Co kdyby se to stalo vám? Péče o oběti sexuálního násilí v Hondurasu
Rosario* dorazila do zdravotního střediska v Nueva Capital, v blízkosti hlavního města Hondurasu, Tegucigalpa, kde hledala pomoc. Naši spolupracovníci jí poskytli potřebnou pomoc.
Čtyři dny předtím ji zavraždili manžela a ji samotnou znásilnili před jejími dětmi, kterým byl jeden rok a osm let. Rodina dříve žila na okraji Tegucigalpy, v malém městě v oblasti Francisco Morazan, ale kvůli nedostatku veřejných služeb a nebezpečí se přestěhovala do Nueva Capital.
Když Rosario dorazila do zdravotního střediska, nejvíc se bála toho, že je těhotná. Naše psycholožka jí vysvětlila, že kromě užívání léků na prevenci sexuálně přenosných infekcí, HIV a možného těhotenství by měla také absolvovat konzultaci v oblasti duševního zdraví. Rosario si byla vědoma toho, že traumatická událost, kterou si znovu a znovu přehrávala ve své mysli, hluboce zasáhla nejen ji, ale i její děti.
Oběti sexuálního násilí jako je Rosario, které se snaží vypořádat se svými zážitky, často procházejí nesmírně obtížným a bolestným procesem. Ze svědectví našich pacientů víme, že oběti sexuálního násilí čelí stigmatizaci a v případě, že nemají oficiální policejní zprávu, mohou jim odepřít lékařskou pomoc. Podle honduraského práva a mezinárodních protokolů je nahlášení sexuálního násilí právem, nikoli povinností. Přestože sexuální násilí vede k akutním zdravotním stavům, Honduras nemá komplexní zdravotní protokol, který by se zabýval oběťmi sexuálního násilí.
V roce 2017 jsme společně s dalšími mezinárodními a národními organizacemi věnujícími se sexuálním a reprodukčním právům, doručily honduraskému ministrovi návrh zdravotního protokolu pro oběti sexuálního násilí. Dosud jej však neuznali, protože nouzová antikoncepční pilulka (ECP), nezbytná pro tento protokol, je v zemi zakázaná.
Tato pilulka je nezbytná pro zamezení nežádoucím těhotenstvím. I když existují jiné metody, nejsou zdaleka tak efektivní. Bez prevence nechtěných těhotenství budou dívky a ženy i nadále přiváděny do jiného stavu proti své vůli. To zvyšuje riziko, že podstoupí nebezpečné potratové praktiky. Zákaz ECP v Hondurasu je naléhavě nutné zrušit, aby bylo možné uvést v platnost a do praxe komplexní zdravotní protokol pro oběti sexuálního násilí.
Zdravotní protokol musí také zajistit, aby oběti sexuálního násilí dostávaly komplexní péči do 72 hodin od útoku. Do té doby je totiž možné zabránit sexuálně přenosným infekcím, HIV a těhotenství. Zároveň je potřeba zajistit včasnou psychologickou podporu.
Vzhledem k absenci komplexního protokolu o péči o oběti sexuálního násilí jsme v roce 2011 ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem veřejné správy zahájili projekt zaměřený oběti násilí a sexuálního násilí, na čtyřech místech – fakultní nemocnice v Tegucigalpě, zdravotní středisko Alonso Suazo, policejní oddělení „Centro Integral Dolores“ a zdravotní středisko v Nueva Capital.
Pouze jedna třetina z našich pacientek dostala v roce 2018 včasnou péči (do 72 hodin). Dvě třetiny se tedy mohly nakazit pohlavně přenosnými infekcemi, nechtěně otěhotnět či čelit psychologickým důsledkům. Abychom takové situaci předcházeli a zmírnili její dopady, poskytujeme lidem informace o fyzických a psychických důsledcích sexuálního násilí. Věříme, že pokud si tato rizika uvědomí, sníží se pravděpodobnost, že nastanou.
„Lidé k nám často přicházejí hledat pomoc, ale zároveň mají takový strach, že sami sebe vystaví nebezpečí, že přestanou chodit na konzultace," říká Brenda Villacorta, psycholožka Lékařů bez hranic. „Nejprve informujeme o tom, jaké důsledky na jejich duševní a fyzické zdraví může mít zažité násilí.“
Mnoho obětí se bojí o své situaci mluvit, protože agresor žije s nimi nebo v jejich blízkosti. Podle údajů Lékařů bez hranic je v Tegucigalpě 50 % pachatelů členy rodiny nebo rodinní známí a 41 % obětí sexuálního násilí jsou děti do 18 let.
Poskytnout zdravotní péči obětem sexuálního násilí je bezpochyby jednou z našich priorit. Je však možné ji zajistit pouze pokud zdravotnická zařízení poskytnou komplexní služby, a to v přesvědčení, že každá lidská bytost si zaslouží důstojné, empatické a kvalitní zacházení.
* Vzhledem k ochraně pacientů jsme jméno změnili.