Když jsme mu nabídli pomoc, rozplakal se

Krizová koordinátorka Lékařů bez hranic se po třech týdnech vrátila z Taízu (Jemen), města na frontové linii sedm měsíců trvající války. Své zkušenosti popsala 23. října v následujícím svědectví.

„Do Taízu jsem jela na konci září. Dostat se do Jemenu je těžké – nelétají tam skoro žádná letadla, takže Lékaři bez hranic teď mají vlastní letadlo v Džibutsku. Abyste mohli letět do hlavního města Sana’a, musíte mít povolení od obou stran – jedna válčící strana ovládá letiště, druhá střeží vzdušný prostor. A vy se nechcete dostat pod palbu ještě dřív, než vůbec přistanete.

Ze Sana’a jsme jeli do Taízu. Museli jsme se dostat přes nespočet kontrolních stanovišť, projeli jsme kolem mnoha a mnoha polí s katou. Některé mosty byly rozbombardované, takže jsme často jezdili přímo přes vyschlá říční koryta.

Situace ve městě Taíz je otřesná. Je to velké město se 600 000 obyvateli, jehož středem prochází frontová linie. Probíhají tam boje a každý den také nálety. Strach je hodně cítit. Lidé se bojí, že jejich děti budou zraněny nebo zabity. A mají opravdu dobrý důvod se bát.

Před pár týdny hrál nějaký otec fotbal se svými třemi dětmi, když spadla bomba. Nevezli je do nemocnice, nebyl důvod, protože všichni zemřeli během několika vteřin.

Hodně náletů probíhá v noci. Ležíte v posteli a slyšíte, jak letadla krouží nad městem, pak slyšíte hvizd padající bomby a připravujete se v duchu na to, co se stane. Doufáte, že to nebude váš dům, kam bomba spadne. A když bomba dopadne někam jinam, ne na váš dům, cítíte zároveň strach i úlevu.

Zvuk náletů je tak silný a intenzivní, že ho můžete doslova cítit v kostech. Tímhle prochází lidé každou noc už několik měsíců.

Ceny jídla a paliva raketově vzrostly

Lidé v Taízu se snaží pohybovat venku co možná nejméně, kvůli kontrolním stanovištím, ale také aby se vyhnuli riziku, že uvíznou uprostřed bojů nebo je zasáhne bombardování. Různá místa se ale od sebe hodně liší. Můžete projíždět úplně prázdnou ulicí s barikádami pro úkryt bojovníků, ale pak zahnete za roh a objevíte se na rušné ulici, plné lidí, kteří jdou na nákup ke stánkům, a hrajících si dětí.  Všechno je však poznamenané válkou:  Děti hrají hru „raz, dva, tři nálet!“, při které sebou všechny mrsknou na zem.

Ceny jídla a pohonných hmot jsou v celém Jemenu velmi vysoké kvůli embargu na zbraně, prosazovanému OSN a Saudskoarabskou koalicí, jejíž součástí jsou USA, Francie a Velká Británie. Embargo brání všem zásobovacím lodím připlouvat do země. Jemen z 90 % závisí na dovozu jídla a pohonných hmot, takže ceny raketově vzrostly. Přístup k čisté vodě je problém, protože je nutno ji pumpovat z hlubokých zvodní pomocí čerpadel, kterým teď chybí palivo. Výrazně narůstá počet případů podvýživy. Lidé vynechávají jídla, nejedí dosyta, žijí ze svých tělesných zásob. Jejich schopnost zvládat situaci se pomalu snižuje.

Situace je ještě horší v jedné čtvrti v Taízu, v níž žije asi 50 000 lidí a která je už od července v podstatě pod palbou. Přestože obyvatelé můžou procházet přes kontrolní stanoviště, často nesmí pronášet žádné jídlo, pitnou vodu ani pohonné hmoty. Naše nákladní vozy s dodávkami zdravotnického materiálu do dvou nemocnic uvnitř tohoto území se přes kontrolní stanoviště nemohou dostat více než šest týdnů. Je to velmi frustrující.

Mimořádný muž z nemocnice v Taízu

V Taízu je normálně 20 nemocnic, ale čtrnáct z nich bylo nuceno zavřít, protože byly zasaženy nálety nebo ostřelováním nebo jim došly léky, palivo a přišly o personál. Lékaři bez hranic pomáhají šesti dosud otevřeným nemocnicím s tím, co potřebují. Většina pacientů má zranění způsobená střelbou a výbuchy.

Při návštěvě jedné z ještě fungujících nemocnic jsem potkala čtyři malé kluky, asi tak devíti nebo desetileté, dva z nich byli bratři. Hráli si s nevybuchlou municí. Házeli granát na zeď, granát vybuchl a dva z nich vážně zranil.

Zraněné chlapce operoval ředitel nemocnice, který jako jediný chirurg zůstal v nemocnici. Prováděl veškeré chirurgické zákroky sám a byl vyčerpaný. Přestože se jednalo o soukromou nemocnici, nežádal své pacienty o peníze a říkal, že mu můžou zaplatit, až válka skončí. Když jsme mu nabídli pomoc, rozplakal se. Byl to mimořádný muž, ale byl jen jedním z mnoha jemenských zdravotníků, kteří se snaží pomoci svým lidem tak, jak dokážou.

Lékaři bez hranic jsou jedinou mezinárodní organizací, která působí v Taízu. Ale ani tak nemáme velký vliv. Soustředíme se na válečná zranění a naléhavé případy, podporujeme chirurgii a pooperační péči. Válka lidem zkomplikovala přístup k běžné zdravotní péči. I ženy a děti potřebují místo, kde se mohou nechat ošetřit, proto plánujeme v Taízu otevřít nemocnici pro matky a děti.“

Poznámka: Nemocnice pro ženy a děti v Taízu už byla otřevřena a 7. 11. přijala prvního pacienta.