5 důvodů, proč se malárii ještě nepodařilo úplně porazit

Ačkoli množství případů onemocnění a úmrtí v souvislosti s malárií během posledních 15 let stále klesá, vyžádá si tato nemoc pořád více než 400 000 úmrtí ročně. Většina obětí pochází z Afriky (90 % úmrtí) a často se jedná o děti (70 % úmrtí) [zdroj: WHO, World Malaria Report, 2015].

Chceme-li zlepšit prevenci, diagnózu a léčbu nemoci, omezit šíření parazita, který nemoc způsobuje, a překonat řadu překážek, které nemoc přináší, je třeba zohlednit několik různých faktorů.

1. Klimatická změna hraje velkou roli

V letech 2012, 2014 a 2015 zaregistrovaly týmy Lékařů bez hranic významné nárůsty v počtu onemocnění malárií v několika subsaharských afrických zemích, včetně Demokratické republiky Kongo, Středoafrické republiky, Ugandy a Mali. V táboře Yida v Jižním Súdánu se například počet onemocnění malárií mezi lety 2014 a 2015 ztrojnásobil. (ze 7 500 na přibližně 20 000).

Mezi důvody tohoto nárůstu patří řada různých faktorů, které jsou někdy velmi specifické. Přesto se zdá, že klimatický úkaz El Niño, který způsobuje nárůst teploty a srážek, v tomto případě hraje velkou roli. Tyto klimatické anomálie se podílely na nárůstu počtu případů malárie regionech, kterým se dříve nemoc vyhýbala.

2. Komáři jsou odolní vůči insekticidům

Snahy o omezení přenosu nemoci, které patří mezi klíčové strategie zvládání epidemií malárie, se zaměřují na snížení počtu případů, kdy může komár člověka poštípat. Patří mezi ně využití moskytiér napuštěných insekticidy, aplikace insekticidů v domovech a okolo nich a likvidace moskytích larev.

Podle Světové zdravotnické organizace měla v roce 2014 více než polovina obyvatel Afriky přístup k moskytiérám, zatímco v roce 2000 to byly jen dvě procenta. Bohužel však stoupá resistence moskytů vůči pyrethroidům. Tyto insekticidy jsou nejčastěji používané k ošetření sítí. Ačkoli tento vývoj nebyl ještě přesně zdokumentován, řada zemí, kde Lékaři bez hranic působili, evidovala sníženou účinnost insekticidů. I přes tento vývoj se v některých zemích, v nichž nemoc zuří, sítě ošetřené přípravkem s omezenou účinností nadále objednávají.

3. Prevence je dobrý nástroj, sama ale nestačí

V roce 2012 Lékaři bez hranic v Mali a Čadu poprvé realizovali sezónní chemoprevetivní kampaň proti malárii ve velkém měřítku. Od té doby byla tato strategie zapojena do postupů uplatňovaných ve 13 státech v Sahelu a v roce 2016 z ní bude profitovat 15 milionů dětí.

Tento typ kampaně spočívá v preventivní distribuci antimalarik v měsících s vyšším výskytem nemoci (sezónních vrcholů) a ukazuje se jako velmi účinná: byl zaznamenán 80% pokles počtu lehčích případů malárie a 70% pokles počtu vážných případů. Kromě toho propojení sezónní chemopreventivní kampaně s dalšími zdravotnickými aktivitami (vyšetření a léčba podvýživy, očkování) využívá setkání s velkým počtem dětí k boji s větším spektrem příčin dětské úmrtnosti.

Tato strategie by se ale neměla stát trvalým nástrojem pro boj s nemocí. Její výsledky jsou znatelné jen po omezenou dobu a efekt zmizí několik týdnů po konci kampaně.

4. Parazité jsou odolní proti antimalarikům

Od roku 2001 doporučuje Světová zdravotnická organizace léčbu malárie pomocí kombinované terapie založené na artemisininu (známé pod zkratkou ACT a využívající látky známé z tradiční čínské medicíny). ACT terapie nahradila dřívější léky jako chlorochin a sulfadoxin-pyrimethamin, které přestaly být účinné. Parazité z rodu plasmodium, kteří způsobují malárii, si na ně totiž vytvořili rezistenci.

Použití nové léčby v posledních 15 letech významnou měrou přispělo k poklesu počtu úmrtí způsobených onemocněním malárií. Od roku 2000 byl ale především v jihovýchodní Asii a Latinské Americe evidován nárůst rezistence parazitů vůči artemisininu. Použití terapie založené na užívání jednoho léku (samotného artemisininu bez zkombinování s dalšími léky), padělané a nekvalitní léky a přerušení léčby po odeznění symptomů jsou faktory, které tento nárůst rezistence urychlily. Protože po několik dalších let nebude k dispozici žádný lék, který by artemisinin nahradil, může být nárůst rezistence velkým ohrožením veřejného zdraví.

5. Stále se nepodařilo najít úspěšnou vakcínu

Po desetiletích neúspěšného výzkumu se RTS,S (Mosquirix©) stala první vakcínou, která úspěšně prošla klinickým vývojem. Její účinnost při nasazení proti vážným formám onemocnění je však omezená. Také její použití je komplikované a spočívá v užití čtyř dávek, přičemž mezi třetí a čtvrtou dávkou je třeba počkat osmnáct měsíců.

V říjnu 2015 doporučila Strategická poradní skupina expertů na imunizaci (SAGE) při Světové zdravotnické organizaci studovat podmínky použití této vakcíny v pilotních projektech malého rozsahu. Lékaři bez hranic se rozhodli nezúčastnit se tohoto výzkumu. Nasazení této vakcíny v chudých zemích se totiž zdálo příliš složité, především vzhledem k očekávané nízké úrovni ochrany a omezenému množství dostupných informací týkajících se bezpečnosti užívání vakcíny.

Lékaři bez hranic dále žádají, aby pokračoval výzkum, jehož cílem bude vyvinutí bezpečné, účinné a levné vakcíny, kterou bude možné použít v rozvojových zemích.

Lékaři bez hranic v roce 2015 po celém světě ošetřili přibližně 2 miliony případů malárie. Více než 750 000 dětí bylo ochráněno díky distribuci léčiv preventivního charakteru v Nigeru, Mali a Čadu.