Nepál: Každý život se počítá
„Byl jsem opravdu šťastný, když mě lékař našel, měl jsem strašné bolesti, myslel jsem, že zemřu,“ vyprávěl šestadvacetiletý Maila Gurung. „Zemětřesení zničilo většinu okolních zdravotnických středisek. Jediné, do kterého jsem mohl jít, bylo vzdálené hodinu cesty. Poskytovalo ale jen základní ošetření a hned po druhém zemětřesení ho zavřeli. Navíc stejně nemůžu chodit.“
Vesnice Diol v distriktu Gorkha, kde Maila Gurung žije, leží vysoko v horách, daleko od veškeré vybavenosti. Maila si zlomil nohu, když se spolu s dalšími lidmi snažil postavit v horách sloup elektrického vedení, aby jim elektrárenská společnost začala dodávat proud. Život místních by se tak velmi usnadnil. Maila ale neměl štěstí – elektrický sloup na něj spadl a zlomil mu nohu. Pak přišlo zemětřesení a zabránilo mu v cestě do nemocnice. Jeho rodina měla obavy, vesnice byla zničená. Maila nestavěl sloup jen pro sebe, ale dobro všech, aby elektřinu mohla využívat celá komunita. Proto mu všichni přáli, aby se uzdravil.
Maila leží na lůžku v nafukovací nemocnici Lékařů bez hranic v Arughatu a poslouchá sestřičku Aloise Vimard, která mu radí, co má dělat po návratu domů. Se sádrou může chodit, ale neměl by zlomenou nohu příliš zatěžovat. Za pět týdnů ji Maila bude mít dole. Lékaři bez hranic ho mohou sledovat, protože během té doby budou provozovat mobilní kliniky v okolních vesnicích. A až přijde čas, sádru mu sundají.
„Budu se o něj starat, budu mu vařit a pracovat na poli, aby si mohl odpočinout a uzdravit se,“ říká Mailova žena Miali Gurung. Jejich malá dcera Ranjana si vedle vyšetřovacího lůžka bezstarostně hraje s tátovým mobilem. Matka s dcerou doprovodily Mailu a zůstaly s ním během přijímacího procesu. Obě byly velmi šťastné, že se mu daří dobře, a těšily se na návrat domů.
Na přistání helikoptéry čekala celá vesnice. Lidé rozrušeně uhýbali a navigovali pilota. Chtěli přivítat návrat jednoho ze svých lidí. Dr. Hani Khalifa, zdravotnický koordinátor Lékařů bez hranic, připomněl Mailovi a jeho rodině, co by měl dělat po dobu pěti týdnů, kdy bude mít sádru. „Musíš se o svou nohu starat, dávat pozor, aby se sádra nenamočila, a hlavně musíš dobře jíst.“
Když si člověk uvědomí, jak je vesnice vzdálená a izolovaná, říká si, jak se tam týmy Lékařů bez hranic dokázaly dostat a co by se s Mailou stalo, kdyby nepřišly. Členové Lékařů bez hranic na místě prováděli vyhodnocení potřeb po zemětřesení z 25. dubna. Diol leží v oblasti Gorkha, epicentru zemětřesení. „Už v průběhu vyhodnocování jsme ošetřili všechny, kteří to potřebovali, a vážně raněné jsme evakuovali, i když jejich zranění nebyla vždy způsobená zemětřesením,“ řekl Dr. Khalifa.