Mám strach z práce v nemocnici na frontové linii

Zdravotní bratr z nemocnice podporované Lékaři bez hranic popisuje první nálety v jemenské provincii Al-Dhale.

„V životě jsem neslyšel takové výbuchy. Hned v první chvíli mi nedošlo, že to jsou nálety, pak jsem si ale vzpomněl, že jsem chvíli před explozemi slyšel letadla. Cítil jsem, jak bomby vybuchly nedaleko mě… Třásl jsem se strachy. Začala mě strašně bolet hlava a zdálo se mi, že omdlím. Pracuji v nemocnici v provincii Al-Dhale, kterou Lékaři bez hranic podporují. Když jsem z nemocnice vyšel ven, nemohl jsem na ulici sehnat žádnou dopravu, abych se dostal domů. Lidé před nemocnicí byli dezorientovaní a zmatení. Potom se mi konečně podařilo najít malý veřejný autobus. Prosil jsem řidiče, aby z místa co nejrychleji odjel.

Po tomhle incidentu jsem se rozhodl vzít si několik dní volno a zůstat doma s rodinou. Nešlo to ale dlouho, protože moje práce je jediný zdroj peněz, který máme. Bombardování se na mě těžce podepsalo: kdykoli slyším střelbu nebo jakýkoli hluk, přepadne mě strach a začnu se třást. Úplně stačí, když někdo o patro níž bouchne dveřmi, zatímco jdu do schodů našeho domu nebo nemocnice.

Nemám tušení, jak dlouho budu moci pracovat v nemocnici nebo s Lékaři bez hranic. Radši zůstávám doma s rodinou, kde jsme v bezpečí před nálety a boji. Mám strach z práce v nemocnici na frontové linii.

Mapa aktivit Lékařů bez hranic v Jemenu (konec června 2015)

Jasmin Mohammed Ali (26) je učitel na základní škole v Qatabahu. On a jeho sestra Asia (25) popisují, jak konflikt zasáhl každodenní život ve městě.

Naše škola je kvůli pokračující krizi zavřená už tři měsíce. Uzavřeli jsme jen první pololetí a během druhého jsme museli výuku zastavit. Za minulý měsíc jsem nedostal výplatu. Škola leží nedaleko centrálního bezpečnostního úřadu, který se stal cílem nedávných náletů. Nikdo v tu chvíli naštěstí v budově nebyl. Všechna okna jsou rozbitá.

Život v Jemenu je kvůli nové krizi čím dál těžší. Sehnat jídlo a vodu představuje stále větší problém, spousta obchodů je zavřená. Některé rodiny jsou navíc zcela závislé na práci na místním khatu (trhu). Když někde blízko dojde k bombardování nebo ostřelování, všichni se rozprchnou a nikdo si nic nevydělá. Lidé proto nemají peníze, aby svým rodinám koupili jídlo. Ceny potravin, obzvlášť těch základních, dramaticky stouply. Cena oleje na vaření se skoro zdvojnásobila, cukr je o polovinu dražší.

Největší problém je nedostatek vody

Voda je všechno, bez ní zkrátka nemůžete žít. V Qatabahu už vodovody nefungují, protože se městské vodárny musely zastavit kvůli nedostatku paliva. Doma žádnou vodu nemáme a nemůžeme si ji ani nikde načepovat do kanystrů. Ve městě je jediná studna s pitnou vodou zdarma. Kdyby přestala fungovat, museli bychom se vypravit do vedlejšího města, kde ještě fungují vodárny. Taková cesta obvykle zabere tři nebo čtyři hodiny pěší chůze. I kdybychom se na místo dostali, nemohli bychom si odnést větší zásobu vody. Unést se dá jediný kanystr. Ani tento vrt ale momentálně bohužel nefunguje kvůli problémům s palivem.

Okolí hlavní studny v Qatabahu se teď hemží lidmi. Ženy plní kanystry pomocí vlastních hadic, což trvá velmi dlouho.

Dnes jsme se ke studni nemohli vypravit, bylo tam příliš lidí. Stále jsou sice k dispozici cisterny, takové zdroje si ale mohou dovolit jen bohatí lidé. Jedna cisterna přijde na 30.000 jemenských rialů (asi 3.600 Kč). Taková zásoba ale vydrží jen týden nebo dva, podle velikosti rodiny.

Dopad náletů

Nálety a ostřelování nás děsí natolik, že nemůžeme pořádně spát. Minulou noc probíhaly boje a ostřelování velice blízko. Naše děti se úplně vyděsily.

Přemýšlíme, že bychom z města odešli, v našem domě teď ale žije 26 členů rodiny. Nemáme ponětí, kam se vydat. Asi bude lepší v Qatabahu zůstat, protože jsme tu doma. Nemáme jiný dům v okolních vesnicích, kde by bylo bezpečněji. Možná bychom se mohli přesunout k příbuzným ve městě Damt v provincii Al-Dhale. Jestli se situace ještě zhorší, bude se polovina rodiny muset vydat do Damtu a druhá zůstane tady. Pokud bombardování a ostřelování neustane a frontová linie se ještě víc přiblíží, budeme muset odejít všichni.

Nikdy jsme si nepředstavovali, že by se něco takového mohlo stát. Naše město bylo velice klidné, neměli jsme žádné problémy. Lidé do Qatabahu přicházeli z různých provincií slavit Ramadán, protože je to dobré místo pro oslavy. Ulice bývaly plné lidí a trhů. Letos ale nikdo nepřijede.

Práce Lékařů bez hranic v provincii Al-Dhale

Týmy Lékařů bez hranic poskytují neodkladnou zdravotní péči ve státní nemocnici Al-Nasser v provincii Al-Dhale na jihozápadě Jemenu. Nabízejí nepřetržité pohotovostní služby, chirurgickou a pooperační péči. Pomáhají také s převozy, provozem laboratoře, se sterilizací vybavení, infekčními opatřeními nebo zpracováním zdravotnického odpadu.

Lékaři bez hranic také podporují zdravotní středisko v Al-Azariku. Podílejí se na provozu pohotovosti, předporodní i poporodní péči, na rodinném plánování a porodech, rutinním očkování, výživové péči a převozech do nemocnice v Al-Nasseru. V qatabské nemocnici Al-Salam podporují Lékaři bez hranic fungování nepřetržité pohotovosti, sledování pacientů, laboratoře a zpracování odpadu. Za poslední měsíc rozšířili Lékaři bez hranic své aktivity: podporují ambulantní oddělení nebo výživovou a předporodní péči. Týmy také prostřednictvím jediného vhodného vrtu zásobují pitnou vodou 25.000 obyvatel Qatabahu.