Dva roky krize v severovýchodní Nigérii – Co čeká vysídlené obyvatele ve státě Borno?

Isabella Mouniaman-Nara, programová koordinátorka Lékařů bez hranic v Nigérii, se vrátila z návštěvy Borna. Popisuje aktuální situaci a vysvětluje, co čeká lidi, kteří byli po mnoho let vysídlení kvůli nebezpečné situaci v zemi, bojům a útokům na města i vesnice, a jak se Lékaři bez hranic snaží krizi zvládnout.

Krize už trvá téměř dva roky. Co čeká vysídlené obyvatele ve státě Borno?

Situace se zatím příliš nezměnila. V severovýchodní Nigérii je pořád 1,6 milionu vysídlených lidí, přičemž převážná většina žije v Maiduguri, hlavním městě státu Borno. Devadesát procent jich žije v komunitě, sto tisíc lidí přebývá v některém z přibližně deseti táborů ve městě.

Mluvilo se o přemístění těchto lidí zpět do jejich domovů, ale vzhledem k přetrvávajícímu nebezpečí v těchto oblastech to vypadá, že to již není v plánu. Správa státu Borno chce uzavřít některé tábory v Maiduguri a shromáždit všechny vysídlené lidi jen v šesti lokalitách v hlavním městě. Nejspíše chtějí znovu zprovoznit školy a univerzity, kde byli dosud ubytovaní vysídlení lidé. Tato změna by také měla přispět ke zvýšení bezpečnosti a lepší distribuci pomoci v táborech.

Co dělají Lékaři bez hranic?

Provádíme zdravotnický a epidemiologický monitoring ve všech táborech pro vysídlené lidi v Maiduguri. V sedmi z nich sledujeme také hygienické a sanitární podmínky a ve dvou i přímo lékařskou péči.

Naše týmy pracují také v hostitelské komunitě v Maimusari, bývalé baště Boko Haram. Jedná se o slum na okraji města Maiduguri. Jeho obyvatelé, ať už domácí nebo vysídlení, jsou mimořádně zranitelní a většinou nejsou zajištěny ani jejich nejzákladnější potřeby. Otevřeli jsme kliniku, kde zajištujeme ambulantní vyšetření, péči o matky a výživu. Kromě toho Lékaři bez hranic provozují zdravotní středisko v okrese Bolori II (další bývalé centrum Boko Haram), kde také poskytujeme ambulantní konzultace, péči o matky a výživu.

Pomáháme v Nemocnici pro infekční nemoci v Maiduguri (výživové centrum, pohotovost a pediatrie) a na pohotovosti v nemocnici Umaru Shehu. Plánujeme zřídit zvláštní ordinaci pro vysídlené lidi. Ve spolupráci s týmy v nemocnici budeme zajišťovat chirurgické výkony – od ošetření jednoduchých poranění až po péči o oběti útoků, které k nám přeloží například Mezinárodní výbor Červeného kříže, který také v objektu Ministerstva zdravotnictví provozuje chirurgii. Zvažujeme, že budeme ošetřovat i popáleniny. V průběhu "zimního" období je utrpí mnoho lidí při nehodách v domácnosti, jejichž příčinou obvykle bývají nebezpečná provizorní topidla. Často jsou to děti, které žijí v nezdravých podmínkách.

Jaké jsou plány na další měsíce?

Až celkový počet táborů klesne na šest, budeme dál zajišťovat komplexní sledování zdravotní úrovně, stejně jako lékařských, hygienických a sanitárních podmínek, ale pouze na dvou místech. Naše přítomnost v táborech je v každém případě nezbytná, protože jen tak můžeme sledovat podmínky, v jakých vysídlení lidé žijí.

Budeme pokračovat v naší práci v Maimusari a Bolori II i v nemocni Umaru Shehu. Jakmile bude úplně dokončena rekonstrukce zdravotního střediska v Maimusari, přesuneme do něj naše aktivity z Nemocnice pro infekční nemoci.

Lékaři bez hranic budou dohlížet na zajištění hygienických a sanitárních podmínek v místech, kde poskytují své služby, ale rádi bychom tuto odpovědnost alespoň částečně předali dalším organizacím.

Naše pomoc se doposud zaměřovala výhradně na město Maiduguri. Naposledy jsme se naši působnost pokoušeli rozšířit v únoru 2015, kdy jsme zvažovali otevření nemocnice ve městě Monguno. Hned další den však vojáci, tehdy bojující za Boko Haram, napadli město Baga. Všichni obyvatelé uprchli do Maiduguri. Monguno potkal podobný osud a také zůstalo prázdné.

Úřady usilují o to, aby se lidé žijící na venkově přestěhovali do měst, jako je Bama, Baga, a Monguno. Přitom chtějí, aby obyvatelé tato města neopouštěli, zatímco bude nigerijská armáda podnikat útoky v jejich okolí. Ti, kteří se včas nedostanou do města, budou automaticky považováni za sympatizanty nebo rovnou členy Boko Haram. Zdá se také, že města se nijak nepřipravují na příliv těchto lidí. Trápí nás to především v souvislosti se zajištěním zdravotní péče, jídla, přístřeší a dalších potřeb. Situaci je potřeba pečlivě sledovat. Severovýchod Nigérie je přitom stále velmi nebezpečný, proto je naší prioritou zajistit, aby se naše týmy mohly bezpečně dostat do oblasti a dělat svou práci.