Irák: Lékařská péče na frontové linii

„Když nemáme žádné volné místo, nějaké si prostě uděláme,“ říká Paula, psychiatrička Lékařů bez hranic. Tým duševního zdraví se skládá z psychiatričky Paoly, psychologa Khawly a překladatele Adnana. Mobilní kliniku navštěvuje jednou za 15 dní.

Jeden ze spolupracovníků Lékařů bez hranic vysvětluje svému pacientovi jeho zdravotní stav. Doktor Anmar pochází z Mosulu, jeho rodiče byli také lékaři. Když Islámský stát ovládl jejich rodné město, uprchli spolu se svou ženou a matkou do Arbílu v iráckém Kurdistánu.

Doktor Ali musel své tříleté pacientce Zině provést minioperaci. Trpěla hydrocefalem, epilepsií a slepotou – to vše v důsledku vrozené vady.

V táboře pro vnitřně vysídlené obyvatele Debaga je po ránu prašno. Žijí zde vysídlení Iráčané a venkovní teplota tu často dosahuje 50 stupňů Celsia. Tábor v iráckém Kurdistánu se nachází poblíž oblasti Makhmur, která leží na frontové linii s Islámským státem. Ten drží pozice v sousedním guvernorátu Ninive.

Obyvatelé jednoho z největších táborů pro vnitřně vysídlené obyvatele Debaga čekají na distribuci chladících bloků, které jim pomáhají ochránit vodu a jídlo před horkem.

Lidé v táborech mají jen velmi omezené možnosti. Skupina chlapců si proto krátí čekání na prohlídku v mobilní klinice Lékařů bez hranic hrou s míčem.

Farmaceut Lékařů bez hranic Omran vydává léky, které této rodině v táboře Debaga předepsal k léčbě chronických nemocí jeho spolupracovník. Lékaři bez hranic provádějí konzultace pro pacienty s chronickými nemocemi ve středisku primární péče v táboře dvakrát týdně – vždy ve středu a ve čtvrtek.