Dovolená na misi: logistik Peter Gaštan zasahuje v Nepálu

Logistik Peter Gaštan je součástí krizového týmu Lékařů bez hranic, který zasahuje v Nepálu po zemětřesení. Peter se na misi v Káthmándú ocitl trochu nečekaně. Svůj pohled na situaci a potřeby postižených obyvatel popisuje v krátkém rozhovoru.

Zažil jsi v Nepálu celé zemětřesení. Jak a kde jsi ho prožíval?

Do Nepálu jsem jel na dovolenou ze své mise s Lékaři bez hranic v Jižním Súdánu. Asi dvě hodiny po mém příjezdu se celá oblast začala otřásat. Stalo se to jen pár minut poté, co jsem si podal ruce s přáteli, kteří žijí v Káthmándú už několik let. Byli jsme v apartmánovém domě, naštěstí v přízemí. Se zemětřesením jsem neměl žádné výrazné zkušenosti, takže jsem ze začátku nevěděl, o co jde. Přátelé reagovali rychle a v podstatě mě „vykopli“ ven. První vlnu jsme přečkali mezi čtyřmi apartmánovými domy na malé otevřené ploše. Měli jsme štěstí, žádný z domů se nezhroutil. Později jsme se přesunuli na otevřené prostranství daleko ode všeho, co by mohlo spadnout. Tři noci jsme strávili venku v táboře s dalšími nepálskými rodinami. Začal jsem konečně dostávat zprávy od mé rodiny. Kontaktovali mě také Lékaři bez hranic, zda jsem v pořádku, a požádali mě, zda bych se nechtěl připojit ke krizovému týmu. Kvůli problémům s mobilní sítí a elektronikou jsem nemohl hned odpovědět, ale později jsem našel způsob, jak navázat kontakt, a přidal jsem se ke svým kolegům.

Kde přesně pracuješ a co dělá tvůj tým na místě?

Základnu jsme si vytvořili v jednom z nepoškozených hotelů v Káthmándú. Pokračujeme ve vyhodnocování situace, snažíme se navázat spolupráci a zajistit si smlouvy s majiteli vrtulníků, aut a s místními dodavateli. Také se snažíme koordinovat naši pomoc s ostatními organizacemi, abychom si rozdělili kompetence. V provozu už jsou naše mobilní kliniky a také organizujeme první zásoby, které dorazily do Káthmándú.

Jaká je situace v místě, kde pracuješ?

Káthmándú je poměrně málo poškozené. Lidé přesto spí venku, protože se bojí následných otřesů. Problémy působí proměnlivé počasí. V nemocnicích pominul první nápor vážně raněných pacientů, zdravotníci se mohli začít věnovat i lidem s lehčími zraněními a chronicky nemocným.

• Sledujte informace o zásahu Lékařů bez hranic v Nepálu

Co lidé nejvíce potřebují?

Situaci neustále průběžně analyzujeme, protože nejhůře postižené oblasti leží v místech, ke kterým není přístup anebo je obtížné se tam dostat. Spousta vesnic je zničena kompletně, další částečně. Lidé proto potřebují nejzákladnější věci jako materiál na zbudování přístřešků, potřeby na vaření, potřeby pro osobní hygienu. Zásadní problém představuje zásobování pitnou vodou a sanitace.  

S jakými překážkami se potýkáte a jak se vám daří je překonávat?

Jednou z největších překážek je přístup k postiženým lidem – to znamená dostupnost dopravních prostředků, v tomto případě vrtulníků. Povedlo se nám úspěšně zorganizovat mobilní kliniky, které navštívily mnoho míst. Další překážku představuje doručování materiálu, který se k nám kvůli přetíženosti letiště v Káthmándú dostává relativně pomalu, a také jeho uskladnění. Je obtížné najít dost velkou nepoškozenou budovu, kam bychom mohli uložit tuny humanitárního a zdravotnického materiálu. Ale našli jsme jednu školu, která byla velice vstřícná a umožnila nám uskladnit zásoby v tělocvičně.