„Nikdy dřív jsem neviděl taková zranění“

Ostrov Koulfoua v Čadském jezeře zasáhly v sobotu 5. prosince 2015 tři sebevražedné výbuchy. Zemřelo při nich 30 lidí, na 200 jich utrpělo zranění. Dr. Silas Adamou Moussa působí v Čadu jako zástupce vedoucího mise Lékařů bez hranic. Byl součástí týmu, který vyrazil do města Mani pomáhat obětem.

„Ranění byli po útocích evakuováni z ostrova do střediska základní zdravotní péče v městečku Guitté na pobřeží Čadského jezera. Mnozí byli ve vážném stavu a nedostalo se jim žádné péče během tříhodinové cesty lodí z ostrova.

Triáž (třídění pacientů) proběhla před střediskem: lidé, kteří potřebovali pohotovostní chirurgický zákrok, byli převezeni do N’Djameny. Méně vážně ranění byli posláni do Mani, města blízko hranice s Kamerunem.

Opustili jsme N’Djamenu v neděli odpoledne. Jeli jsme v malém náklaďáku naloženém chirurgickým vybavením a léky. Pracovali jsme celou noc až do brzkého pondělního rána, abychom lékařské a chirurgické vybavení dali dohromady. Naši logistici postavili tři stany, každý s deseti lůžky. Zapojili také tekoucí vodu a elektřinu. Okolo druhé ranní jsme byli připravení přijmout první vlnu raněných.

Dorazili v ambulancích z Guitté. Nikdy dřív jsem neviděl taková zranění. Muži, ženy a děti měli těla pokrytá ostrými střepinami. Úlomky skla, hřebíky a kusy kovu se jim zaryly do obličejů, těl i končetin. Mnozí lidé byli znetvoření otoky.

Nespali jsme od chvíle, co jsme přijeli. Podobná zranění vyžadují, abyste strávili spoustu času nad každým pacientem a postupně kousek po kousku odstraňovali všechny úlomky – může trvat až hodiny prohlédnout každou část těla. Někdy je bohužel zapotřebí amputace. Takovým pacientům jsme zařídili převoz do N’Djameny, kde mají nemocnice lepší chirurgické kapacity.

MSF

Pro komunikaci s pacienty používám překladatele. Díky tomu můžu vyslechnout příběhy, jakými si lidé prošli. Jedna žena mi řekla, že šla se svou dcerkou na trh koupit ryby. ‚Všechno najednou zčernalo, jakoby na nás spadl závoj,‘ vyprávěla. Vzbudila se až v nemocnici a netušila, kde její dcera je. Holčička byla vážně zraněná a musela do N’Djameny – dnes jsme se dozvěděli, že už je jí lépe.

Všechny oběti útoku byly v šoku. Lidé byli vyděšení a báli se toho, co ještě přijde.

Pracuji s Lékaři bez hranic už sedm let, ale je to poprvé, co jsem ošetřoval pacienty po podobném útoku. Nejvíc mě na tom všem šokuje, že taková zranění někdo způsobil úmyslně.

Jsem ze severního Kamerunu. Tato oblast také zažívá stejné útoky. Skličuje mě, že tu obyvatelé kromě chudoby musí čelit takovému násilí.

Lidé se proti těmhle útokům nemohou nijak bránit a nemají kam jít. Městem Mani se šíří strach, ulice jsou prázdné a lidé neopouštějí domov. Nemocnice je dnes jedním z pár míst, kde se něco děje.“