Darujte pomoc
Jižní Súdán: Jeden den v Agoku
Den v areálu Lékařů bez hranic v Agoku začíná ještě před východem slunce. V mém tukulu (hliněná kuželovitá chatka) s doškovou střechou, pod baldachýnem z moskytiéry, mi v sedm hodin zapípá budík na hodinkách.
Tady v Agoku je ale ve skutečnosti spousta „přirozených“ budíků – kovové bouchání dveří od latrín, mečení koz a kokrhání kohoutů, smích a tlumený šepot stráží – to všechno mě pobízí k tomu vylézt z postele.
Než se vydáme na snídani do tukulu sloužícího jako jídelna, vyměníme si s kolegy u společného umyvadla při čištění zubů několik ospalých pozdravů.
Snídaně bývají různé a pravidelně je obměňujeme. Já mám nejradši kávu s velmi tenkou palačinkou, kterou doporučuju namazat nutellou.
Cestou na porodní oddělení si zkontroluju, jestli je moje lahev s vodou plná, zatímco další už se chladí ve společné lednici. Horko je tu suché a nepolevující. Je snadné zapomenout na pitný režim, než si uvědomíte, že jste nebyli celý den na záchodě.
Cesta do práce je ta nejlepší, jakou jsem kdy poznala. Prostě projdu nejbližšími dveřmi do nemocnice, kde probíhají ranní vizity po noční směně.
Porodnice a neonatologická jednotka sídlí v jedné budově. Je to jedna z mála v celé nemocnici, kde je tekoucí voda a elektřina. Pacienti z ostatních oddělení jsou hospitalizováni na jednotkách tvořených stany s podsadou. Není tu klimatizace, ale máme několik pomalu se otáčejících stropních větráků. Slouží ale spíš jako placebo než skutečné chlazení.
Protože na oddělení nemáme lednici, léky vyžadující skladování v chladu uchováváme v boxech s ledem a chladicí sáčky vyměňujeme dvakrát denně. Při střídání směn v porodnici se celý tým shlukne kolem postelí pacientek a kontroluje jejich stav. Předávku pacientů završí ranní porada, které obvykle končí potřesením rukou.
V průběhu rána vyšetří porodní asistentka postupně každou z pacientek. Čas od času přeruší vyšetření příjezd rodičky. Každá žena se vyrovnává s porodem svým vlastním způsobem, stejně jako u nás doma.
Mnohé jsou úplně klidné a tiše leží na posteli, dokud se porod nerozběhne. Pak projdou chodbou do porodního sálu a vylezou na stůl, aby porodily. Jiné chodí a chodí, aby urychlily kontrakce. Další se projevují nahlas. Zpívají porodní píseň, která je tak často slyšet ve všech porodnicích po celém světě.
Nejsou tu žádné přístroje ani počítače, které by monitorovaly, nahrávaly a vydávaly pravidelné pípání v souladu s rytmem srdce dítěte. Průběh porodu kontrolujeme vždy po několika hodinách. Srdeční ozvy dítěte posloucháme pomocí příručního ultrazvuku a plechového kužele, který zesiluje tiché „buch, buch, buch“ srdíčka uvnitř dělohy.
Urychlování porodu medikamenty, například oxytocinem, je tu velmi vzácné. Časem se většina miminek dostane na svět svými vlastními silami. Nemocnice v Agoku má to štěstí, že je tu jeden všeobecný chirurg, který v případě potřeby zvládne císařský řez.
Ženy v průběhu těhotenství obvykle absolvují čtyři kontroly. Ultrazvuk tu není běžně dostupný a datum porodu lze na základě poslední menstruace určit jen přibližně. Děti se rodí malé, okolo 1,8 až 2,3 kilo. Průměrná hmotnost amerického novorozence je 3,4 kila. Když se tu narodí takové dítě, zdá se obří.
Někdy je obtížné určit gestační věk a předčasné narození dítěte lze těžko předpovědět, dokud prostě nepřijde porod. Někdy je překvapením i počet dětí. Například když se z očekávaných dvojčat vyklubou trojčata.
Malá nebo velká, všechna tahle miminka jsou okouzlující. Co se dětské roztomilosti týče, snažím se zůstat objektivní. Ale v poslední době jsem si nesmírně oblíbila novorozenou holčičku poté, co se mi její matka svěřila, že jí vybrala jméno Mara-Achai.
Oběd si dáváme, když je na porodním oddělení na chvíli klid. V horkém odpoledni se obvykle konají schůzky. Mezi běžná témata patří návrhy jak vylepšit hygienu v nemocnici, nebezpečí uštknutí hadem nebo nejlepší strategie screeningu a léčby malárie. Přednášku obvykle vede některý z expatů, jindy jsou to experti z našeho operačního centra v Ženevě, kteří vyjeli do terénu, aby nám poskytli vhled a podporu.
Schůzky mi většinou přijdou zajímavé a je užitečné dozvědět se, jak ostatní oddělení čelí takovým výzvám, jako je morálka v týmu nebo nedostatek přikrývek, a seznámit se s kreativními způsoby, jak zlepšit péči o pacienty. Mezi ty patří například nejnovější plakáty zaměřené na hygienickou osvětu, které nabádají zaměstnance, pacienty a návštěvníky, aby neplivali na podlahu.
Přednášky zaměřené na hadí uštknutí plné obrázků hadů se zlýma očima, mechanismů působení jejich smrtelného jedu a obrázků s jejich oběťmi se nezařadily zrovna mezi mé oblíbené lekce. Neměla jsem tušení, že existuje had, který může plivnout jed člověku do očí.
Krátce po téhle přednášce se jeden hadí návštěvník vplížil k nám do porodnice. Dozvěděla jsem se, že tady v Jižním Súdánu hadi rádi sledují těhotné ženy, zejména ty, které čekají dvojčata.
Okolostojící ho zaházeli kameny. Později se sešla skupinka expertů včetně doktora Aliho, sestry Johanny a nejstatečnější porodní asistentky v Agoku Zahary, aby určili druh mrtvého hada na základě fotografií z předchozí přednášky. Myslíme si, že to mohla být černá mamba, ačkoli násilná strategie s kameny byla tak efektivní, že se dalo jen těžko říct, jestli byla hlava hada černá.
Nejteplejší částí dne je časné odpoledne, kdy slunce pálí do rovné suché země a odráží se od plechových střech v prašném oparu.
Matky s dětmi si dopřávají odpolední spánek nebo si povídají se svými sousedkami. Cítím, jak moje tělo zpomaluje. To, co bylo ráno svižnou chůzí, se teď spíš podobá pomalému šourání. I můj mozek cítí efekt téhle sauny. Říkám si, že v téhle fázi, kdy se vám rozpouští mozek, nejprve přijdete o schopnost počítat zpaměti a správné držení těla.
Pracovní doba končí v šest večer, střídá se denní a noční směna. Diskutuje se o jednotlivých pacientech a služba se předává svěžímu týmu, který přebírá péči na noc. Často mám v noci u sebe vysílačku, pro případ, že by porodní asistentky potřebovaly podporu nebo konzultaci.
Návrat do areálu je pro všechny zklidněním do dlouhém dni. Studená sprcha smyje prach před společnou večeří s kolegy a probíráním uplynulého dne.
Někdy před spaním společně promítáme film z vypůjčeného projektoru. Jindy se karetní hry protáhnou dlouho do noci. Pod moskytiérou šumí a praská moje vysílačka a představy zmijí se mi vkrádají do snů, než zase vyjde slunce nad Agokem.