- Naše organizace
- Spolupracujte s námi
- Darování pomoci
Vyhledávání
- Naše organizace
- Spolupracujte s námi
- Darování pomoci
Darujte pomoc
Krocení tichého zabijáka v Libanonu
Domů
Krocení tichého zabijáka v Libanonu
Chronické nemoci se objevují plíživě a v tichosti. Často trvá i roky, než se objeví první symptomy. Ve chvíli, kdy propuknou naplno, však už mohou ohrožovat i život. Pokud nejsou léčeny. Syrští uprchlíci v Libanonu jsou obzvláště zranitelní, pokud jde o tyto „tiché zabijáky“. Mnoho z nich totiž nemá přístup k lékařské péči. A když zjistí, že trpí vysokým tlakem, cukrovkou či kardiovaskulárním onemocněním, může být už pozdě. Další pro změnu o svém chronickém onemocnění vědí, nemohou si však dovolit platit za léčbu.
„Měli jsme jednou syrského pacienta – pětatřicetiletého muže – jenž měl od dětství cukrovku,“ vzpomíná Marc Gerhard, lékař pracující na klinice Lékařů bez hranic v libanonském údolí Biká, kde organizace poskytuje bezplatnou lékařskou péči syrským uprchlíkům. „Jeho cukrovka nebyla roky pod dostatečnou kontrolou. Lékaři mu proto museli amputovat nohu a selhaly mu ledviny. A ačkoliv nutně potřeboval dialýzu, v nemocnici ho odmítli, protože si nemohl dovolit zaplatit za léčbu. Když přišel na naši kliniku v Baalbeku, byl už ve velice špatném stavu,” podotkl.
365 tisíc lidí v neformálních stanových táborech
Marc Gerhard připouští, že příběh tohoto pacienta je dramatičtější než u většiny jeho pacientů. „Většina našich pacientů je ve stabilizovaném stavu díky pravidelným kontrolám, které jim poskytujeme na naší klinice poslední tři roky.“ Příběh mladého muže ovšem ilustruje to, jak může pacient s cukrovkou dopadnout, pokud se mu nedostává adekvátní léčby.
V libanonském údolí Biká žije kolem 365 tisíc syrských uprchlíků, většinou přežívají v neformálních stanových táborech bez tekoucí vody či elektřiny. Lékařská péče v Libanonu je převážně soukromá, jen málo uprchlíků si tak může dovolit zdravotní péči platit – zejména, když se jedná o chronická onemocnění, která vyžadují dlouhodobou péči.
Klinika, kde pracuje Marc Gerhard, je jedním ze čtyř středisek Lékařů bez hranic v údolí Biká, kde zdravotníci poskytují pacientům základní lékařskou péči a péči pro matku a dítě. Poskytují ji bezplatně. „Konzultací pro pacienty s chronickým onemocněním je více než čtvrtina,“ přibližuje Gerhard. Mezi tyto choroby patří astma, epilepsie, hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), chronická obstrukční plicní nemoc a už zmíněná cukrovka, vysoký krevní tlak či kardiovaskulární nemoci.
„Vím, jak je to důležité - bez léčby bych zemřela.”
Řada pacientů přitom trpí více než jedním chronickým onemocněním. „Jsem diabetička a mám i vysoký tlak,” říká padesátiletá Naema, uprchlice ze syrského města Homs, která nyní žije ve vesnici Duris v údolí Biká. Naema dochází na kliniku Lékařů bez hranic v Baalbeku pravidelně poslední tři roky. „Snažím se nezmeškat žádnou kontrolu. Vím, jak je to důležité - bez léčby bych zemřela,” podotýká.
Je však pro ni velice složité dodržovat všechny pokyny lékařů. Aby byl její zdravotní stav stabilizovaný, potřebuje dodržovat dietu. Jenže obstarat to správné jídlo může být složité. Nejlevnější a nejdostupnější jsou karbohydráty jako je chleba, rýže a brambory. Ovoce, zelenina a maso jsou relativně drahé. „Nemůžu vždy jíst to, co mi radí lékaři. Někdy takové jídlo není k sehnání nebo si ho nemůžu dovolit koupit. Takže jím to, co seženu,“ popisuje Naema.
Pro mnoho uprchlíků je velice náročné dodržovat zdravý životní styl. „Žijí ve velice složitých podmínkách - ve stanech a bez ničeho. Mají také mnoho dalších trápení a je pro ně obtížné dodržovat celkovou léčbu,“ připomíná Marc Gerhard.
Život s diabetickým deníkem
Tým Lékařů bez hranic na tento problém bere ohled, když radí svým pacientům, jak se správně léčit. „Za normálních okolností svým pacientům doporučuji cvičit a omezit příjem karbohydrátů,” přibližuje Gerhard. „Ale jak můžete něco takového říct uprchlíkům?”
„Snažíme se je upozornit, že by neměli jíst příliš mnoho karbohydrátů a že by měli trochu sportovat, i když je to pro ně velice obtížné, protože nemají vhodné oblečení a moc motivováni ke sportu,“ líčí.
Lékaři bez hranic dělají vše proto, aby léčbu uprchlíkům co nejvíce ulehčili. Nedávno proto začali diabetickým pacientům v údolí Biká poskytovat glukometry, díky nimž si mohou měřit hladinu cukru v krvi doma, aniž by museli pokaždé cestovat na kliniku. Výsledky si pacienti zapisují výsledky do takzvaného „diabetického deníku“ a když se pak vrátí kliniku Lékařů bez hranic, mohou lékaři u každého pacienta přesně stanovit potřebnou dávku inzulínu.
Chronická onemocnění jsou v případě pravidelné léčby zvládnutelná a neohrožují život pacienta. Syřané v Libanonu čelí mnoha různým obtížím, ale klinika Lékařů bez hranic v údolí Biká pomáhá uprchlíkům s chronickými nemocemi alespoň v tom, aby měli o jednu starost méně.
Lékaři bez hranic provozují v Libanonu třináct klinik, v nichž poskytují základní lékařskou péči. Kromě toho tam mají tři střediska péče pro matku a dítě. V údolí Biká týmy Lékařů bez hranic poskytují kolem 11 tisíc ambulantních konzultací měsíčně.
Čtěte dále: