném pro 1 014 osob.

Stejně jako na ostrově Samos se zdravotníci Lékařů bez hranic u tamních pacientů setkávají s širokým spektrem fyzických a psychických onemocnění, které souvisejí s životními podmínkami v táborech, dlouhým čekáním na vyřízení žádostí o azyl, nebo souvisejí s důvody, proč tito lidé uprchli z domovů.

Jak můžeme pomoci ženě překonat trauma ze sexuálního napadení, když žije na ulici?

„Ani po třech letech nedokáže Evropská unie a řecká vláda poskytnout důstojné a humánní životní podmínky a odpovídající lékařskou péči lidem, kteří uvázli na řeckých ostrovech,“ řekl Vasilis Stravaridis, ředitel Lékařů bez hranic v Řecku.

„Více než polovina obyvatel tábora Vathy na Samosu dnes žije v letních stanech nebo pod plastovými plachtami, obklopují je odpadky a lidské výkaly. Od našeho návratu na Samos ošetřujeme těhotné ženy a lidi s chronickými zdravotními problémy, pro pacienty s psychickými problémy organizujeme skupinová sezení. Naše aktivity plánujeme rozšířit, abychom mohli v nadcházejících týdnech nabídnout lékařskou péči více lidem,“ přiblížil Stravaridis.

Na řecké pevnině žijí tisíce uprchlíků, kteří přijeli po implementování dohody mezi EU a Tureckem, v táborech či přechodných ubytovacích zařízeních, které provozují OSN nebo nevládní organizace. Další přespávají ve squatech anebo na ulici. Všichni mají problém dostat se ke zdravotní péči.

Psychologové Lékařů bez hranic se snaží zajistit péči lidem, jež trpí psychickými problémy, jako jsou deprese, úzkosti, psychózy, či těm, co přežili mučení. Největší výzvou jsou u pacientů problémy spojené s bydlením, shodují se psychologové.

 „Jak můžeme pomoci ženě překonat její trauma plynoucí z předešlého sexuálního napadení, když žije na ulici? Nejen, že má permanentní strach z dalšího možného útoku, ale navíc by pro ni bylo nebezpečné brát léky, které způsobují ospalost. Bez bezpečného bydlení není možné uzdravení, přesto se v Řecku bezpečného bydlení pro naše pacienty nedostává,“ dodal Emmanuel Goué.

Zatímco celkový počet příchozích od roku 2016 značně poklesl, od počátku roku 2019 přišlo do Řecka více než pět tisíc mužů, žen a dětí. Naprostou většinu z nich tvoří obyvatelé zemí, kde se válčí - tedy Afghánistánu, Sýrie, Iráku a Demokratické republiky Kongo. Více než polovina jsou ženy a děti. Tento fakt dokládá, že omezující a odstrašující přístup Evropské unie k zvládnutí migrace selhává a nevytváří alternativní cesty do bezpečí těm, kdo jsou nuceni prchat ze svých domovů.

Lékaři bez hranic proto vyzývají evropské lídry, aby ukončili politiku zadržování lidí na útěku v „hotspotech“ na řeckých ostrovech a zajistili okamžitou evakuaci všech zranitelných lidí, zejména dětí, do vhodných ubytovacích zařízení na pevnině nebo v dalších zemích Evropské unie.

Lékaři bez hranic poskytují zdravotnickou a humanitární pomoc žadatelům o azyl a migrantům v Řecku od roku 1996. V roce 2014 tam organizace rozšířila své aktivity ve snaze pokrýt potřeby zvyšujícího se počtu žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů přijíždějících z Turecka. Od roku 2016 poskytují Lékaři bez hranic v Řecku mimo jiné: základní lékařskou péči, léčbu chronických nemocí, sexuální a reprodukční zdravotní péči, fyzioterapii, klinickou psychologickou a psychiatrickou péči. V současné době působí týmy Lékařů bez hranic na ostrovech Lesbos, Samos, Chios a v centru Atén.