Darujte pomoc
11.482 lidí zachráněných za 100 dní
Dvě lodi Lékařů bez hranic (Bourbon Argos a Dignity I) a loď provozovaná ve spolupráci s organizací MOAS (MY Phoenix), umožnily záchranu celkem 11.482 lidí během prvních 100 dní pátrací a záchranné operace ve Středozemním moři.
Operace začaly 2. května a Lékaři bez hranic od té doby narazili na mnoho lodí, které byly těsně před potopením. Život lidí na palubě se podařilo zachránit jen díky tomu, že záchranné lodi byly v pravou chvíli na pravém místě.
Pátrací a záchranné lodi řízené Lékaři bez hranic a organizací MOAS se zaměřují na proaktivní hlídkování v mezinárodních vodách severně od libyjského pobřeží. Mají jediný záměr: zachraňovat lidi z plavidel, která jsou v nouzi.
Záchranné kapacity nestačí
Záchranných operací se často účastní i další lodi, které ale mají jiné poslání. Nepohybují se v této oblasti stále, ale pouze pokud jsou povolány k pomoci Námořním záchranným koordinačním centrem (MRCC). V roce 2014 provedla komerční plavidla 40 % všech záchranných operací. Současné útoky na obchodní lodi u libyjského pobřeží ale nutí kapitány komerčních lodí se těmto místům z bezpečnostních důvodů vyhýbat.
„Čím dál častěji se stává, že jsme žádáni provádět více záchranných operací u více lodí v řádu hodin,“ říká Lindis Hurum, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic na lodi Bourbon Argos. „Naše týmy se také setkávají s plavidly, na jejichž palubě lidé zemřeli v průběhu cesty na následky dehydratace nebo udušení. Podle mě to signalizuje, že přestože reakce EU na dnešní situaci by měla být ‚větší a lepší‘ než loni, není k dispozici dostatek lodí. Dostupné lodě nejsou na správných místech a nedokáží adekvátně reagovat na potřeby lidí, kteří se pokoušejí dostat přes Středozemní moře.“
Většina lidí zachráněných Lékaři bez hranic pochází ze zemí jako Eritrea, Somálsko, Sýrie, Bangladéš, Súdán nebo Gambie. Prchají před válkami a represivními režimy nebo hledají snesitelnější život v Evropě. Zdravotníci z řad Lékařů bez hranic je ošetřují kvůli mnoha různým problémům: od těch méně závažných po popáleniny od motorového oleje a paliva, selhání orgánů či střelná zranění.
„Nebyla jiná možnost“
„Pátrací a záchranné operace sice zachraňují mnoho životů, ale pokus překročit Středozemní moře na přeplněné dřevěné rybářské lodi nebo na nafukovacím člunu nebude nikdy bezpečný, bez ohledu na počet záchranných lodí,“ dodává Lindis Hurum. „EU musí vytvořit bezpečné a legální cesty pro ty, kteří se snaží do Evropy dostat. Jen tak se dá předejít zbytečným úmrtím a lidé nebudou na takové lodi vůbec muset sedat.“
„Když se jich ptáme, proč takovou cestu riskovali, dostaneme vždy tu samou odpověď – nebyla jiná možnost,“ vzpomíná Will Turner. „Ti lidé znají rizika, a přesto se o cestu pokoušejí. Vyprávějí nám, že by se radši utopili při pokusu dostat se do bezpečí a za svobodou, než zůstat doma nebo v Libyi, kde jejich životy nestojí za to žít.“
„Pro mnoho lidí v Evropě je srpen časem dovolených, měsícem zaslouženého odpočinku,“ říká Paula Farais, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic na palubě Dignity I. „Pro mnoho lidí na světě je to jen další měsíc na útěku před válkou, nouzí, nebezpečím, hladem a útlakem. Nikdo neriskuje život ve Středozemním moři kvůli větší televizi.“
Lékaři bez hranic budou v následujících měsících pokračovat v pátracích a záchranných operacích ve Středozemním moři a budou se snažit pomoci těm, kteří se ocitli v nouzi.