Čtyři otázky a odpovědi k záchranným operacím ve Středozemním moři v roce 2021
Migranti, žadatelé o azyl, uprchlíci. Ti všichni mají nárok na důstojné zacházení a zdravotní péči, stejně jako kdokoliv jiný. Proto od letošního května působíme na lodi Geo Barents, na které jsme od 10. do 12. června provedli sedm operací, při nichž jsme zachránili 410 lidí, včetně 99 dětí. Během pátku a soboty 18. až 19. června jsme je vylodili v Itálii, která nám nabídla bezpečný přístav.
Zachránění strávili na moři i několik dní. „Plavili jsme se na moři téměř tři dny bez jídla a pití. Ze Zuwary jsme vypluli večer. Děti na palubě hodně plakaly. Byli jsme na dolní palubě té dřevěné lodi a už jsme nemohli dýchat. Kanystry s palivem, které jsme měli, zrovna došly, když přijeli Lékaři bez hranic, aby nás zachránili,“ řekl nám muž z Pobřeží slonoviny.
Přeživší mluvili i tom, jak s nimi zacházela libyjská pobřežní stráž, která rutinně zastavuje plavidla snažící se dostat do Evropy a nuceně je vrací do Libye. „...Podobně jako dvakrát předtím, kdy jsem byl navrácen, nás pobřežní stráž bila a tloukla. Když jsme připluli do přístavu Khoms, pokusili jsme se s přáteli uprchnout. Policie na nás začala střílet a dva kamarádi zemřeli. Další tři byli zraněni. Byli to mí přátelé, ale musel jsem utéct, protože kdyby mě chytili, vím, že by mě také zabili,“ popsal mladík ze súdánského Dárfúru.
Testování zachráněných po jejich vylodění v Itálii.
Myslíme si, že to je potřeba, protože nelze nečinně přihlížet tomu, jak lidé na moři umírají. Jen od počátku letošního roku ve Středozemním moři utonulo minimálně 677 lidí (číslo představuje pouze potvrzená úmrtí).
Ne, dlouhodobé řešení není v naší moci, protože souvisí s politickou a ekonomickou nestabilitou v řadě regionů i nastavením migrační politiky. Oblastmi, které jako zdravotnická a humanitární organizace můžeme jen stěží ovlivnit.
Pomoc tonoucím je to jediné, co nyní můžeme z naší pozice dělat. Z minulosti víme, že se lidé na moře vydávají, i když v něm nepůsobí žádná záchranná plavidla a utonutí představuje velmi reálnou hrozbu. Chtějí zkrátka natolik utéct před hrůzami, které zažívají v Libyi, že jsou ochotni riskovat své životy. Samozřejmě pomáháme i přímo v zemích, odkud lidé prchají. Zoufalství, které ale lidé na těchto místech zažívají, zabránit nedokážeme.
Podle mezinárodního námořního práva je potřeba zachráněné vylodit na nejbližším bezpečném místě. V souladu se Ženevskými konvencemi je pak není možné navracet místa, kde jim hrozí mučení a porušování základních lidských práv. Naše operace se odehrávají v mezinárodních vodách mezi Libyí, Itálií a Maltou. Nejbližším bezpečným místem pro vylodění zachráněných je tedy Itálie nebo Malta.