Jsou příběhy, na které nejde zapomenout

Na pátrací a záchranné lodi Lékařů bez hranic se v mnoha případech setkávám se ženami, které mi v rámci konzultace vyprávějí traumatizující zážitky a životní příběhy, kterým se až nechce věřit. Jedním z takových je i osud mladé ženy (31 let) z Kamerunu, která byla před cestou přes Středozemní moře násilím odtržena od své dcery. Takto mi jej vyprávěla:

Jako mladá dívka jsem byla proti své vůli donucena provdat se za staršího muže, který mě po celou dobu manželství urážel, napadal a citově vydíral. Strach mě donutil jednat. Vzala jsem manželovi peníze, dceru a utekla. Rok jsem žila a pracovala v Alžírsku. Když jsem našetřila dost peněz, rozhodla jsem se s dcerou odjet do Libye, kde jsem měla blízkou přítelkyni. Žila sama v rozestavěném domě v Tripolisu, a tak jsem se k ní i s dcerou nastěhovala. Po několika dnech jsem však byla nemile překvapená. Moje známá měla mnoho problémů se skupinou místních rebelů. Dům byl pod jejich kontrolou a my jsme se jim musely ve všem podřídit. Neměly jsme dost jídla ani vody a pravidelně nás bili. Znásilnili mě. V té době jsem byla v domě se svou čtrnáctiletou dcerou. Celou dobu jsem se ji snažila chránit. Nechtěla jsem, aby jí provedli to samé, co provedli mě.

Noc před plánovanou plavbou přes Středozemní moře mě i s dcerou naložili se zavázanýma očima do auta a odvezli na pláž v Sabrátě. Na pláži bylo kolem dvou tisíc lidí. Křičeli jeden přes druhého, všude byl zmatek a chaos. Ten večer se mi dcera ztratila. Křičela jsem a zoufale prosila pašeráky, abych mohla cestovat s dcerou. Nikdo mě však neposlouchal. Odmítla jsem bez ní nastoupit do člunu. Muži však byli ozbrojení a já neměla na výběr. Násilím mě odtáhli do člunu. Nemám tušení, kde je moje dcera právě teď. Nevím ani, jestli je naživu. Zůstala v Libyi anebo ji zachránila jiná loď? Mám hrozný strach, že se jí stalo něco špatného.

Sedící žena na fotografii stále doufá v setkání se svou dcerou.