Jeden rok od uzavření dohody mezi EU a Tureckem: migranti a žadatelé o azyl za ni platí svým zdravím
Jeden rok poté, co byla uzavřena dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem, vydává mezinárodní humanitární a zdravotní organizace Lékaři bez hranic zprávu poukazující na humanitární dopady neúspěchů evropské politiky v Řecku a na Balkáně.
Lékaři bez hranic vyzývají Evropskou unii a čelní představitele jejích členských států k radikální změně jejich přístupu k migraci a k zajištění okamžitého ukončení zbytečného utrpení tisíců lidí, kteří se ocitli v pasti v důsledku dohody mezi Evropskou unií a Tureckem.
Evropská rada uvedla, že dohoda, která odměňuje Turecko za „zastavení přílivu“ migrantů a uprchlíků a přijetí těch, kteří byli násilně vráceni zpět z břehů Řecka, nabídne „migrantům alternativu k riskování životů“. Jeden rok poté se muži, ženy a děti nacházejí v pasti, v nebezpečných zónách mimo Evropu, odkud nemají žádnou legální možnost úniku. Jsou nuceni využívat ještě nebezpečnější pašerácké trasy do Evropy nebo jsou zadržování v přeplněných „hotspotech“ na řeckých ostrovech.
„Dohoda má přímý dopad na zdraví našich pacientů a mnozí se stávají ještě zranitelnější“, říká Jayne Grimes, psycholožka Lékařů bez hranic působící na ostrově Samos. „Tito lidé uprchli před extrémním násilím, mučením a válkou a přežili velice nebezpečnou a strastiplnou cestu. A nyní jsou jejich strach, úzkost a deprese ještě prohlubovány nedostatkem informací o jejich právním postavení a také jejich špatnými životními podmínkami. Ztrácejí jakoukoliv naději, že je čeká lepší a bezpečnější budoucnost než ta, před kterou utekli. Dost často se setkávám s lidmi, kteří přemýšlí o sebevraždě nebo sebepoškozování.“
Jak uvádí zpráva „Jeden rok od uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem: Alternativní fakta Evropské unie“, psychologové Lékařů bez hranic na ostrově Lesbos zaznamenali 2,5násobné zvýšení podílu pacientů trpících úzkostmi a depresemi a trojnásobný nárůst podílu pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou. Rovněž došlo k nárůstu případů psychóz. To vše souvisí s tím, že naše týmy se častěji setkávají s pacienty se závažnými traumaty, případy sebepoškozování a pokusů o sebevraždu. Během téměř 300 konzultací týkajících se psychického zdraví, které naše týmy provedly v posledních měsících na ostrově Samos, jsme byli svědky obdobného zhoršení a eskalace v sebepoškozování a sebevražedných pokusech.
Na balkánské cestě v Srbsku a Maďarsku zaznamenaly týmy Lékařů bez hranic nárůst počtu pacientů s traumatem spojeným s násilím, které zažili po uzavření balkánské cesty a několik dní před uzavřením dohody mezi Evropskou unií a Tureckem.
„Evropští lídři i nadále věří tomu, že budování plotů a trestání těch, kteří se stále pokoušejí o jejich překonání, odradí ostatní od útěku pro záchranu svých životů”, říká Aurelie Ponthieu, humanitární poradkyně pro vysídlení pracující pro Lékaře bez hranic. „Každý den hojíme rány, jak fyzické, tak psychické, způsobené touto zastrašující politikou. Ukázalo se, že taková opatření jsou nejenom nehumánní a nepřijatelná, ale rovněž zcela neúčinná”, dodává Ponthieu.
Lékaři bez hranic, kteří se rozhodli nepřijímat příspěvky od Evropské unie a jejích členských států jako výraz protestu proti dohodě mezi Evropskou unií a Tureckem, opětovně zdůrazňují, že plné respektování práva na hledání azylu, otevření bezpečných a legálních možností pohybu osob jako jsou přesídlení, přesun, humanitární víza a spojování rodin, stejně jako pracovní a studijní víza, jsou jediným humánním řešením, které může zastavit umírání a utrpení na evropských hranicích, a to jak na pevnině, tak na moři.
Lékaři bez hranic v Řecku a Srbsku