Darujte pomoc
Ebola: Za hranice možností
Lékaři bez hranic vydávají kritickou analýzu mezinárodní reakce na nejsmrtelnější epidemii eboly v historii
Brusel/Praha, 23. března 2015 – Mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic dnes vydává kritickou analýzu epidemie eboly v západní Africe, která shrnuje nedostatky mezinárodní reakce na krizi a varuje, že epidemie přes celkový pokles případů ještě není zcela zvládnutá.
„Dnes sdílíme naše prvotní dilemata a snažíme se kriticky zhodnotit reakci na nejsmrtelnější epidemii eboly, a to jak ze strany Lékařů bez hranic, tak celého mezinárodního společenství,“ říká Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic. „Epidemie eboly se ukázala být výjimečnou událostí, která odhalila, jak neefektivně a pomalu reagují systémy pomoci na mimořádné situace.“
Zpráva podrobně popisuje dopady několikaměsíční „globální koalice nečinnosti“, během níž se virus rozšířil. Pod tlakem situace Lékaři bez hranic vyzvali na půdě OSN k mobilizaci mezinárodních civilních a vojenských zdravotnických prostředků, které mají kapacitu vyrovnat se s biologickými hrozbami. Koncem srpna bylo léčebné centrum Lékařů bez hranic ELWA 3 v Monrovii přeplněno pacienty. Personál byl nucen odmítat zjevně nemocné pacienty hned u hlavního vstupu s vědomím, že se pravděpodobně vrátí do svých komunit a nakazí ostatní.
„O epidemii eboly se často mluví jako o naprosté bouři, která překročila hranice a zasáhla země se slabými zdravotnickými systémy, které se s touto nemocí nikdy předtím nesetkaly,“ dodává Christoper Stokes, generální ředitel Lékařů bez hranic. „Je to ale příliš pohodlné vysvětlení. Aby se epidemie eboly vymkla kontrole tímto způsobem, muselo selhat mnoho institucí. A to se přesně stalo. Selhání bohužel mělo tragické následky, kterým bylo možné se vyhnout.“
Interaktivní časová osa: rok epidemie eboly a zásah Lékařů bez hranic
Časová osa v plném rozlišení pod tímto odkazem
Zpráva rovněž pojednává o výzvách, se kterými se Lékaři bez hranic v průběhu minulého roku museli vyrovnávat, a o obtížných rozhodnutích učiněných v důsledku nedostupných léků a dostatečných prostředků. Ačkoli mezi Lékaři bez hranic má zkušenost s ebolou jen relativně malá skupina odborníků, měli jsme mnohem dříve mobilizovat svoje lidské zdroje. Vzhledem k mimořádně agresivní povaze této epidemie a slabé mezinárodní reakci se týmy Lékařů bez hranic zaměřily na omezování škod. Nedostatek času a kapacit přinutil organizaci ke kompromisům mezi prioritami, které představovaly péče o pacienty, bezpečné pohřby, vyhledávání nových případů nákazy, informační aktivity a mnoho dalších.
„V nejhorší fázi epidemie nebyly týmy Lékařů bez hranic schopné přijmout více pacientů nebo poskytnout nejlepší možnou péči,“ říka Dr. Liu. „To bylo pro organizaci dobrovolných zdravotníků velmi bolestivé a vedlo to ke zvýšenému napětí a sporům uvnitř Lékařů bez hranic.“
Úvahy Lékařů bez hranic o zásahu v zemích zasažených ebolou jsou v plném proudu. Jejich závěry by měly pomoci v budoucnu, při dalších epidemiích. Dokumentace a analýza dat pacientů pak zkoumá různé faktory, které mohou ovlivnit úmrtnost na ebolu. Za klíčové považujeme vyvinutí globální strategie k udržení výzkumu a vývoje vakcín a léků proti ebole a diagnostických nástrojů.
Velká výzva však zůstává stále před námi. Chceme-li vyhlásit konec epidemie, musí být identifikován každý člověk, který přišel do kontaktu s někým nakaženým. Na lhostejnost a chyby zde není prostor; počet nových případů, které se objeví každý týden, je stále vyšší než v jakékoliv jiné předchozí epidemii a celkový počet nakažených od konce ledna nijak výrazně nepoklesl.
V Guineji počet pacientů opět stoupá. V Sieře Leone se objevuje spoustu lidí s ebolou, kteří dosud nebyli na seznamu lidí, kteří se dostali do kontaktu s nakaženými. V Libérii se 20. března objevil pozitivní případ eboly, po 2 týdnech od posledního propuštěného pacienta. „Kvůli traumatu způsobenému ebolou lidé přestali věřit zdravotnickým zařízením, zdravotničtí pracovníci jsou demoralizování a bojí se obnovujících služeb, komunity truchlí, žijí v chudobě a jsou podezřívavé,“ uvádí se ve zprávě.
Ve třech nejvíce zasažených zemích zemřelo za poslední rok téměř 500 zdravotnických pracovníků, což pro systém potýkající se s nedostatkem zdravotnického personálu už před epidemií představuje skutečnou katastrofu. Prvním krokem k vybudování funkčních zdravotnických systémů v oblasti musí být obnovení přístupu ke zdravotnickým službám.
„Globální selhání v této epidemii sehrálo velkou roli a tisíce lidí za něj zaplatily svými životy. Poučení z této epidemie, od vědomí slabosti zdravotnických systémů v rozvojových zemích po nečinnost a pomalost mezinárodní pomoci, může být přínosné pro všechny,“ uzavírá zpráva.