Ztroskotání člunů ve Středozemním moři: přes sto lidí zemřelo, zbytek je svévolně zadržován v libyjských detenčních centrech

Více než 100 lidí pravděpodobně zahynulo minulý týden po ztroskotání člunů, ktreré vypluly z Libye. Naše týmy pracující v Libyi o tom informovali přeživsí. Skupinu 276 lidí[i] přivezla libyjská pobřežní stráž v neděli 2. září do Khomsu (města vzdáleného 120 km od Tripolisu).  Naši spolupracovníci poskytovali první pomoc těm, kteří ji potřebovali.   

Lékaři bez hranic ošetřovali ty, kteří přežili, a utrpěli například chemické popáleniny způsobené motorovým palivem. „Náš lékařský tým intenzivně pracoval několik hodin, aby ošetřil přeživší v nejvážnějším zdravotním stavu,” řekl Jai Defranciscis, zdravotník Lékařů bez hranic pracující v Misurátě na severozápadě Libye. „Zvládli jsme poskytnout pomoc osmnácti naléhavým případům – z toho 9 lidí utrpělo rozsáhlé chemické popáleniny (až na 75 % těla). Organizovali jsme převoz do nemocnice pro pacienta v mimořádně kritickém stavu – bez intenzivní odborné péče by nepřežil.”

Podle informací, které získali pracovníci Lékařů bez hranic, opustily libyjské břehy v sobotu 1. září v časných ranních hodinách dva gumové čluny. Na každém z nich bylo více než 160 lidí různých národností, například Súdánci, Malijci, Nigerijci, Kamerunci, Ghaňané, Libyjci, Alžířané a Egypťané.

Osobní svědectví člověka, který byl na potopeném člunu

„První člun zastavil, protože mu přestal fungovat motor, náš člun pokračoval v plavbě a kolem jedné hodiny se začal vyfukovat. Bylo nás na něm dohromady 165 dospělých a 20 dětí,” říká jeden z pasažérů lodi.  „V té době jsme podle satelitního telefonu nebyli daleko od maltského pobřeží. Volali jsme italskou pobřežní stráž, vyslali naše souřadnice a žádali o asistenci, protože lidé začali padat do vody. Řekli nám, že někoho pošlou. Ale člun se začal potápět. Neuměli jsme plavat a jen pár lidí mělo záchrannou vestu. Ti, kteří se mohli držet plovoucího zbytku člunu, přežili. [Evropští] záchranáři potom přiletěli a shodili záchranné čluny, v té době už byli všichni ve vodě. Náš člun už byl potopený. O několik hodin později přiletěli další záchranáři a shodili další čluny. Na našem člunu přežilo jen 55 lidí. Hodně lidí zemřelo včetně dětí. Kdyby pomoc přišla dříve, mohli žít. Zemřela i dvě sedmnáctiměsíční dvojčata společně se svou matkou a otcem. Přijela také libyjská pobřežní stráž, která zachránila první člun. Všechny nás přivezli sem.”

Oživit se podařilo jen dvě těla…

Zdravotnická pomoc v detenčních zařízeních

Po vylodění byli lidé přemístěni do detenčního zařízení spravovaného libyjskými úřady. Takový je běžný postup – lidé jsou z vratkých člunů posláni zpět do Libye, do škodlivého systému svévolného zadržování. Podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) navrátila libyjská pobřežní stráž podporovaná Evropskou unií v období mezi lednem a srpnem 2018 do Libye 13 185 uprchlíků a migrantů.

Naše týmy poskytovaly další lékařskou a následnou péči zachráněným i v detenčních centrech v Khomsu a jeho okolí. Mezi přeživšími jsou těhotné ženy i děti a lidé ve vážném zdravotním stavu. Dodatečně jsme organizovali také šest převozů do nemocnice.

Zranění a traumatizovaní lidé nemají jinou alternativu než svévolné zadržování

„Obáváme se o své pacienty. Jak se mohou zotavit, když jsou zamčeni v celách ve velmi špatných hygienických podmínkách a spí na dekách či matracích na zemi, což těm, kteří mají vážné popáleniny, působí obrovskou bolest? Někteří z nich nemohou ani sedět nebo chodit,” říká Defranciscis.

Sara Creta-MSF

Jeden ze zadržených s vážnými popáleninami. © Sara Creta / Lékaři bez hranic

„Zaznamenali jsme pacienty s vážnými hrudními infekcemi, jako je zápal plic, způsobenými dlouhou dobou strávenou ve vodě. Zotavení lidí pravděpodobně zkomplikuje také nedostatečný přístup k pitné vodě a jídlu, který jejich zdravotní stav to naopak může ještě zhoršit.”

„Mnozí z těch, co přežili, truchlí pro své ztracené příbuzné. Kromě nebezpečí, které je potkaly po cestě přes Libyi, zažili také velmi traumatickou situaci na moři. Místo podpory, kterou by jako lidské bytosti potřebovali, jsou uvězněni a zadrženi v žalostných podmínkách bez základní záruky bezpečnosti, právní ochrany nebo jiné možné alternativy.”