Uganda: Lékaři bez hranic mohou ukončit intervenci proti šíření krvácivé horečky marburg

Ugandské úřady vyhlásily konec šíření krvácivé horečky marburg, která se v říjnu objevila na východě země. Lékaři bez hranic poskytovali místním úřadům podporu a spolu s ministerstvem zdravotnictví a dalšími partnery zavedli nová opatření, která by mohla zlepšit koordinaci péče při budoucích výskytech hemoragických horeček. 

Uganda vyhlásila konec šíření hemoragické horečky marburg v pátek 8. prosince. Stalo se tak 42 dní po posledním úmrtí v zemi, u kterého byl virus marburg potvrzen. Celkem byly nahlášeny v souvislosti s horečkou marburg tři úmrtí (jedno podezření na onemocnění a dva potvrzené případy), všechny tři se objevily na východě země. 

Lékaři bez hranic zahájili intervenci v zasažené oblasti na konci října a jejich hlavním úkolem bylo řízení koordinace péče, úzce přitom spolupracovali s ugandským ministerstvem zdravotnictví. Lékaři bez hranic zřídili v oblasti dvě léčebná centra, každé s kapacitou deset lůžek. Cílem bylo zajistit dostatečnou kapacitu a připravenost ke zvládnutí případné rozsáhlé epidemie. Tato dvě centra nyní mohou být uzavřena. 

Pracovníci Lékařů bez hranic se zkušenostmi s hemoragickými horečkami v těchto centrech školili místní zdravotnický personál, a to zejména v bezpečném zacházení s podezřelými a potvrzenými případy, shromažďování laboratorních vzorků a monitorování situace v místních komunitách. Mimo to asistovali ministerstvu zdravotnictví a Světové zdravotnické organizaci (WHO) při monitorování situace, provádění osvěty a mapování činností během výskytu horečky marburg.

V rámci intervence Lékaři bez hranic rovněž vyslali do terénu sanitku s vybavením pro transport infekčních pacientů.

„Je to vůbec poprvé, kdy byla horečka marburg diagnostikována v těchto oblastech Ugandy. Ale důsledný dohled na národní úrovni přispěl k tomu, že výskyt horečky byl zjištěn a potvrzen dostatečně včas, což umožnilo rychlý a efektivní zásah,“ uvedla Natalie Roberts, vedoucí krizových operací Lékařů bez hranic. „Důležitou roli pro povědomí obyvatel o této nemoci a jejich přijetí naší intervence sehrály i osvětové aktivity v místních komunitách,“ podotkla. 

Virové hemoragické horečky, včetně marburgu a eboly, se v Ugandě vyskytují endemicky. Nebezpečí jejich výskytu a šíření v budoucnu je proto v této oblasti vysoké, a z toho důvodu jsou nezbytné sledovací mechanismy a připravenost na krizovou reakci.

Lékaři bez hranic, ministerstvo zdravotnictví a ostatní partneři během tohoto výskytu horečky marburg rovněž zavedli a vyzkoušeli nové nástroje pro testování, které by mohly zlepšit reakce na případné budoucí výskyty horečky. Jedná se například o mobilní laboratoř, kterou poskytla Evropská unie, a která umožňuje testování vysoce rizikových vzorků. Využívání takových testovacích zařízení může významně snížit dobu potřebnou k potvrzení výskytu viru pomocí krevního testu (národní laboratoř je až v Kampale, tedy deset hodin cesty autem). 

Lékaři bez hranic rovněž podporují užívání antivirotik při léčbě ale i pro prevenci u horečky marburg. Omezený rozsah posledního výskytu marburgu však použití antivirotik nevyžadoval. Nicméně diskuse vedené s ugandským ministerstvem zdravotnictví a ostatními partnery ohledně jejich využívání by mohly při budoucích výskytech hemoragické horečky vést ke zlepšení přístupu k těmto lékům.

„Velice rádi budeme i nadále úzce spolupracovat s ugandským ministerstvem zdravotnictví, WHO a ostatními partnery v Kampale, abychom zlepšili naši reakci na případné budoucí epidemie,” dodala Natalie Roberts.

Lékaři bez hranic zasahovali rovněž na druhé straně hranice, v Keni, kde prováděli důležitou činnost při zásahu proti šíření krvácivé horečky – sledování kontaktů s případnými nakaženými lidmi. Dále tam školili zdravotnický personál a zřídili malé léčebné centrum. To však (naštěstí) nebylo potřeba, neboť v Keni se žádný případ onemocnění neobjevil. 

Lékaři bez hranic v Ugandě poprvé zasahovali v roce 1980. V současné době mají na severu země krizové programy na pomoc uprchlíkům z Jižního Súdánu. Kromě toho provozují v oblastech Arua a Kasese dlouhodobější projekty, v jejichž rámci se zaměřují na HIV/AIDS, tuberkulózu, malárii a ostatní infekční nemoci, ale zabývají se tam rovněž přístupem k lékařské péči pro skupiny obyvatel se zvláštními potřebami (mladiství, rybáři, sexuální pracovníci a další).