Malá Shahida mě naučila najít to dobré na loučení

Malá Shahida byla na světě osm dní, když se k nám dostala s diagnózou, kterou byste nepřáli ani nejhoršímu nepříteli. Čelisti měla stisknuté tak pevně, že nemohla přijímat potravu, a tělíčko prohnuté tak, že jste jí mohli pod zády prostrčit ruku, aniž byste se jí dotkli. Pěstičky měla pevně zaťaté v agónii. Zdálo se, že během vyšetření má bez ustání záchvaty křečí. Při prvním pohledu na ni nám bylo jasné, že musí do „tetanové místnosti“.

„Tetanová místnost“ je malý prostor na dětském oddělení Lékařů bez hranic tady v Dera Murad Jamali. Pobývají tu jen pacienti nakažení tetanem. Je to tišší místo, světla jsou ztlumena na minimum a s miminky manipulujeme jen minimálně – i ten nejmenší podnět může u malých pacientů spustit silné křeče. Naneštěstí více než polovina přijatých miminek neopustí nemocnici živá. Maminka Shahidy věděla, jak nebezpečný může tetanus být. „Když jsme ji přivezli do nemocnice s křečemi, přemýšleli jsme, jestli to zvládne, nebo ne,“ řekla mi. „Už jsem přišla o dítě staré jen šest týdnů, takže hluboko uvnitř jsem byla úplně zoufalá.“

Tetanus způsobuje bakterie Clostridium Tetani. Její spóry se nacházejí v půdě a na povrchu kovových předmětů, jako jsou žiletky nebo nůžky. Bakterie produkuje toxin, který působí na všechny svaly v těle a způsobuje přetrvávající křeče ve svalech, tzv. spasmy. Následkem křečí je snadná podrážditelnost, bolest a kontraktura čelisti, tzv. trismus – symptom, kdy pacienti nemohou otevřít ústa. Bez léčby končí tento stav dehydratací a vyhladověním.

Malá Shahida se narodila doma a pupečník jí odřízli nesterilní žiletkou. Kvůli omezenému přístupu k poporodní péči v této oblasti nedostala její matka ani jednu ze dvou vakcín proti tetanu doporučovaných těhotným ženám v Pákistánu. Ty by bývaly mohly pomoci Shahidě, aby se nenakazila. Nedostatek očkovacích látek, používání nesterilních žiletek při odřezávání pupečníku a tradice zdobení očních linek a nezhojené jizvy po pupečníku nehygienickou kajalovou tužkou jsou hlavními důvody, proč Pákistán zůstává jednou z posledních zemí na světě, kde se stále vyskytuje novorozenecký tetanus. Tato prostá tradice zdobení miminek je čas od času stojí život.

Ukázalo se, že Shahida je bojovnice. Dostala antibiotika a imunoglobuliny, které jí měly pomoci zvládnout toxické účinky bakterie na její tělo. Byly jako pluky vojáků připravené zlikvidovat bakterii, jak postupovaly krevním řečištěm. Nasadili jsme jí maximální dávky protikřečových léků a léků na uvolnění svalů, abychom jí ulevili od bolestivých záchvatů.

Byla pod bedlivým dozorem, ale křeče neustávaly a prodělala několik vážných spasmat. Na záchvatech tetanu je nejhorší, že pacienti jsou během nich plně při vědomí. Je to vážně děsivé.

Měli jsme před sebou rozhodnutí, zda jí máme zvýšit dávku svalových relaxantů. Při předávkování mají tyto léky smrtící vedlejší účinek v podobě úplné zástavy dechu. Nicméně kdyby křeče pokračovaly, mohly by ovlivnit funkci jejích hrudních svalů. I to by mohlo způsobit zástavu dechu. Shahida trpěla vlnami křečí několik dní, dokud léky nezabraly. Pomalu se snižovala dráždivost mezi jednotlivými záchvaty, ale její obličej byl učebnicovým příkladem rhisus sardonicus (sardonického úsměvu), grimasy způsobené křečí v čelisti.

Křeče malé Shahidy ustaly téměř po týdnu hospitalizace. Čelist se jí začala uvolňovat po třech týdnech. Každý den jsme kontrolovali, jestli u ní dotyk nebo světlo stále vyvolávají svalové kontrakce. Nakonec jsme ji konečně mohli přeložit z temné místnosti bez zvuků. Pro její matku to byla chvíle obrovské radosti. Konečně si ji mohla pochovat a dokonce i nakojit. Během léčby se jí objevily malé modřiny, na noze měla drobný bolestivý otlak. To trochu prodloužilo její hospitalizaci, ale byla to jen malá cena za uzdravení. Po dlouhých a mučivých pětadvaceti dnech na našem dětském oddělení překonala malá Shahida všechny překážky a mohla domů ke své rodině.

Od chvíle, kdy jsem začala pracovat na dětském oddělení a terapeutické výživové jednotce, jsem nesnášela loučení. Přichází v různých formách. Děti a miminka odcházející navzdory lékařskému doporučení. Některé děti se dostanou do nemocnice v tak špatném stavu, že je pozdě na jejich záchranu. Jindy rodiče ani nesouhlasí s hospitalizací. V duchu jsem se rozloučila se všemi těmito dětmi.

Malá Shahida mi ale ukázala, že loučení může proběhnout i dobře.

Zobrazit celou mapu