Pákistán: Lékaři bez hranic jsou šokováni náhlou násilnou evakuací vysídlenců v oblasti Lower Dir

Praha / Islámábád, 26. ledna 2010. Mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic je hluboce šokována násilnou evakuací 7000 vysídlených lidí z města Munda (Lower Dir, Severozápadní pohraniční provincie). Včera, 25. ledna, se naše týmy v Mundě dozvěděly, že vojenská ozbrojená posádka násilně evakuovala rodiny z tábora pro vysídlené obyvatelstvo v Mundě a z budovy tržnice, kde Lékaři bez hranic poslední dva měsíce pracují.

Od začátku listopadu 2009 žije v táboře, zřízeném Lékaři bez hranic, 450 rodin. Dalších 4500 lidí, kteří se zdržovali v budově tržnice, byli také požádáni se během několika hodin vystěhovat. Do včerejšího dne Lékaři bez hranic aktivně hledali vhodné místo pro tyto rodiny, a již vyjádřili své znepokojení nad jejich extrémně špatnými životními podmínkami.

Nařízení vystěhovat se přišlo bez jakéhokoli varování: lidé byli v poledne informování, že mají opustit tábor do 16. hodiny toho samého dne. „Nedostali jsme žádné informace o chystané evakuaci, stejně tak ani žádná jiná humanitární organizace působící v regionu nebo samotní vysídlení lidé,” vysvětluje Olivier Chenebon, zástupce Lékařů bez hranic v Pákistánu. „Měli čtyři hodiny na to, aby se sbalili a odešli, a nám bylo zabráněno připravit jejich přesun.“

Mužům, ženám a dětem bylo řečeno, aby šli směrem k Walay Kandow, vzdáleném asi 40 minut jízdy od Mundy. UNHCR zde vede tábor pro vysídlené obyvatelstvo, nejsou v něm ale dostačující kapacity pro příjem a přístřeší nově příchozích rodin.

„Lidé dorazili velice pozdě a museli se zabydlet potmě,” vysvětluje Gaetan Drossart, koordinátor Lékařů bez hranic v projektu Lower Dir. „Někteří spali tuto noc venku a dnešní noc budou muset znovu strávit pod širým nebem.”

V úterý ráno, 26. ledna, přijel tým Lékařů bez hranic do Walay Kandow a na vlastní oči viděl velký počet lidí čekající na silnici. „Nevědí, co mají dělat,” říká Drossart. „Prosí o vodu a jídlo, nemají téměř nic. Velká většina těchto lidí uprchla před násilím v sousední oblasti Bajaur a nyní znovu čelí dramatické situaci.“

Lékaři bez hranic pomáhali v Mundě těmto lidem jak s přístupem k pitné vodě, latrínám, sprchám, zdravotní péči, tak s poskytováním stanů v táboře. Rodiny z tábora si vzaly své stany sebou, zatímco lidé vysídlení z budovy tržnice skončili ve Walay Kandow bez jakéhokoli přístřešku.

„Naší prioritou je poskytnout těmto lidem vodu,” říká Drossart. „Nejpozději zítra ráno sem přivezeme vodu, a co možná nejdříve postavíme stan pro poskytování základní zdravotní péče.”

Lékaři bez hranic jsou znepokojeni touto kritickou situací. Velikost pozemku, který by mohl sloužit jako přístřeší vysídleným rodinám, je menší než v Mundě. „Pro 450 rodin to bylo již velmi malé v Mundě,” vysvětluje Drossart. „Nyní je zde více než 1000 rodin, které potřebují patřičné přístřeší, přístup k jídlu a vodě.“ Lékaři bez hranic apelují na úřady, aby našly adekvátní prostředky na ubytování této zranitelné populace.

Pro svoji práci v Pákistánu nepřijímají Lékaři bez hranic žádnou vládní finanční pomoc, a spoléhají výhradně na soukromé dary.