COVID-19 v Brazílii: Je mi líto, že jsem vám způsobil tolik problémů

Naše lékařka Raquel Simakawa pracuje v nouzové noclehárně pro lidi bez domova v  brazilském São Paulo. Ve svém článku se ptá, kdo jsou skuteční zlosynové v  boji proti novému koronaviru. 

„Je mi líto, že jsem vám způsobil tolik problémů.“  

Nakloním se přes stůl, abych si byla jistá tím, co jsem právě slyšela plachým hlasem přicházejícím zpoza roušky: „Je mi líto, že jsem vám způsobil tolik problémů.“

Prudce se nadechuji, když se dívám na muže starého něco přes 60 let, který sípá jako někdo, kdo má saturaci krve kyslíkem pod 90 %.  

Takhle mu je už tři dny, zatímco přichází a odchází z pohotovosti. Znovu a znovu ho léčili nedůstojně: propustili ho z nemocnice, když zjevně potřeboval ležet na lůžku nebo alespoň kyslík. 

Tento muž je jedním z více než 50 pacientů v jedné z nouzových nocleháren v São Paulo, kde pracuji jako lékařka pro Lékaře bez hranic. Jsou zařízené tak, aby se lidé s podezřením na COVID-19 mající mírné příznaky mohli izolovat od ostatních. 

Pacienti s mírnými příznaky mají zůstat doma a vyhledat lékařskou péči při jakýchkoliv známkách zhoršení, stejně jako se to stalo u mého pacienta. Tato doporučení se však těžko dodržují, když nemáte domov, spíte na ulici nebo v přijímacím středisku, což je případ více než 24 000 lidí v São Paulo.

Poslední sčítání lidu z roku 2019 ukazuje, že 85 % lidí bez domova ve městě tvoří muži. Více než 65 % jsou černoši a 46 % je ve věku mezi 31 a 49 lety. Na 386 lidí se identifikovalo jako trans. Závislost na návykových látkách a vysoká prevalence tuberkulózy představují jen dvě z mnoha obtíží, kterým tato skupina obyvatel čelí. 

Doporučení je těžké dodržovat z různých důvodů. Patří mezi ně i nemožnost izolace, když spíte na ulici, v noclehárně nebo v místnosti se čtyřmi, pěti nebo i vícero dalšími lidmi. Tato skupina lidí – neviditelná už před pandemií – musí často čelit krutému zanedbávání a předsudkům ze strany zdravotnictví. 

Všechno toto utrpení nezpůsobil jen sám virus. Není jediným nepřítelem, proti kterému je třeba bojovat v první linii, když použijeme ty pochybné analogie s válkou a superhrdiny.  

Muž, na kterého se dívám, je živým důkazem, že zde existují další zlosynové, včetně společenských a ekonomických nerovností. Jak je možné, že starší černoch, nemocný a bez domova, má pocit, že způsobuje „potíže“ zdravotníkům, kteří vykonávají pouze svou práci? 

Tato scéna mě nutí uvědomit si, že my, jako zdravotníci, bychom neměli být jediní v takzvané první linii. Skutečnou první linií by měla být celá globální komunita, která musí vytvořit spravedlivější a rovnější společnost pro všechny a nikoho nevylučovat. 

Znovu vydechnu a snažím se tomu muži vysvětlit, možná víc kvůli sobě než kvůli němu, že tato péče je jeho právem. 

Uprostřed šířící se nákazy COVID-19 v Brazílii podporujeme zranitelné lidi ve městě São Paulo, včetně lidí bez domova, starších lidí v pečovatelských domovech, obyvatel chudých čtvrtí, drogových uživatelů a náctiletých ve vězení. Zapojujeme se do osvětových aktivit, identifikace nakažených a převozu pacientů se závažnými příznaky do nemocnice