BLOG: Předčasně narozená holčička bojuje o život

Dr. Franziska Noll pracuje je dobrovolnice z Německa. Ve městě Chóst na východě Afghánistánu pracovala jako pediatr v neonatologické jednotce místní porodnice Lékařů bez hranic.

Ráda bych vám představila Frištu. 

Je to malé spokojené miminko s buclatými tvářičkami, užívá si kojení, mazlení s maminkou a hodně spí. Je jí 74 dní. Její devětadvacetiletá matka je na své první dítě patřičně pyšná. Zní to jako začátek obyčejného příběhu malé holčičky, který by se mohl stát v mnoha různých zemích kdekoli na světě… Ale Frišta se narodila v Afgánistánu a začátek jejího života nebyl vůbec jednoduchý. 

Matka se pokoušela otěhotnět osm let. Měla dva spontánní potraty* a brala léky na podporu ovulace. Když se jí konečně podařilo otěhotnět, dozvěděla se, že čeká trojčata. Velmi předčasně, asi v polovině sedmého měsíce, jí praskla voda. Všimla si, že se jí najednou zmenšilo břicho, ale její rodině trvalo šest dní, než se rozhodla vyhledat pomoc. Po tříhodinové cestě konečně dorazila do porodnice Lékařů bez hranic ve městě Chóst. Po příjezdu zjistila, že jedno z trojčat – holčička – nepřežila, ale zbylé dvě děti jsou stále naživu. První se narodila Frišta, pak její bratr a nakonec jejich mrtvá sestřička. 

Frišta a její bratr už nedýchali pravidelně. Několik minut bylo nutné je resuscitovat pomocí ambuvaku, poté potřebovali kyslíkovou masku. Frišta byla z trojčat nejlehčí a nejmenší, vážila 710 gramů. 

Šance na přežití u předčasně narozených dětí s tak nízkou porodní váhou jsou téměř nulové, takže matka ani doktoři jí nedávali velkou naději. Matka hodně plakala, upadla do deprese a poté, co bratříček Frišty tři dny po narození zemřel, opustila nemocnici.

Frišta zůstala v péči své sedmdesátileté babičky, dámy se spletenými vlasy, obarvenými henou na červeno. Holčička potřebovala spoustu pozornosti a péče. Nejen, že byla závislá na kyslíku, ale kvůli nedovyvinutým plícím u ní nastal septický stav, který jsme léčili silnými antibiotiky. Dostala také žloutenku a trpěla vážnou anémií, kterou jsme v prvních týdnech jejího života museli řešit transfuzí. 

Už od začátku to byla velká bojovnice. Stejně tak bojoval i náš lékařský tým, aby ji s využitím všech našich dostupných zdrojů udržel při životě. Její babička, moji kolegové i já jsme využívali tzv. „klokaní metodu“ a nosili jsme křehkou holčičku přivinutou k hrudníku, abychom ji zahřáli a dodali jí pocit bezpečí. Kvůli svým nemocem ztratila na váze, v jednu chvíli vážila pouhých 560 gramů. Protože neměla mléko od matky, dávali jsme jí umělou výživu do krku malou hadičkou, neměla totiž ještě vyvinutý sací a polykací reflex. 

Pod pečlivým dohledem se Frištin stav začal nakonec zlepšovat. Díky striktnímu rozvrhu krmení po dvou hodinách, o jehož dodržování se starala její babička, začala pomalu, ale jistě přibírat na váze. Byla náš malý poklad a všichni z týmu ji doslova zbožňovali. Po dvou týdnech se matka vrátila do nemocnice a začala o ni pečovat. Matka je negramotná, nikdy nechodila do školy, ale rychle pochopila, co má dělat, aby zvýšila Frištiny šance na přežití. Hned od začátku jí velmi dobře šlo krmení odstříkaným mlékem a brzy začala i kojit. Sice krůček po krůčku, ale nakonec se nám podařilo odpojit Frištu od kyslíkového přístroje. 

Z neonatologické jednotky porodnice Lékařů bez hranic v Chóstu byla propuštěna 16. prosince 2015. Tou dobou měla 1,64 kg, více než dvojnásobek své porodní váhy. Její usmívající se maminka se zdála být při síle a ulevilo se jí, že konečně mohou jít domů. 

Po 74 dnech boje cítil celý neonatologický tým (sestřičky, porodní asistentky a lékaři) s Frištou velmi silné spojení. Jsme teď trochu smutní, že její postýlka je prázdná a že už ji nikdy neuvidíme, ale v první řadě jsme šťastní a pyšní na to, jak se vše v dobré obrátilo. 

Sbohem naše malá Frišto (v paštštině znamená její jméno anděl)!

* Jako potrat se označuje stav, kdy plod není schopen života, nebo pokud se narodí před 20. týdnem těhotenství. Samovolný potrat postihuje 15 až 20 % všech rozpoznaných těhotenství a ve většině případů proběhne před 13. týdnem těhotenství.